Můj zápisník postupně dostává spíše optimistickou podobu, které se zřejmě bude držet. Když jde o něco kritického, zlého, zvolím zřejmě raději samostatný článek (tak jak to dělám), ve kterém lze lépe vystihnout to, co chci říci. Naopak v zápisníku vlastně popisuji svůj život, snažím se potkávat se zajímavými lidmi a "situacemi", díky kterým můžu ukázat něco dobrého, můžu jiné inspirovat a zároveň můžu povzbudit i sám sebe.

Co napsat z posledních dnů?

Začnu touto videoukázkou ze Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Uherském Brodu, pro kterou letošní školní rok pracuji. Vždy je pro mě velmi povzbuzující potkávat kantory, kteří se snaží dát co nejvíce svým žákům. Mezi takové učitele patří i pan učitel Josef Nevařil z této školy, kterého jsem zachytil při loučení s jeho třídou, čtvrťáky oboru Mechanik-elektronik. Když kluci dostali maturitní vysvědčení a vyšli ven, všiml jsem si, že pan Nevařil k nim ještě mluví. Pustil jsem tedy kameru a zmapoval toto dojemné loučení. Snad se na mě nezlobí, že jsem tyto okamžiky udělal takto veřejné.   

Další povzbudivý okamžik jsem zažil už před pár dny, dávám ho ale sem až nyní. Velmi rád bych ukázal onoho muže na fotce, je to PhDr. Jan Souček, muž, který stál u začátků Muzea jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Jelikož mě budování a existence takového muzea velmi zajímá, zašel jsem si nedávno na jeho přednášku do Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Účast byla bídná, i se zaměstnanci muzea nás bylo tak patnáct - škoda, že nepřišel nikdo z narvaného Kauflandu, který stojí pár metrů od této části muzea :)

Povídání pana Součka bylo nesmírně zajímavé a šlo by o něm psát dlouho, mám ho nahrané, takže, kdo máte zájem, záznam pošlu. Zmiňuji se tady o něm ale především proto, abych ocenil způsob, jak mluvil o svých spolupracovnících i lidech, kteří byli řediteli Ústavu lidové kultury ve Strážnici před ním a po něm. O všech těchto lidech totiž mluvil velmi hezky, s obrovským respektem a uznáním. Možná řeknete - maličkost, ale nesouhlasil bych s vámi. Tolikrát člověk slyší, jak někdo pomlouvá své kolegy, spolupracovníky, podřízené i nadřízené, že chování pana Beneše se naprosto vymykalo tomuto tradičnímu českému a moravskému zvyku.

Dovolte mi vzhledem k tomu tady některé tyto jeho spolupracovníky jmenovat: Václav Frolec, Jaroslav Vajdiš, Otakar Máčel, Vítězslav Volavý, Jiří Langer, Josef Jančář. Já bych k těmto osobnostem připsal ještě jedno jméno: Jan Souček. K jeho přednášce, povídání o skanzenu ve Strážnici i o tématu plánovaného skanzenu nad Uherským Hradištěm se snad někdy brzy tady na webu vrátím.

Dalším mužem, kterého bych vám chtěl ukázat, je františkánský kněz P. Elias Vella. Takto jsem ho vyfotil na Antonínku v neděli navečer, kdy měl za sebou první setkání s lidmi, kteří přijeli na celotýdenní setkání s ním. Na Antonínku bylo nádherně, kdo chcete můžete přijet třeba jen na jeden den nebo třeba na pár hodin, všichni jste vítáni. Doporučuji vám TADY odkaz na stránky, kde si můžete přečíst o jeho pobytu a působení detailní informace. Jinak ještě upozorňuji, že v neděli bude na Antonínku Hlavní pouť, na které bude hlavním kazatelem právě tento kněz. Přijeďte kdykoliv, na Antonínku je pěkně stále až na to, že v neděli tam budou dělat kravál komedianti.

Když jsem u duchovních, přidám sem ještě jednoho. Zejména Hlučané se možná podívají na tuto videoukázku, kterou jsem natočil v neděli po poledni s místním knězem Jaroslavem Kapušem. Skončila mu právě slavnostní mše, na které slavil padesátiny a chystal se na slavnostní oběd. Na mši jsem natočil také videoukázky, které vám ukáži později. P. Kapuš slavil své významné výročí malinko v rozpacích, protože před několika dny se dozvěděl, že ho arcibiskup po 18 letech v Hluku "přestěhoval" jinam. Kam, to se dozvíte z videa.  

Z Hluku se přesuňme ještě do Uherského Ostrohu, kde měli v sobotu odpoledne velkou slávu. Vedení města otvíralo část podzemí zámku, které se rozhodlo zpřístupnit místním lidem a turistům. Původně jsem chtěl o tomto otevření a podzemí napsat článek, ale nakonec jsem se "zabrzdil" - nechám si na napsání určitý čas. Po pravdě řečeno... Těžko takový článek psát... Předpokládám, že reakce na podobu podzemí budou značně různorodé a ne úplně tak pozitivní. Jednu část expozice tvoří Srdce pro Václava Havla, druhou část Křišťálová jeskyně, což je něco ve stylu krátké relaxační procházky. Řekl bych, že na to, že jsme na Slovácku, jde o dosti odvážný projekt. Kdyby bylo v podzemí Srdce Miloše Zemana, možná by přišlo na slavnostní otevření i podstatně víc Ostrožanů :)

Nahrál jsem celé slavnostní otevření, tady je povídání průvodkyně právě u plastiky, kterou tvoří vosk ze svíček, které lidé nosili na náměstí po oznámení smrti Václava Havla. Osobně se mi celý projekt moc líbil a jsem také rád, že v Ostrohu je. Nemám ale iluze o názorech svých slováckých krajanů, některé jsem už slyšel, další si dovedu představit. Možná mohly být v podzemí klobásky nebo slivovica, to by stála fronta na prohlídku až někde od Moravního mostu :)

Úplně optimisticky ale končit nebudu, v době záplav a dnešních vytrvalých deštů, to ani není možné. Končím videoukázkou, která mi přišla mailem z Komni, kterou zatím poslední voda bohužel zasáhla. Mám Komňu velmi rád, poznal jsem tam řadu skvělých lidí a stejně jako mnozí jiní právě sem velmi rád jezdím. Držím tedy Komni všechny palce, tak, jak jsem poznal tamní společenství lidí, nepochybuji, že si lidí vzájemně pomůžou.  

Video je tady: http://www.stream.cz/uservideo/818901-bleskova-povoden-v-komni 

Články o Komni, a také Bystřici pod Lopeníkem, najdete TADY a TADY a TADY