Straňané v

A ja jaj, musím si poněkud povzdechnout, následující "téma" přitáhlo pozornost úplně jinak, než bych si já představoval - věřte mi to, prosím... Původně jsem si myslel, že budu psát jen a jen o tomto pořadu s názvem Uprkův kraj, který patřil k tomu nejlepšímu, co bylo možné letos na folklorní Strážnici vidět. Velmi bych si přál, abyste si videoukázky pustili a vnímali průvodní slovo, písničky, kroje, tradice i tance!

Nakonec ale celé toto téma jakoby "převálcovalo" něco jiného. A to diskuse, která se odehrála v minulých dnech na facebooku poté, co jsem tam dal jeden svůj příspěvek, který s pořadem Uprkův kraj souvisel. Šlo o můj příspěvek, ve kterém jsem se pozastavil nad tím, že TV NOE při vysílání reprízy tohoto pořadu vynechala jedno číslo, a to číslo  souboru Čečera s názvem Milostné zaříkání z Kopanic - z kterého je i tato fotka.

Přiznám se, že bych tomu ani nevěnoval pozornost, kdybych den po vysílání nepotkal jednu osobu, která měla k celé věci blízko a ta mi neřekla, že v TV NOE měli problémy s tím, aby toto zaříkávání odvysílali, protože zaříkávání, související s dřívějším působením Žítkovských bohyň, se církvi nelíbilo. Několik hodin na to jsem mluvil s druhým člověkem, který měl rovněž informace, blízké televizi, a ten mi řekl velmi podobnou informaci: vedení TV se údajně rozhodlo kvůli názorům věřících toto číslo raději nezařadit.

I když TV NOE a jejímu řediteli fandím a jsem mu mimo jiné vděčný právě za vysílání pořadů z folklorní Strážnice, řekl jsem si, že o takové věci není možné mlčet. Respektuji právo jakékoliv televize na vlastní dramaturguji, ale zároveň považuji za nebezpečné, aby někdo "vymazal" jednu jedinou část z toho důvodu, že se nějaké skupině lidí nelíbí. Zejména, když zmiňovaný pořad ukazoval tradice Slovácka, ke kterým Žítkovské bohyně či zaříkávání patřilo. Dělat teď, v 21. století, cenzuru historie, mi přijde špatné.

Ale, prosím, opakuji, hájím především právo tvůrců pořadů či členy různých souborů, aby mohli svobodně tvořit, například bez případné autocenzury, že něco raději nevytvoří, neznázorní, nenacvičí, protože by s tím mohli mít někde problémy. Kdyby například TV NOE v návaznosti na tento pořad odvysíla besedu na téma Žítkovské bohyně, bohyňování apod., ve keré by mluvili zástupci různých názorů, byl bych takovým pořadem nadšený a iniciativu televize bych velmi přivítal.  

Pan ředitel Ryška zareagoval na můj dotaz tvrzením, že: „Zmiňovaný pořad jsem musel do reprízy vysílání zkrátit o 9 minut. Byl to pro mne velmi těžký oříšek a omlouvám se těm, kterým zmiňována část chyběla. Pokud by nedošlo ke zkrácení, rozhodilo by se programové schéma a zase by nadávali jiní. Kdo bude chtít celou verzi tohoto pořadu, ať si o něj napíše. Radi jej zašleme na DVD nosiči."

Když ještě následně komunikoval s webem http://hlidacipes.org, který se o celou věc zajímal, dodal podle slov webu toto: Z jednadvaceti čísel chtěl krátit v části nazvané Víra a naděje, a v ní byla spolu s Čečerou ještě vystoupení Dušana Holého Z nebe Boží požehnání a pak pásmo Štěpánská koleda Vlastimila Ondry a dětí z Nivnice. Volba padla na Čečeru - pětiminutové číslo dalo spolu s několika krácenými potlesky požadovaných devět minut dohromady.  

Co k tomu dodat? Práce pana ředitele Ryšky si vážím, zároveň vím, že na svém místě musí být pořádný diplomat, je možné, že mluví pravdu, ale moc mu v tomto nevěřím. Kromě toho, že mám opravdu od dvou lidí informace  o tom, že televize měla prostě problém s tímto zmiňovaným číslem, tak se mi nechce věřit, že z 21 čísel, které pořad obsahoval, padla volba zrovna na "bohyně". Navíc ani nerozumím tomu, proč chtěl zasahovat zrovna v bloku pořadu s názvem Víra a naděje, už vzhledem ke křesťanskému profilu televize bych zrovna tento blok nechal celý.

