Parte

Rychle se šíří Slováckem zpráva o úmrtí Jaroslava Kováříka, velmi zajímavého člověka a skvělého zpěváka z Kobylí, který dokázal v životě potěšit mnoho a mnoho lidí. Za sebe se přiznám, že jsem ho osobně neznal a nikdy s ním nedělal rozhovor, což mě mrzí o to víc, že jsem Kobylí občas navštěvoval, protože se tam narodil otec mé manželky. Mám proto k tomuto místu poměrně blízko, rodina manželky tady měla také vinohrady a sady, netušil jsem, že je Kobylí i místem, kde žil pan Kovařík - jinak bych jej už dávno navštívil a udělal s ním videorozhovor.

Pokusil jsem se proto alespoň nyní o něm získat co nejvíce informací a budu rád, když si je prohlédnete.

RB

Jediný obrazový záznam s panem Kovářím je asi z tohoto pořadu České televize, od času 13.35 můžete vidět jeho portrét, stojí za podívání - klikněte TADY 

Pan Kovářík na archivní fotografii.... 

A tady si ho můžete poslechnout na audionahrávce...

TADY je vzpomínkový článek na webu Radia Proglas

V archivu jsem našel také následující novinový rozhovor z roku 2005, mám pocit, že to je jediný rozhovor s panem Kováříkem, který je možné dohledat. 

Folklór nezahyne, věří pěvecká legenda Kobylí

Symbolicky na koncertním pódiu slavil minulou sobotu večer v mírném předstihu své osmdesátiny zpěvák Jaroslav Kovářík z Kobylí. Na svůj výroční koncert jej pozvala cimbálová muzika Vonica z Krumvíře. Pěvecká legenda Hanáckého Slovácka dokázala, že i s postupujícím věkem mu to stále zpívá jako zamlada.

Prozraďte, která je vaše nejoblíbenější písnička?

To nedokáži říct, je jich hodně. Často zpívám kobylské piesničky, protože chci upozornit na to, že jsme na světě. Mám ale rád každou piesničku, která má pěknou melodii a také text, který o něčem vypovídá. Jsem nešťastný, když slyším v rádiu nějakou piesničku, ve které se pořád dokola omílá několik slov. To mě uráží. Této kultuře mladých říkám kopání do kýblů.

Kdy jste vůbec začal s folklórem? Zpíval jste už jako malý?

Ale jistě. Byl to dar od Pánaboha, ale já jsem si to vůbec neuvědomoval. Až po čase okolí, příbuzní a další začali říkat: ty máš na to, abys mohl někde zpívat. Mně to ale nechávalo klidným, přišlo mi to samozřejmé. Jako vesnický kluk jsem byl zaměřený úplně jinak. Viděl jsem hlavně jedenáct hektarů půdy a plnou maštal krav a koní.

Kdo vám tedy otevřel svět lidových písní?

Nebožtík Jožka Kobzík, když začal jezdit z Hovoran do Kobylí, kde si našel budoucí manželku. V té době tady byla jenom práce, na nic jiného nebyl čas. Když on a další studenti medicíny založili cimbálovou muziku, přišel s návrhem, abychom začali hrát a zpívat kobylské piesničky. Byl to zapomenutý svět a pole neorané. V padesátém roku jsme dokonce společnými silami natočili první gramofonovou desku s kobylskými piesničkami.

Později jste stál i u zrodu přehlídky Hanáckého Slovácka Kraj beze stínu...

Začínali jsme v sedmdesátých letech a hlavní duší byl Martin Foretník starší. S bývalým starostou za mnou přijeli v jedenáct večer na pionýrovi. Najednou někdo klepe na okno: Jaroslave, Krumvíř se hlásí. Jaká to byla obrovská chtivost těch lidí něco udělat! Druhý už dávno spal, nebo byl namazaný v hospodě. Byla to taková nádherná euforie, dodnes na to vzpomínám. Říkám, že jsme byli umělci za sodovku. Když byl náhodou klobásek, tak se řeklo, že nás pohostili. Dnes dostane Gott za vystoupení tři sta tisíc a já jen kroutím hlavou, co se to na světě děje.

Netoužil jste někdy po tom, věnovat se zpěvu profesionálně?

