Tady na stránkách pokračujeme v informování o našich českých krajanech v rumunském Banátu. Po mnoha fotkách, několika video ukázkách a také textech, se můžete začíst do rozhovoru s Ivo Dokoupilem, mužem, který krajanům rozumí zřejmě víc než kdokoliv jiný. Se Staňou Dufkou jsme s ním mluvili před několika dny přímo v Banátu, Staňa rozhovor nahrál, přepsal a takto upravil.

Považuji tento rozhovor a názory v něm za velmi důležité - týkající se totiž toho, zda a jak přežijí čeští krajané v Rumunsku, jakou podobu bude mít jejich kultura, tradice a vůbec celý život.

RB

"Krajanům v Rumunsku chci pomáhat, dokud se nezhroutím"
tvrdí s úsměvem Ivo Dokoupil, který rozvíjí turistický ruch v Banátu

Na festivalu české kultury ve Svaté Heleně  v rumunském Banátu ho nebylo možné přehlédnout. Na pódiu uváděl některé kapely, mezitím pobíhal od dolního konce vesnice k hornímu. Neustále se s někým zdravil a diskutoval. Ivo Dokoupil - asi nejvýraznější postava, která má největší zásluhu na přílivu českých turistů mezi naše krajany v Banátu. Jeho přezdívka Fík se ujala i mezi rumunskými Čechy. Když jsme ho požádali o krátké povídání, tak ochotně souhlasil.

Letos je festival poprvé rozdělený na dva dny. První den vystupují domácí folklórní soubory a druhý den kapely z Česka, které zrovna moc místních diváků nemají. Myslíte si, že to má pro domácí nějaký význam?

Je to nultý ročník a zkouška s místním svazem Čechů a Slováků žijících v Rumunsku, který funguje i nefunguje. Za druhé festival sem přitáhne lidi, kteří by do Banátu nikdy v životě nepřijeli a určitě se sem budou znovu vracet.Každá kapela má svoje příznivce, kteří tady nechají nějaké peníze - to sice není jednorázově až tak důležité, ale pro mě je nejdůležitější, že se tady objevil člověk, který tady chce začít podnikat. Pokud to vyjde, tak já budu spokojený a festival splnil svůj účel.

Bylo těžké dostat sem všechny kapely?

Nebylo, nebylo. Kupodivu jsme některé skupiny museli odmítat, i když vlastně hrají jenom za cesťák a jídlo včetně největší hvězdy festivalu Migu 21 s Jirkou Macháčkem.

Jaká je vlastně vaše funkce tady v Rumunsku. Je Banát vaše životní téma?

Jsem tady jako koordinátor projektu pomoci rumunským krajanům. Je to projekt, který oficiálně zajišťuje Ministerstvo zahraničních věcí. Jsou tam lidi, kteří to tady znají a jsou přesvědčení stejně jako my, že to české, co tady je, je potřeba zachránit. Dneska je to ale ohroženo zpětnou reemigrací místních lidí zpátky do Čech.

Jste tedy státní zaměstnanec?

Ano. Jsem v podstatě zaměstnanec státu.

Co je hlavním smyslem vašeho projektu?

Vytvářet tady v Banátu pro místní lidi pracovní místa. Ono se to lehce řekne, ale je to velice komplikované a složité. Jsou to vesnice rozptýlené po horách v pohraniční části Rumunska a infrastruktura téměř nulová. Věkové složení je tu také mizerné, jsou tu většinou starší lidi. Na co si vzpomenete, tak to má všechno k podnikání špatné předpoklady. To, co tady dělám já konkrétně, je tady vybudovat jakýsi šetrný systém cestovního ruchu.

Mluvil jste o tom, že se většina mladých lidí vrací zpátky do Čech a situace je tu dost špatná. Myslíte si, že se tady dá ještě ledacos zachránit?

Jasně (dává najevo, že na podobnou otázku čekal). Nejsem věštec a z koule to nepoznám. Ale musíme si asi říct otevřeně, že se nepodaří zachránit všechno. Ono například okopávat kukuřici motykou deset hodin denně v třicetistupňovém vedru nemůže být pro nikoho koníček. Až ty babičky co to dělají vymřou, tak se jenom těžko budou hledat nástupci.

Kdy jste tady byl poprvé?

