Každý příspěvek do časopisu Krajem svatého Antonínka píšu rád, nejraději ale přece jen pracuju na těch, který tady nyní anoncuju.

V 19. čísle časopisu vyjde na konci příštího týdne mimo jiné článek o rodákovi z Malé Vrbky Janu Bělčíkovi - Malanském, statečném a citlivém muži, který zemřel v roce 1943 na následky věznění a mučení v nacistickém vězení.

Velmi dlouho jsem se snažil článek o něm připravit a jsem velmi šťastný, že se mi to nyní podařilo - v těchto dnech už článek upravuji jen v posledních detailech. Pokud byste ale měli o tomto muži jakékoliv informace, budu vám VELMI vděčný, protože informací o něm není mnoho a my všichni mu toho v tomto směru moc a moc dlužíme.

Snad vám následující dvě jeho básně umožní pocítit, jak nádherně psal ...

Můj rodný kraj

Pod Kobelú pěkný kraj, samé lesy, samý háj,

z hája teče vodička, kolem ní sú políčka.

Kobela je vysoko a z ní vidět daleko,

Vidět samé doliny a v dolinách dědiny.

Malú Vrbku, Kuželov, a tam v dálce Radošov

Hrubú Vrbku pres chodník, daléj Velkú, Javorník.

V tých dědinách rok co rok držá ludé starý krok,

jak predkové bývali, chodívali, zpívali.

Držíme tu pěkný kroj aj pěsničku, „hoja hoj",

starodávné moc rokú, do tanca aj do skoku.

Když ích chlapci zpívajú, když ích hudci zahrajú,

srdéčko ně poskočí, suze stúpjá do očí.

To je ten můj rodný kraj. Pane Bože, mě to daj,

bych v něm dlúho pobýval a věrně ho miloval.

... a tady druhá báseň ... když jsem nedávno listoval v jeho pozůstalosti, našel jsem tam krásných básní podstatně víc ....

Nedal bych za nic na světě, ten rodný kraj můj tady,

keby sem išél světa kraj, ej chyběl by mně všady.

Chyběly by mně hory mé, ty jejich stinné stromy,

co do nich bijú za zimy větry a v létě hromy.

Chyběly by mně potoky, co z těch hor krajem běžá,

chyběly by mně políčka, co vedla nich ležá.

Chyběla by mně velice, ta moja chalůpka rodná,

můj starý, dobrý tatíček aj moja mamička rodná.

Chyběly by mně, chyběly, ty moji drazí všady,

ej proto radši ostanu já pri nich doma tady.