Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Zvukový záznam z krásného setkání s písničkou a povídáním v Javorníku

V sobotu v podvečer jsem vyjel za reportáží pro časopis Krajem svatého Antonínka na Horňácko, do Javorníku. Ženy z místního folklorního souboru tam připravily pořad s názvem Drapte, drapte, drapulenky, možná ten název vzbudí u někoho, zejména u některých čtenářů těchto stránek, úsměv. Byl to ale krásný pořad se spoustou nádherného zpívání.

Jsem šťastný, že jsem celé toto zpívání i vyprávění nahrál a tady na stránkách si ho může kdokoliv poslechnout nebo neposlechnout. Byl bych ale ještě šťastnější, kdyby si toto zpívání pustili nebo stáhli do svého počítače zejména  lidé na Horňácku, maminky, babičky, kantoři. Aby písničky poslouchali, přepsali si slova, zpívali je svým dětem nebo žákům. Byla by strašlivá škoda, kdyby z Horňácka (a samozřejmě, nejen z tama) písnička postupně vymizela. Byl jsem velmi zklamaný a překvapený, když jsem nedávno dělal do časopisu reportáž z javornického školy a slyšel jsem, že javorničtí rodiče už téměř vůbec nevedou své děti k lásce k lidové kultuře ani k hraní na hudební nástroje. 

V Javorníku zněly především táhlé balady, a to v celé původní délce, na vystoupení je občas některé horňácké soubory zpívají, ale spíše kratší verze. Hodně se také povídalo, to už tušíte i podle názvu pořadu - o tom ale napíšu už více do reportáže do lednového Kraje svatým Antonínkem.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří tento pořad připravili i těm, kteří v Javorníku zpívali a povídali. Všem ženám v souborech z Javorníku, Hrubé Vrbky a Velké nad Veličkou, vystupujícím zpěvákům, například skvělému panu Čambalovi, Ivanu Urbánkovi i dalším výborným chlapům. A nerad bych zapomněl na pana učitele Sťahela, který umí tak krásně vyprávět - kolik takových lidí ještě mezi námi žije?

A v příštích dnech dám sem na stránky i videoukázky, tentokrát jsem téměř ani nefotil, zvukové a obrazové zachycení tohoto nevšedního setkání považuji za důležitější. Ale samozřejmě v časopisu budou i nějaké fotky.

Bohužel, diváků do Javorníku až tak moc nepřišlo. A internet nikdy nemůže ani v nejmenším nahradit zážitek z osobního setkání - což je ale dobře, třeba se jednou svět vrátí i k tomu pověstnému drápání peří a povídání a zpívání nad ním ... 

RB

 

Ps. Na začátku poslechu buďte trpěliví, diktafon začal nahrávat o trošku dřív, než pořad začal, po padesáti sekundách už začne povídání i zpívání, občas je povídání slyšet o malinko hůř, první písnička zní v čase 2:30 min.