Rozhovor s brankářem fotbalistů Slovácka Miroslavem Filipkem vznikl po tréninku ligového mužstva ve středu odpoledne.

Už z pozápasových tiskovek jsem věděl, že slovenský gólman toho příliš nenamluví a dostal jsem také podobné varování. Nakonec jsem měl na diktafonu nahraných neuvěřitelných 47 minut povídání nejen o fotbale.

Miroslav Filipko během své kariéry prošel deseti kluby a mimo jiné mluvil hodně zajímavě o svém čtyřletém angažmá v Izraeli. Vyprávěl o tamním životě, o fotbale a o tom, jak prožíval v Izraeli vánoce. Využil jsme necelých dvacet procent nahraného materiálu. K brankáři Slovácka se na těchto stránkách v nejbližší době ještě určitě vrátíme.

Filipko – páté místo je pro mě velké překvapení
Výborný brankář jezdí domů za rodinou do Bratislavy dvakrát týdně

Uherské Hradiště - Skvělé zákroky proti Hradci a Ústí, kde navíc lapil penaltu a poslední tři zápasy v řadě s vychytanou nulou. Už třetí sezonu je Miroslav Filipko oporou fotbalistů z Uherského Hradiště a jasná brankářská jednička.

Od slovenského gólmana ani po vítězném zápase žádné vtípky nečekejte, obyčejně si vůči novinářům splní svoji povinnost a spěchá za svým. Zatímco jeho spoluhráči, trenér a fanoušci ho velebí za parádní zákroky, on zůstává ledově klidný a jeho odpovědi jsou stručné a většinou se dají shrnout do jedné věty.

„Je to moje práce, nevidím v tom nic zvláštního, zažil jsem už horší zápasy a brankář musí chytit vždycky něco navíc,“ říká sedmatřicetiletý gólman.

Po zápasech Slovácka to vypadá, že novináře příliš v lásce nemáte. Jste stručný a zdá se, že na tiskovky byste nejraději nechodil vůbec?

Mně se daleko lépe mluví v klidu. Po utkání je člověk plný emocí a může vypustit i něco, co ho za pár minut může mrzet. Nevyhledávám takové bezprostřední hodnocení, nejprve si to musím vyhodnotit sám. Po zápase je to stejně většinou o tom, že jsme se dobře pohybovali, míč nám neodskakoval, je to takové blá, blá, blá.

Dneska jsme v klidu a máme čas. Co říkáte na to, že všechny noviny vás po uplynulém zápase proti pražské Slavii nominovaly do sestavy kola. Jak se vám to čte?

Nevím o tom, nesleduji, co píší noviny, pro mě jsou podstatné věci, které cítím sám. To co někdo napíše, může být jenom jeho názor a já se zaměřuji jenom sám na sebe.

Ale to, že máte společně s Blažkem ze Sparty a mladoboleslavským Millerem čtyři vychytané nuly a jste na čele statistik brankářů, to musíte vnímat…

To ano. Je to vidět na teletextu, ale je to jenom průběžné hodnocení. Zatím není konec sezony, takže bych tomu nějakou větší důležitost nepřipisoval.

Tři zápasy v řadě jste v lize nedostal branku, to také není příliš obvyklé?

Pro mě osobně je to příjemné překvapení, protože ze začátku podzimu nám to v defenzivě „teklo.“ Postupem času jsme si ty chyby vyříkali, aby se to neopakovalo a poslední tři zápasy to jenom potvrdily.

Cítíte, že máte v posledních zápasech mimořádnou formu?

Spíš bych řekl, že se ke mně přiklání i trocha štěstí. Člověk se může cítit celý týden super, ale přijde zápas, dostanete dva tři góly, které nemůžete nijak ovlivnit, a je po formě. Je to spíš o tom štěstí.

Slovácko je zatím na pátém místě tabulky, je to pro vás překvapení?

Upřímně a jednoznačně vám řeknu, že je to pro mě překvapení. Na druhé straně jsem hodně rád, že to tak je. Body se získávají strašně těžce a těch šestnáct co máme pro nás znamená hlavně klid do další práce. Myslím si, že je také větší klid i ze strany vedení a majitele klubu.

Kde by mohlo skončit po podzimu Slovácko?  Dá se udržet stávající pozice?

Buďme realisty, při současném kádru je to páté místo, jak už jsem řekl velké překvapení. Reálně do toho pátého místa zatím ještě nepatříme, ale vydržet tam můžeme, možné je všechno. Fotbal je nevyzpytatelný, stejně tak může jít nahoru třeba Baník nebo Slavie.

Zítra hrajete v Ostravě, jak se vám osobně chytá na Bazalech?