Před devíti lety v roce 2000 jsem tady byl poprvé jako fotograf a dělali jsme audiovizuální pásmo o Banátu pro Brněnskou hvězdárnu a já jsem k tomu psal scénář. Příští rok to vyjde celé na cédečku.

V poslední době jezdí do Banátu čím dál více turistů z Česka a většina z nich je okouzlena upřímným chováním, vstřícností a pohostinností domácích lidí. Čím myslíte, že to je?

Je to 19 století. Jestli si vzpomenete na své babičky a prababičky, které žily v katolickém vesnickém prostředí a měly určité morální životní zásady. Já když si vzpomenu na svoji babičku, tak to je přesně ono, co tady pořád funguje. Rodičům se vyká a rodina drží pohromadě. Přes to tady prostě nejede vlak. U nás má někdy větší význam nové auto než rodina. My žijeme v úplně jiném světě. Když jsem potom člověk přijede, tak se tady setkává s tím, co už doma trošku ztratil.

Proč se tady vůbec angažujete? Když jste sem přišel poprvé, tak vás Banát musel asi hodně oslovit, že?

Asi stejně jako vás (směje se). Já vám tu vaši otázku vrátím.

Pane Dokoupile prozraďte nám něco o sobě. Odkud vůbec pocházíte?

Bydlím v Radimy, to je taková díry na Severní Moravě kousek od Krnova.

Jste ženatý?

Jsem, někde tady pobíhají moje tři děti.

Jak často do Rumunska jezdíte?

Já jsem tady tak osmkrát - desetkrát do roka. Vždycky přijedu zhruba na týden.

Chcete dál pomáhat Banátu v tom, co děláte?

Než se zhroutím, tak určitě.

(Skončila přestávka a začala hrát kapela Helemese z Kyjova a bylo po rozhovoru. Nebylo rozumět jediné slovo)

Ještě přidávám část textu z nové Dokoupilovy knihy: Banát nabírá druhý dech

Někteří tvrdí, že turisté zničí krásu a neopakovatelného ducha krajanských vesnic. Myslím, že to nemusí být pravda. Pokud se podaří dodržet pravidlo, aby turisté bydleli jen u místních hospodářů v domácnostech a veškerý zisk z poskytovaných služeb šel přímo jim, pak bude jejich motivace zůstat a žít životem, na jaký jsou zvyklí, dostatečně velká, vlastně i větší s narůstajícím počtem turistů.

Kdo je Ivo Dokoupil? (1966)

Fotograf a novinář na volné noze. Věnuje se zemím bývalého SSSR, Rumunsku, Mongolsku a Číně. Jeho fotografie byly vystavovány v rámci výstav Czech Press Photo, v loňském roce této soutěže novinářské fotografie byl jeho snímek z rumunského Banátu oceněn třetí cenou v kategorii "Člověk a životní prostředí". Spolupracuje s magazínem Koktejl, Respektem, Týdnem, časopisem Lidé a Země. V roce 1996 vedl filmovou výpravu jedoucí vlakem do Hongkongu, v roce 1998 putoval jako novinář přes Kazachstán do čínského Sinťiangu, kde vznikla pro agenturu Epicentrum reportáž o ujgurském odboji. V roce 1999 procestoval bývalou sovětskou střední Asii. Od roku 2000 se věnuje dokumentování života krajanů v rumunském Banátu. Je spoluautorem audiovizuálních pořadů o Podkarpatské Rusi a o rumunském Banátu, které jsou promítány v kupoli brněnského planetária. Je spolumajitelem nakladatelství Citadela, které vydalo knížky sibiřských pohádek české etnoložky Pavlíny Brzákové "Goromomo goroló - vyprávění sibiřskejch Evenků" a "Jamtana - vyprávění sibiřskejch Něnců".

Zdroj: www.kudrna .cz

Stanislav Dufka s přispěním RB

Takto bylo možné vidět Ivo Dokoupila  v rumunském Banátu. První den festivalu české kultury v Rumunsku (kdy vystupovaly především krajanské folklorní soubory) chodil v takové vestičce a bílé košili, druhý den (kdy hrály české, většinou tvrdší kapely) se pohyboval v kabátku - v obou případech byl prostě "originál", který nešlo přehlédnout...