Po zvukovém záznamu z Ostrožské Lhoty bych rád přidal ještě Hluk. Připsal bych k němu asi to samé co k článečku o Lhotě, jsou to články a záznamy určené jen jednotlivcům, přesto  vidím smysl v tom, aby tady na stránkách byly - byť je pochopitelně zcela něco jiného sedět u internetu nebo přesně o půlnoci 24. prosince ve slavnostně a pečlivě vyzdobeném kostele sv. Vavřince v Hluku.

Jsem rád, že jsem letos z celých svátků vyškrtl televizi, víc jsem  byl s rodinou a také na různých místech našeho regionu, a to především v několika kostelích. Byla to možnost přemýšlet mnohem intenzivněji nad sebou samým a lidmi kolem sebe, prožil jsem několik krásných setkání, o kterých se nedá "jen tak" tady psát a já se k ním spíš budu různě vracet v průběhu roku. Nejsilněji na mě působilo setkání s hluboce věřícími lidmi, u kterých jsem cítil, jak nesmírně moc pro ně vánoční svátky znamenají, jak je prožívají, s jakou upřímností, a věřím, že i pokorou, svou víru vyznávají - a podle ní se s většími či menšími "úspěchy" snaží opravdu žít. Oni zpívali o narození Ježíše se skutečnou radostí v srdci.  

Několik takových lidí jsem mimo jiné viděl v Hluku na štědrovečerní mši, která začala přesně o půlnoci. Opět, podobně jako ve Lhotě, jsem byl především na kúru, poslouchal jsem i točil hlucké zpěváky a muzikanty, kteří krásně hráli i zpívali.

Když mše skončila, sešli jsme se všichni na schodech kostela, muzikanti, mužský sbor, několik Hlučanů, bylo půl druhé ráno. Zpívaly se koledy, lidé si přáli požehnané vánoční svátky i všecko dobré do Nového roku, kolovala slivovice. Pršelo. I kdyby ale padaly trakaře, nevadilo by mi to... V Hluku mají tuto pěknou tradici už desítky let. A strašně moc bych Hlučanům přál, aby minimálně další desítky let trvala. 

RB