Baník vnímám jako specifický mančaft, je tam vždycky výborná atmosféra, ale nevím, jestli se to dá říct i o sobotním zápase. Když jsem tam chytal, vždycky přišlo hodně lidí. Letos se Ostravě moc nedaří a nechodí ani fanoušci, jak je na Bazalech zvykem.

Ostrava se zvedá ze dna tabulky. V posledních dvou kolech získala čtyři body, bude to pro vás v tomto směru horší?

Řeknu to asi takto. Pro nás je to zápas, ve kterém je Baník jasný favorit. Jestli jsou první nebo poslední, to nehraje až takovou roli. Pojedeme se tam pobít o ligové body, které potřebujeme.Řeknu vám takovou informaci z kabiny. My se pořád bavíme o tom, že musíme uhrát nějakých třicet dva bodů na záchranu, a to je pro nás alfa a omega. Zatím máme šestnáct a jsme v polovině cesty.

Pojďme k vám. Abych se přiznal, tak jsem o vašem nefotbalovém životě příliš informací nenašel – téměř žádné. Je to tajné?

Ne, ne, ale zatím jsem se vždycky bavil jenom o fotbale a nikdy nebyly otázky na můj soukromý život, já sám jsem neměl důvod to nikomu diktovat.

Zkuste nám tedy představit vaši rodinu?

Jsem ženatý, mám manželku Barboru a pětiletého syna, které se jmenuje Markus. Pocházím z Banské Bystrice, kde mám rodinu, ale bydlím na bytě v Bratislavě, tam jsem si našel manželku.

Jak často se dostanete v plné sezoně domů?

Tak zhruba dvakrát do týdne. Cesta do Bratislavy trvá zhruba hodinku patnáct, takže to není žádný problém. Rodina jezdí i za mnou, ale většinou v létě na takové kratší víkendy. Syn tu byl minimálně na třech zápasech, poslední utkání se Slavií prožíval u televize, obleče se do dresu, dá si rukavice a fandí. Nejkrásnější je jeho bezprostřední hodnocení zápasu.

Pokud jste v Uherském Hradišti, máte ještě čas na nějaké další koníčky?

Skoro celý den trávím na stadiónu, ale večer jsem přes počítač ve spojení s rodinou. Pustím si dobrou hudbu, to jsou pro mě hlavně slovenské rockové kapely Gladiátor a Desmont. Někdy zajdeme s klukama na dobrou večeři.

Můžete prozradit, kam chodíte nejraději?

Moje oblíbená restaurace je Rotter, někdy Šarovec a občas zavítám do Grandu. V poslední době jsme objevili dobrou kuchyni U Koníčka.

Reprezentace? „Je to pryč, prošvihl jsem určité období,“ říká Filipko

Když se letos na jaře formovala slovenská reprezentace na mistrovství světa do Jižní Afriky, tak byl Miroslav Filipko v hlubokém klidu. Věděl, že tato kapitola je pro něj dávno uzavřená a ani stávající vynikající výkony v dresu Slovácka mu téměř jistě novou pozvánku od trenéra národního mužstva nepřinesou. Na otázku, co on a nominace, se dlouze začal smát.

„ Můžete pozdravit trenéra Weisse, že bych ještě rád těsně před čtyřicítkou konečně oblékl národní dres. Trénoval mě sice v Petržalce, ale věřím, že už nemá ani moje telefonní číslo,“ říká se smíchem v hlase, ale roli reprezentační trojky by neodmítl. „Rozhodně bych nebyl z nominace uražený, ale co se týče slovenských gólmanů, je v současné době z čeho vybírat,“ chválí slovenské brankáře gólman Uherského Hradiště. Nejblíže k nominaci byl Miroslav Filipko zhruba před deseti lety, když oblékal dres bratislavské Petržalky.

„Měli jsme tehdy výbornou šňůru sedmi zápasů bez inkasovaného gólu. Přišlo mi do cesty vážné zranění, které ovlivnilo můj krok do reprezentace a další fotbalový vývoj. O reprezentaci už se odmítám bavit. Prošvihl jsem nějaké období a už je to pryč, už je to za mnou,“ smetl ze stolu reprezentační téma opora fotbalistů Slovácka.

Stanislav Dufka, Slovácké noviny


Kariéra Miroslava Filipka (23.9.1973)

Dukla Banská Bystrica (84- 92)

ZŤS Martin (92 – 93)

SCP Ružomberok (93 – 94),
Spartak Trnava (94 -97)

ZŤS Petržalka (97 – 00)

Rišon Leziyon ( 00- 02) Izrael

Hapoel Holon (02 – 04) Izrael

Dynamo České Budějovice (04- 06)

Iraklis Soluň (06 – 08) Řecko,

1.FC Slovácko (08 -)