Představovat čtenářům Tondu Vrbu z Velké nad Veličkou je možná úplně zbytečné. Zejména na Horňácku jsem zatím nepotkal člověka, který by ho neznal osobně nebo o něm alespoň neslyšel. Řada lidí navíc ještě připojí dlouhý sled historek, v nichž Tonda figuruje v hlavní roli. Proč ho tedy představovat nyní?

Tonda Vrba ke svým mnohým profesím - novinář, fotograf, vypravěč, montér, organizátor mnoha akcí, zpěvák , mnohonásobný dárce krve, recesista  a především výborný kamarád se smyslem pro každou „špatnost" - přidal ještě další. Už rok totiž cestuje v barvách České televize po Slovácku a s malou kamerkou v ruce tady mapuje zdánlivě „malé" události. Většinou o víkendu, jen proto, že má své Horňácko a vůbec celé Slovácko rád.

„V létě roku  2006 mňa oslovili z Českéj televize, že chystajú zcela nový projekt, v rámci kerého budú vytipovaní ludé natáčet dění ve své dědině, ve svých regiónech. Nevím ani proč sem to byu právě já," vzpomíná po horňácku na začátky tento „skoropadesátník", který následně absolvoval malá školení přímo v televizním studiu na Kavčích horách a potom v terénu v okolí kuželovského mlýna za asistence lektora televizní žurnalistiky Martina Lokšíka z Prahy.

Samotné vysílání naostro vypuklo první den roku 2007 hned na deseti místech republiky, Tonda se divákům přihlásil z Hroznové Lhoty, kde se uskutečnila po mnoha desítkách let opět krojovaná svatba podle starobylých zvyků. Diváci tak mohli sledovat například nevěstu, která přesně o půlnoci ztrácela věnec svobodné dívky a kamarádky jí vázaly čepec vdané ženy.

Od té doby natočil společně se svým nejbližším spolupracovníkem Radkem Pšurným  přes devadesát  reportáží, z toho jich bylo  padesát dva odvysíláno veřejně (na některých se podílela také jejich kamarádka Martina Venclová). Díky nim se mohli lidé ocitnout na mnoha zajímavých místech a poslechnout si řadu osobností ze Slovácka - s kamerou tak nechyběli kupříkladu na vyhlášených hodech ve Vracově, při zpívání starých koled v kostele sv. Máří Magdaleny ve Velké nad Veličkou nebo třeba při poslední cestě s tanečníkem a muzikantem Jiřím Mičkou.

IWC Replica Watches

Co nevyčmuchá profesionální televiza, tak to vyčuchneme my amatéré

Horňácký „filmarský mini týmeček" se navíc pustil jako jediný v republice z vybraných přispěvovatelů do odvážného počinu a mapuje nejen svůj region, ale postupem času hodlá „zabrúsí" i do jiných regionů. Chce mít pod „kontrolú" téměř celou jihovýchodní Moravu.    

„Co nevyčmuchá profesionální televiza, tak to vyčuchneme my amatéré.  Mám k tomu celkem určený dobrý zpravodajský frňák  a predevším potom chuť uděuat nějakú dobrú reportáž," říká s úsměvem.  Podle něho se děje na Slovácku mnoho zajímavého, a to nejen pokud jde o folklór, košty slivovice i vína  a podobné akce. „Je tady fúra dalších zajímavých věcí na dědinách, keré sú zašiténé, stejně jako je tady takéj hodně zapomenutých zajímavých ludí, kerý něco v životě uděuali.   Je treba za nima zajet, dokud sú ešče  na tomto světě," míní.

Zároveň si velmi pochvaluje spolupráci se studentem strážnického Purkyňova gymnázia Radkem Pšurným, který je redaktorem, kameramanem a zvláště pak skvělým  střihačem příspěvků. „Je to moc šikovný a talentovaný kluk, určitě o něm ještě uslyšíme. Preju  mu, aby sa z  gymplu dostau na FAMU anebo na filmovú školu do Zlína. Predpoklady na to má veliké, což potvrzuje svojú pracú . Čuu sem na něho pochvalu aj z dálky, od povolanějších ludí, jak su já," říká na adresu mladíka.

„Společně sme natočili hodně  reportáží, zažili při tom  srandy aj trapasú.  Ale abych ho jen nechváliu, je na to praca ešče moc muadý. Radek do sobja potrebuje dostat vjacéj zdravéj novinárskéj drzosti. Něco jak mám súděné já. Nebát sa chodit tam, kam sa normální čuověk bojí vstúpit. Jeho velkú prednosťú při našéj spolupráci je strih materiálu a ještě múvené suovéčko. Priznám, že to já neumím a i dyž   su už starý kozel, myslím, že sa od něho ešče neco možu priučit."

Tonda Vrba tvrdí, že ho práce pro Českou televizi baví, byť jde o práci nevýdělečnou, proto se musí obracet na činnost s prosbou o drobnější finanční pomoc i na radnice na Slovácku, případně  na různé organizace.

 „Česká televiza nám dává symbolický honorár, kerý vúbec nestačí pokryt našu aktivnú činnost. Neděúám to proto, abych na tom viděuau, byu suavný. Myslím, že k téj suávě su suavný už dost, ale tvorím to kvúli tomu, že chcu náš kraj v dobrém slova smyslu predevším propagovat. Nekerý páni úrednici tvrdijú, že to někde není treba,  ale já su  pevně presvědčený, že je.  A navíc po našéj práci to ostává pěkně vidět . A na věčné čase, " vysvětluje.

RADEK BARTONÍČEK