Starší stárci

Ať na našem Slovácku o víkendech fotím a točím doma nebo jsem na jakémkoliv jiném místě, pokaždé mám v pondělí v hlavě takový "slovácký zmatek", že se nedokáži na nic jiného soustředit a napadá mě tolik věcí k psaní, že bych na ně potřeboval celý další týden. Je tomu už tak několik let, vždycky si říkám, že už toho víkendového "mapování" nechám a budu mít v pondělí pěkně prázdnou (a s klidem i dutou) hlavu, ale stejně, nedá mě to, nakonec vezmu foťák i diktafon a vyrážím do terénu vstříc mnoha obrazům, dojmům i setkáním. Tentokrát jsem byl vlastně doma, pohyboval jsem se jen mezi Hlukem a Ostrožskou Lhohou, a i tak by bylo témat na psaní mnoho. Nedovedu si představit, co by se v té mé hlavě dělo, kdybych navštívil ještě jiná místa a lidi - myslím, že by se mí hlava zavařila bez ohledu na to, jestli by venku byla zima nebo nynější rekordní hice :) 

Co napsat z velkých lhotských hodů, které se chlubily více jak třiceti krojovanými páry? Šlo by toho psát opravdu hodně, ale text si asi nechám do časopisu Krajem svatého Antonínka, tady dám spíš komentář k videoukázkám. Chtěl bych upozornit, že jsem natočil jen některé části hodů ve snaze ukázat lidem, jakou podobu vlastně hody v naší části Slovácka mají. Zdaleka jsem nebyl u všeho, to nechávám fotografům a kameramanům, kteří pracovali na zakázku organizátorů, já se spíš snažím o určitý nezávislý a národopisný pohled - vím, že lidé mají takoví pohled tady na webu hodně rádi.

Tedy, co tato videoukázka? Naschval ji dávám jako první, byť jsem ji točil až na konec hodů. Slunce už zašlo, odešlo i dost lidí z hodové zábavy, když v tom okamžiku DH Blatnička zahrála sólo pro stárky a jejich rodiče. Dávám je sem, protože bych chtěl ukázat, kdo si zaslouží největší poděkování za všechnu tu krásu, kterou bylo možné pozorovat. Sám vidím takřka každý den, jak je všechno na vesnici křehké, jak každá akce, každý spolek, každá iniciativa stojí na určité skupince lidí, kteří dnes jsou, ale zítra, za měsíc, za rok už být nemusí. Ubývá lidí, kteří chtějí něco dělat nejen pro druhé, proto díky těm, kteří třeba tento víkend nevěnovali koupání, jezdění na kole nebo čemukoliv jinému, co by prostě přinášelo slast jen jim samým, a investovali čas i peníze do těchto hodů. Díky vám, stárci, díky vám, rodiče stárků, díky vám dalším. Snad se i za dva roky najdou ti, kteří se budou snažit tuto tradici ve Lhotě udržet a napomoci tak životu na dědině - je to stále těžší tady i jinde na Slovácku. O jiných místech někde v Čechách ani nemluvě, tam spolkový život a život dědin mnohdy umřel už dávno...

Druhou ukázku dávám z lhotského kostela sv. Jakuba staršího, to on "může" za to, že hody jsou v tomto termínu, na Jakuba. Rád bych, abychom na tuto souvislost nezapomínali, abychom si byli vědomi, že každá tradice má někde své kořeny, a pokud bychom udržovali tradice s mrtvými kořeny, dlouho by takové tradice vydržet nemohly. Samozřejmě, děcek v kostelech ubývá, určitě je tady ve Lhotě i jinde stále více mladých v hodových chasách, kterým se do kostela nechce, ale díky za to, že ještě chodí. Třeba časem budou chodit "jen tak", z vlastní vůle. Mám tuto ukázku rád, i když zrovna v neděli bylo obrovské vedro a už ráno bylo vidět na lidech, jak jim teče pot po tváři. Díky tedy všem v hodové chase, ať těm, kteří statečně vydrželi stát po celou dobu v samotném kostele, nebo třeba i odešli z vyčerpání dříve.

