Pan Ivan Klauda

Dnes ráno mi přišel ten druh zprávy, které nechceme věřit, protože se nám zdá až příliš neuvěřitelná. Zejména, když se týká lidí, které jsme potkávali v plné síle a nedovedli jsme si představit, že by je tato síla opustila. Přesto, zákeřné nemoci si nevybírají a kosí jednoho člověka za druhým.

Ona zpráva se týkala pana Klaudy, Ivana Klaudy, místostarosty Uherského Ostrohu, který už není bohužel mezi živými. Zemřel v pátek poté, co řadu měsíců statečně a do posledních chvil bojoval se zákeřnou nemocí. Rozloučit se s ním můžete přijít ve středu ve 14.30 hodin do uherskoostrožského kostela.

Neznal jsem se ho tolik, jako novinář jsem se s ním setkával na akcích města a poznal jsem ho jako vstřícného a nekonfliktního člověka. Poprvé jsem ho uviděl teprve před čtyřmi lety, když v Ostrohu volili po tehdejších volbách nové vedení města. Atmosféra byla nesmírně vypjatá a velmi emotivní, ale jeho si pamatuji jako člověka, který v tehdejší atmosféře zachovával klid a nepouštěl se do žádných sporů.

Zdá se mi, že takový byl i kdykoliv jindy, když jsem se s ním dal do řeči nebo ho někde viděl, přišel na nějakou akci, ale vždycky se postavil spíš někde bokem, s dobráckým výrazem ve tváři vše pozoroval a nesnažil se nijak vyčnívat. Loni jsem začal pracovat mimo náš region a jenom jsem se doslechl o jeho zdravotních problémech a obrovském úsilí, s kterým se je snaží překonávat. Nadále ale pracoval pro město, účastnil se i letošních voleb, získal od voličů opět hodně hlasů a nebýt jeho nedělní hospitalizace, byl by na pondělním zasedání zastupitelstva zase zvolen místostarostou - mimochodem, na jednání byla neuvolněnou starostkou zvolena Hana Příleská a uvolněnou místostarostkou Jiřina Galušková, která získala ve volbách od Ostrožanů nejvíc hlasů. Na prosincovém jednání chtěli zastupitelé zvednout ruku pro pana Klaudu...

Ve vzpomínkách zůstávám nejvíce u onoho velerušného zasedání zastupitelstva, kde jsem ho viděl v roce 2010 poprvé. Jako vždy si člověk v takových chvílích uvědomuje, že všechny ty naše spory, osobní, obecní, politické, které na tomto světě vedeme, jsou naprosto nicotné a nepodstatné ve srovnání s onou mrchou nemocí, která se do nás zakousne a už nás mnohdy nepustí. Budu na pana Klaudu, člověka, který měl nade vše rád svou rodinu, vzpomínat jen a jen v dobrém.

RB