Ani ne, i když tu možnost jsem po válce vlastně dostal. Když jsem byl na vojně v Brně, zpíval jsem na masné burze při nějakém výročí Hašlerovu Vltavu. Měl jsem tak velký úspěch, že za mnou přišli příslušníci armádního uměleckého souboru, jestli bych k nim nešel zpívat. Já jsem ale odmítl, protože jsme měli doma velké hospodářství, o které se musel někdo starat. Nebyl čas ani peníze na to, abych se mohl věnovat kultuře. Mnoho lidí nad tím později kroutilo hlavou a říkalo: Proč jsi to nevzal, nemusel ses tady hrbatit na hrudě.

Jak vidíte budoucnost folklóru?

Už naši předkové říkali, že folklór brzo zahyne. Kdepak, já si myslím, že nezahyne, protože zvláště na dědině udržuje ducha a morální jistotu. Dnes ve všech dědinách chodí v průvodu desítky krojovaných dětí. To dřív nebývalo, takže z této stránky je to lepší než kdy jindy. To mě naplňuje optimismem, že až tyto děti vyrostou, předají tradici zase dál.

Máte jako zpěvák ještě nějaký nesplněný sen?

Ještě když mně bylo pětasedmdesát, chtěl jsem si zazpívat v televizi. Dnes už mě to ale neláká. Jsem odpůrcem trapných situací, když vidím v televizi belhat se nějakého starého herce o hůlce. Vždycky si říkám, proč se ještě ukazují. Někteří lidé nejsou vůbec sebekritičtí.

Zdroj: Nový život, autor: Michal Šupálek

A toto je archivní článeček ze Slováckých novin:

Představení Jaroslava Kováříka 

Vynikající zpěvák, žijící legenda hanáckého Slovácka.

Narodil se 16.12.1925 v Kobylí, kde také žije. Absolvoval odbornou hospodářskou školu v Podivíně (vinohradnictví, zahradnictví a ovocnářství). Pracoval zprvu jako soukromý zemědělec, pak musel vstoupit do JZD (traktorista, mechanizátor).

Již v roce 1957 se stal sólistou souboru Břeclavan, pak byl členem cimbálové muziky Mládí v Čejči. Několikrát zvítězil v pěveckých soutěžích národopisných festivalů (Podluží v písni a tanci 1961, přehlídka v Ratíškovicích 1970, MFF Strážnice 1961, 1975). Od šedesátých let spolupracoval s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů jako sólista. V Čejkovicích byl v letech 1973 až 1990 členem folklorního souboru Zavádka, s nímž navštívil několik zemí (Anglie, Francie, Holandsko, Řecko, Německo, Španělsko a další).

V roce 1987 se stal laureátem MFF Strážnice za vynikající stylovou interpretaci lidových písní hanáckého Slovácka. Jeho krásný hlas je zachycen na albech Hraje a zpívá Zavádka a Krajem beze stínu a stále zaznívá při nejrůznějších příležitostech, při místních slavnostech zarážení hory, hodech apod.

Jelikož je jedním z nejstarších členů Klubu Štěpánů, slyšeli jsme jej i na koncertu k 25. výročí tohoto spolku 20. dubna v Uh. Brodě, kdy jej doprovázela cimbálová muzika Jožky Severina. Přestože měl nabídky na profesionální kariéru, zůstal věrný svému hospodářství, sadu a vinohradu. A písničkám...

Článek z Nového života z roku 2008, autor michal Šupálek.

Hanácké Slovácko se ve Strážnici líbilo Strážnice

 Po jedenadvaceti letech se region hanáckého Slovácka představil na strážnickém Mezinárodním folklorním festivalu. Pořad sestavil kapelník a zpěvák cimbálové muziky Vonica Jan Zaviačič z Brumovic.

V devadesátiminutovém bloku písní, tanců, zvykosloví a her Rok na vsi vystoupilo ve čtyřech dětských a osmi dospělých souborech na dvě stě osmdesát účinkujících.

Nejmladším tanečníkem byl čtyřletý Luboš Eliáš z šakvického Hanýsku. Nechyběl ale ani doyen regionu, třiaosmdesátiletý Jaroslav Kovářík z Kobylí. Ten za svůj výkon sklidil zasloužené ovace zcela zaplněného stadionu Bludník s asi čtyřmi tisícovkami návštěvníků. Stejného názoru byla i hodnotící komise festivalu, která muza osobitý pěvecký projev udělila laureátskou cenu.