Toto jsou tři ukázky z neděle, na první jsem nahrál chvíle poté, co chasa vyšla z kostela, další ukázka vás seznámí s tím, jak vypadá zastávka u stárky, a třetí ukázka je z hřiště, kdy chasa začala tančit. Tu třetí ukázku můžete porovnat třeba s videoukázkami, které jsem natočil na hřišti ve čtvrtek při generálce a dával je sem na web dříve. Rád bych na tomto místě vzpomněl DH Blatnička, která chasu doprovázela jak v neděli, tak v sobotu při zvaní na hody. Muziky bývají na hodech spíš v pozadí, vždycky se hlavně mluví o hodové chase. Proto aspoň takto muziku z Blatničky vzpomínám a zároveň připisuji, že muzikanti byli skvělí, "táhnout" dnes mladé, z nichž mnozí nezpívají, a dělat to ještě v tak enormním vedru, to je výkon, který dokáží jen jedinci, kteří  - opět - místo vlastního požitku někde u vody musí mít muziku velmi rádi. A takoví jedinci jsou pro mě víc, než Mistříňanka s Moravankou dohromady, i kdyby vyhrály světový festival dechovek. 

Na těchto videoukázkách jsme už v Hluku, kousek od Ostrožské Lhoty. Točil jsem v neděli ráno, protože právě tato ranní nedělní mše byla první víkendovou, kdy mohli věřící vidět nového kněze v Hluku - je to P. Mgr. Josef Janek, který přišel z Uničova. Určitě bude příležitost o něm ještě několikrát psát, proto vás tentokrát už nechci v pondělí zdržovat. Na druhé ukázce je začátek mše, na první jsem zachytil část vítání nového kněze. Hlučané vítali P. Janka vstřícně a srdečně, více o tom napíši do "antonínkového časopisu". Kněz je pro většinu slováckých dědin stále velmi důležitou osobností, a šťastné jsou ty dědiny či města, kde mají kněze dobrého, laskavého, vnímavého, obětavého, pracovitého. Hlučané by mohli mít snad štěstí, P. Janek sloužil několik let v nedalekém Veselí nad Moravou, a když jsem se některých Veselanů ptal, mluvili o něm moc hezky. A nemyslete si, že na Slovácku neumíme kněze kritizovat, to byste se až někdy divili :) 

To je v této chvíli všechno, mám ještě nějaké ukázky, ale ty jsem ještě nestačil dát na web. Dám je později i s několika fotkama.  I když jsem žil tento víkend hlavně hody, nejvíc jsem asi sledoval  Světové dny mládeže v Riu de Janeiro, kam přijel na svou první zahraniční návštěvu papež František. Bylo to nesmírně zajímavé setkání, a kdo chtěl, mohl ho sledovat na TV NOE. Nejvíce myslím na shromáždění v Městském divadle, při jeho sledování bylo možné více chápat i dnešní brazilskou realitu. Možná je dobré si uvědomit rozdíl ve významu slov, jestliže například o korupci či chudobě mluví Brazilci nebo my tady uprostřed Evropy. Touha mnoha mladých lidí v Brazílii pohnout s tamní společností dopředu je obdivuhodná a v něčem snad i inspirativní pro nás, přestože se máme mnohem lépe než oni. I naše země čeká na nový impuls a na "novou" generaci, v tomto směru proto považuji za velmi důležitá slova, která mladým adresoval právě papež František - slova o svobodě, pomoci, křestanství,  nebo i dialogu. Směr, který se snaží církvi dát v dnešní supermoderní době, je správný a mohl by třeba přinést i viditelné výsledky.

Nerozumím jen jednomu. Kromě mnoha lidí, kterým je víra pro smích, vidím i mnoho mladých lidí, kteří vírou žijí a mají mnoho dobrých předsevzetí - na NOE například o víkendu běžel i zajímavý dokument o setkání křesťanské mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Jak je ale možné, že tyto mladé lidi není nikde vidět v dospělosti ve veřejném životě, jak je možné, že křesťanská demokratická strana není ani v Poslanecké sněmovně, a jak je možné, že selhávají i vysoce postavení politici, kteří se ke křesťanství hlásí?  Kde je chyba? Je snad v onom křesťanství, může ono za to, že laťka je postavena v příliš vysoké výšce, tak vysoce nastavené, že jí člověk se svými nedokonalostmi nemůže dosáhnout? Ale co a jak udělat jinak, abychom laťku nemuseli snižovat? 

RB 

Ps. Nerad končím nějak vážně, proto vám tady dávám nabídku na příští dny. Pokud nechcete sedět doma, zajeďte si třebáááááááááááááá.... na Havaj! Jo, na Havaj! TADY je dnešní pěkná reportáž přímo z Havaje - tu jsem fakt nepsal a asi se tam ani nikdy nepodívám :)