Josef Bogar

Jel jsem dneska přes Blatnici pod Sv. Antonínkem, když zrovna začal hrát místní rozhlas smuteční hudbu. Zastavil jsem, a v následujících minutách slyšel to nejcitlivější a zároveň nejkrásnější rozloučení, které kdy nějaký obecní rozhlas oznamoval. Bylo to rozloučení Blatničanů s jejich rodákem, vzácným člověkem, panem Josefem Bogarem, který tento týden zemřel.

Dávám toto rozloučení sem na stránky tak, jak jsem ho slyšel a napsal. O moc víc slov nenapíšu, pan Bogar patřil mezi tu nejmenší skupinku lidí, která dokáže rozdávat druhým jen to dobré. Patřil k Blatnici a sv. Antonínku jako patří dobrý otec ke svým dětem, nebylo člověka, který by ho neměl rád. Nezbývá, než na něj vzpomínat a snažit se, abychom v jeho životě hledali inspiraci pro život vlastní. O tom, jak zůstal v srdcích lidí, jsem se přesvědčil i dnes, když jsem jel z Blatnice přímo na Antonínek. Jeden ze "strážců" kaple mi povídal o tom, jak se  v minulosti poutníci často v kapli zastavovali a ptali se právě na pana Bogara.   

Těmto poutníkům i vám můžu "předat" jen slova, které dnes zněla Blatnicí společně s tichou hudbou: 

"Nikdo nežije jen sám pro sebe. Nikdo jen sám pro sebe neumírá... V měsíci dubnu, který je nastávajícím jarem života v přírodě, probouzí se země, aby byla připravena k vydání nových plodů. Stín smutku však padá do dnešní jarní nálady. Smrt zvítězila nad životem, nad dlouhým životem našeho spoluobčana, pana Josefa Bogara. Zemřel ve věku 86 let. Pan Josef Bogar se narodil v Blatnici a zde prožil celý svůj život. Spolu s manželkou vychovali čtyři děti. Pracoval jako učitel odborného výcviku na zemědělském učilišti ve Strážnici. Po odchodu do důchodu se stal strážcem kaple Sv. Antonína. Tuto službu rád a obětavě vykonával. Ve svém volném čase se věnoval psaní rodinné kroniky, ochotně také publikoval v místním zpravodaji. S hlubokou účastí chápeme bolest jeho nejdražších. Pro ně byl vším, dobrým manželem, otcem i dědečkem. Kroky jeho životní pouti však zákon času odměřil tak, jak odměřuje každému z nás. Zůstalo zde jen to, co bylo vykonáno. A vzpomínky, které nezaniknou a budou vracet obraz člověka, který nám byl vším. Děkujeme za všechno, co vykonal pro svou rodinu i naši obec. Přejeme mu věčný klid. Pozůstalým v rodinách vyjadřujeme upřímnou soustrast.  

Až odejdu jednou, až zvony budou znít,

až budu jednou, svůj věčnosti sen snít,

nebuďte mě prosím, nechte mě klidně spát,

jen duši mé, snad dejte tichounce hudbu hrát.

Až zazní tóny houslí, až rozprostřou se mezi vás,

snad zaslechnete loučící se můj hlas.

V té melodii sladké, jež větrem bude hrát,

se lehce ztratí všechen ten smutek, žal i chlad.

Nevolejte prosím, už Pán Bůh si mě vzal,

však vy svou cestou, ještě dlouho jděte dál.

A pokud jsem byl ten, kdo láskou svou vás hřál,

kdo v chvílích těžkých, tu po boku stál,

jen květů pár mi prosím k mé rakvi ještě dejte,

a pak už jenom s láskou  a v dobrém vzpomínejte."

RB

Ps. Rozloučení s panem Bogarem bude v pátek 3. dubna 2009 v 15.00 v kostele sv. Ondřeje v Blatnici pod Sv. Antonínkem. Fotka, kterou jsem dal k článečku, je z loňského roku, olomoucký arcibiskup Jan Graubner u příležitosti 340. let kaple sv. Antonína děkuje Josefu Bogarovi za práci, kterou pro Antonínek vykonal. Pan Bogar byl mezi šesti oceněnými, kteří byli vyznamenaní bílou růží P. Šuránka. A TADY je článek Lenky Fojtíkové, kde si můžete o panu Bogarovi přečíst. Nikdy na něj nezapomene....