„Snad se nám podařilo vytvořit pestrý obraz dění na hanáckém Slovácku. V jednotlivých výstupech došlo na ukázky fašanku, šlahačky, jarní i letní hry dětí. Podívali jsme se do mlýna, za legrútama do hospody a do Kobylí na zatlúkání hory. Závěrečný obraz patřil největšímu svátku na každé dědině, kterým jsou hody," přiblížil program Zaviačič.

Působivá a diváky nadšeně přijatá byla také ukázka zavádky, kterou předvedlo čtrnáct párů z jednotlivých obcí regionu. Bohatému programu předcházela téměř dvouletá příprava autora a jeho týmu. A také čtyřhodinová zkouška před pátečním, hlavním večerním programem ve Strážnici. Repríza pořadu pak uzavřela odpolední program slavnosti.

A článek z roku 2000 z Rovnosti, autor Luboš Petřík:

Diváci se shodli: Strýc Kovářík zpívali jak zamlada Kobylští pogratulovali svému rodákovi

Nadcházejícím pětasedmdesátinám Jaroslava Kováříka byl věnován sobotní koncert, který svému rodákovi uspořádal Obecní úřad v Kobylí na Břeclavsku. Ve vyprodaném sále kulturního domu by nepropadla jehla, tolik se tam sešlo diváků a gratulantů.

"Není divu, vždyť jubilant je už padesát let nejtypičtějším zpěvákem Hanáckého Slovácka," shodují se odborníci i milovníci lidové písně.

Uplynulé půlstoletí připomenuli zpěváci a muzikanti, se kterými se za dobu svého působení jubilant nejčastěji setkával. Éru Břeclavanu v padesátých letech reprezentovala zpěvačka Maryška Sochorová a stará garda Kobzíkovy cimbálové muziky s primášem Janem Beranem. S muzikou Mládí v Čejči, za kterou Kováříkovi přišel popřát a taky zahrát její zakladatel a vedoucí Josef Válek, prozpíval oslavenec 60. léta.

Dalšího půldruhého desetiletí byl sólistou čejkovické Zavádky. Tuto éru společně s jubilantem připomněly jeho někdejší partnerky Jana Trávníčková a Marie Novotná.

I když zpěvák už dlouho tvrdí, že je čas uvolnit místo mladším, zpívá dodnes; v posledních letech nejčastěji s krumvířskou cimbálovou muzikou Vonica s primášem Františkem Korábem.

Mezi gratulanty nechyběli ani umělecký vedoucí BROLNu Jindra Hovorka, cimbalista Jan Rokyta z Ostravy, hudební dramaturgové Jaroslav Jurášek a Jaromír Nečas a řada dalších milovníků lidové "pěsničky", kteří se spolu s ostatními pamětníky shodli, že "strýc zpívali jak zamlada". Vděčnost obce vyjádřil jubilantovi kobylský starosta Jaroslav Otáhal, který připomněl že je nejen vynikající zpěvák, ale taky vinař.

Jaroslav Kovářík natočil pěknou řádku rozhlasových nahrávek a vystřídal desítky domácích izahraničních festivalových podií, poměrně mladý vstoupil do galerie folklorních osobností. Jeho projev obdivovali nejen diváci v Anglii, Nizozemska, Francii, Německu, Řecku a dalších evropských zemí, ale také v Africe, kam se s folklorními soubory svého regionu vypravil. Nechyběl na strážnických festivalech, ani na krumvířském stadionu, kde před více než třiceti lety vznikla tradice přehlídky sólistů, souborů a muzik Hanáckého Slovácka Kraj beze stínu. Dodnes je účastníkem různých hudeckých dnů. Na profesionální dráhu však Jaroslav Kovářík nikdy nepomyslel.

Jako táta tří synů a člověk srostlý se svým krajem si nedokázal představit, že by měl rozloučit s dědinou, v níž je jeho rod po generace domovem. Že to není rod ledajaký, potvrzuje i skutečnost, že mezi zpěvákovy předky patří žena spisovatele a dramatika Aloise Mrštíka Marie a Augusta Šebestová, která se pro Kobylí a celou oblast stala podobně významnou spisovatelkou a buditelkou, jakou byla ve své době Božena Němcová. Potvrzuje to i "cédéčko" s třicítkou Kováříkových "pěsniček", které k otcovu jubileu vydal nejstarší ze synů Jaroslav.