Tolik, prosím, k této věci, teď za ní dělám tečku, protože bych se chtěl mnohem více  věnovat samotnému pořadu. Zkuste se na něj podívat, byl opravdu moc pěkný... Nejraději bych se zabýval každým číslem, každým detailem, krojem, tradicí, souborem. Na to ale nemám čas ani dost informací, ale je můj sen takto rozebírat například tento i jiné "folklorní" pásma, která se liší od běžného průměru. 

Tady už jsou jednotlivé části pořadu. Chybí ovšem zmiňovaná Čečera, protože toto číslo TV NOE v repríze neuvedla... Video začíná vstupem spoluautorky pořadu Magdaleny Múčkové, která vysvětluje, co chtěla ona, a druhá autorka Jana Polášková, v pořadu ukázat... A po ní už následuje první část "průvodního" slova, jehož autorem byl známý publicista  Jiří Jilík... Toto slovo bylo také spojnicí všech bloků pořadu, který byl rozdělený na následující části:

KRAJINA

MEZI DĚTMI

U MUZIKY

VÍRA A NADĚJE

RODINA

ZVYKOSLOVNÉ RADOSTI

SVATBA MILOSTI 

... tady se bohužel v čase 3.26 až 4.03 obraz trhá, nemůžu to, prosím ovlivnit, pokusím se ale získat originál záznam a potom sem "trhací" část dát znovu... 

V řadě míst mám chuť křičet, jaká je to nádhera, ale nakonec si říkám - nebylo by dobré upozorňovat na něco, největší krása je přece v tom celku!!! Stále a stále se musím klanět našim předkům, jakou krásu dokázali vytvořit a předávat dál přes všechny starosti a bolesti, které je životem provázely!

Ale dovolte mi ještě dodat přání, aby nám sebevětší krása našeho Slovácka nebránila vidět, že také tradice jiných národů jsou úžasné, neuzavírejme se před světem ani druhým člověkem, buďme otevření, citliví a pomáhejme tomu, kdo pomoc potřebuje!!!

Ještě mě napadlo dát sem průvodní slovo, jehož autorem je Jiří Jilík. Dnes dávám první část, postupně dám všechny...

ÚVOD

Ranní šero se jen pomalu mění ve svítání. Ptáci v remízku za posledním řádkem vinohradu se probouzejí k životu a jejich ranní popěvek vítá první paprsky. Dveře vinného sklepa se otevřely. Malíř, v jedné ruce stojan, v druhé paletu a džbán vína, vyšel do ranního oparu. Zatímco on se vzdaluje a ztrácí v dálavě, krajina s přibývajícím slunečním svitem, je stále jasnější, zářivější. Bůh dal jeho kraji zvanému Slovácko do vínku sedm milostí. Jednou, až on a jeho současníci odejdou, zůstanou zde jeho obrazy. A co lidé? Jakou cestu zvolí bludištěm zvaným dějiny? Co se stane s dědictvím předešlých generací? Bude jistě dost těch, kteří je vymění za vstupenku do cirkusu moderního doby. Náš pořad je věnován těm, kteří nepodlehli klamu a v tradici nalézají cestu. Právě pro ně se již po sedmdesát let každoročně otvírají strážnické brány.  

KRAJINA

Pole, jímž kráčí oráč za svým pluhem a ryje brázdu, z níž vzejde příští chléb. Louka, nad níž v oblacích zpívá svou píseň skřivan a o dole pod ním muži s kosami širokým pokosem nedají louce přerůst a zestárnout. Zlaté klasy obilí svázané povřísly do snopů a vystavěné do mandelů, mneš zrno mezi prsty a pocítíš, jak voní domov. Úvozová cesta, po níž hrkotá žebřiňák s fůrou sena omamně vonícího mateřídouškou. Potok, kde kluci pouštějí lodičky vyřezané z kůry. Studánka, mořské oko zvaná - ach jaká je to asi hlubina - a dívka, co nabrala vodu, zrakem hledá na hladině tvář toho, který ji bude mít rád. Vesnice s kostelíkem, kde ženy se ženy tiše a v pokoře modlí, vesnice s hospodou, kde chlapi halasně mudrují o revoltě. Krajina Slovácka je jako dlaň těch, kteří zde žijí. Rozbrázděná rýhami práce a hebká od bříšek prstů, které hladí. Je to poctivá krajina, jako je poctivá dlaň těch, co v ní svojí prací zanechali stopu.