Mirka Tylová

Prostor v novinách je opravdu komicky malý a nedostačující. Proto také sem na web dávám následující příběh Mirky Tylové z Kunovic, o které píši stručně také v dnešní zlínské příloze MF DNES. Článkem o ní bych rád napomohl tomu, aby se mnohem více lidí než dosud učilo znakový jazyk, o kterém se v textu několikrát dočtete. Na konci si můžete přečíst také slova Ivany Vaďurové z Ostrožské Lhoty, která se znakový jazyk naučila a chodí nesylšícím tlumočit. A  TADY  najdete podrobnosti o kurzu znakového jazyka, který začíná příští pondělí 13. února ve Zlíně, Uherském Hradišti a v Kroměříži.

RB

Že jsem neslyšící? "To mi nevadí" 

KUNOVICE Musel jsem se dvakrát zeptat, protože po první odpovědi jsem Mirce Tylové z Kunovic nevěřil. „Ano, jsem moc ráda, že jsem neslyšící," odpověděla mi a já se nejistě zeptal, jestli svá slova myslí vážně.

 „Ano, jsem šťastná, že jsem neslyšící," odpověděla mi podruhé, usmála se a přes tlumočnici znakového jazyka mi povídala, jak měla vždycky život ráda. „Mám mnoho kamarádů, myslím si, že žiji pěkný život. Nic slyšícím nezávidím. Že nemůžu poslouchat například hudbu? To mi nevadí."

Mirka se už narodila jako neslyšící, neslyšící jsou také její rodiče, ale vždycky se snažila žít tak, jakoby žádný handicap neměla. Je místopředsedkyní 3Dimenze - Moravského centra znakového jazyka, sama je lektorkou, která učí slyšící znakovému jazyku, a doma má dvanáctiletou dceru. Mimochodem, když ji očekávala, vůbec nepřemýšlela nad tím, jestli bude či nebude slyšet.

„Vůbec jsem neřešila, jestli bude miminko slyšící nebo neslyšící, jestli to bude kluk nebo holka. Byla jsem ráda, že budu miminko mít, to bylo ze všeho nejdůležitější."

V prvních týdnech ani nevěděla, jestli moje dcera Darinka slyší, zjistila to po třech měsících. Byly samy doma, dcera ležela a pozorovala maminku, jak odkrývá žaluzie. „Když jsem je otočila, bylo to slyšet. A ona se lekla. Věděla jsem s jistotou, že má dcera slyší.

Dnes má Darinka 12 let a jak Mirka říká, jsou nejlepšími kamarádkami, které si velmi často povídají - díky znakovému jazyce. „Původně jsem se na ni snažila mluvit, ale pak jsem zjistila, že bude lepší používat znakový jazyk. Jsem šťastná, že se takto domluvíme a nepotřebujeme ani tužku s papírem.

„Pořád si povídáme, a to o všem možné. O jejích kamarádkách a kamarádech, nebo třeba o tom, co jsem já dělala, když jsem byla malá."

Mirka Tylová vypráví o svém životě a přitom několikrát vzpomíná své největší přání. Takové, které se týká právě znakového jazyka. Má totiž svůj sen - sen, ve kterém co nejvíce slyšících ovládá znakový jazyk. „Strašně moc bych si přála, aby se lidé znakový jazyk učili a aby ho umělo co nejvíce lidí. Zatím je takových lidí hrozně málo a nám neslyšícím to hodně komplikuje život," vysvětluje a popisuje, jak se neslyšící setkávají každodenně s mnoha problémy.

„Ať jdete kamkoliv, potřebujete se domluvit. Ať je to na úřadech, u lékařů, v nemocnici, v obchodech, na poště, těch míst je mnoho a mnoho," říká Mirka. Ano, možná by to občas šlo přes popsané papírky, jak ale upozorňuje, tento způsob komunikace není dobrý a vede často k nedorozumění. „Nejlepší je opravdu znakový jazyk. Kdyby ji alespoň na každém místě uměl jeden člověk, na úřadě, v nemocnici a všude jinde," přeje si.

Pokud by se chtěl někdo znakový jazyk učit, může tak udělat prakticky kdykoliv Shodou okolmostí ale právě dnes začíná jarní pětiměsíční kurz znakového jazyka pro začátečníky, který organizuje 3Dimenze-Moravské centrum znakového jazyka, sídlící v Kunovicích.

Kurz znakového jazyka pro začátečníky probíhá od 13.2.2012, nejen v učebně gymnázia v Uherském Hradišti, ale v Kroměříži a ve Zlíně.

RB

A toto připsala ještě tlumočnice Ivana Vaďurová  z Ostrožské Lhoty:

Začala jsem se věnovat tlumočení, protože svět neslysících mně přišel strašně zajímavý a svým způsobem i takový tajemný. Je to úžasný jazyk, moc krásný, a já tlumočení v podstatě miluju.

Chodit do kurzu znakového jazyka bych doporučila všem věkovým skupinám, pro mě to byly vždycky tři hodiny týdně skvělého odreagování a zábavy, na kurzech učí neslyšící lektoři, takže domluvit se s nimi je ze začátku strašně těžké, oni nechtějí, aby ses s nimi domlouval přes papírky a podobnéi věci. Musíš proto přemýšlet a zkoušet, jak se s nimi domluvit. Moc mě to bavilo, je to jako učit se jazyk s rodilým mluvčím angličtinu. 

Neslyšící jsou strašně fajn lidi, velmi otevření a upřímní, co na srdci to na jazyku, přijde mně, že chování mají jiné než my slyšící - takové upřímné. 

Lektorka nás často brala mezi své neslyšící kamarády a rodinu, abychom si zkoušeli "znakovku" i jinde, nejen s ní. Takže doporučuju všem, kdo chtějí zkusit něco jiného, než jen klasický jazyk. Myslím, že ten, kdo to zkusí, tak už nepřestane - stejně jako já.

Čím víc lidí "znakovku" bude umnět, tím líp, protože potom komunikace mezi slyšícím a neslyšícím člověkem bude lepší, lehčí. Já když chodím tlumočit, vidím, jaký je obrovský problém mezi slyšící a neslyšícími se domluvit, je to takova bariéra! Tam, kde si neslyšící můžou vzít tlumočníka, tam se domluví v pohodě. Kdyby lidé ovládali alespoň nějaké základy, bylo by to super. To je jak anglictina. Já myslím, že se dnes najde opravdu jen hrstka lidí, kteří neovládaji aspoň pár slovíček, tak proč to nezkusit se "znakovkou"? 

Ivana Vaďurová, tlumočnice do znakového jazyka

   Mirka a Ivana

A tady jsem ještě připojil praktické informace. Kurzy začínají od 13. února, a to buď od 15:30 do17:00 hodin, nebo od 17:00 do 18:30 hodin. Pokud byste někdo o takové možnosti přemýšleli, stačí, když zavoláte na číslo 777 939 446, můžete také napsat na mail mirka.tylova@gmail.com. Ještě bych možná mohl dodat, že oficiální tlumočníci  do znakové řeči jsou normálně placení, existuje takový systém, kdy neslyšící nahlásí na určité místo, že potřebuje tlumočit a "centrála" poté zajistí tlumočníka.