To není možné, to není možné, opakoval jsem si několikrát, když jsem uslyšel se zpožděním několika dnů přesmutnou zprávu o smrti Michala Břinka z Uherského Ostrohu, skvělého člověka, kterým měl rád náš kraj, písničky a lidové tradice tak moc, jako málokdo jiný.

Nevěřil jsem tomu, ale je to bohužel pravda. Na začátku tohoto měsíce se s Michalem rozloučila jeho rodina i mnozí z těch, kteří měli štěstí být s ním v blízkém kontaktu - někteří z nich přišli v kroji, který měl Michal tak rád.

Potkával jsem se s ním na různých folklorních akcích, prohodili jsme vždy pár slov, když jsem chodil do své oblíbené malé trafiky na uherskoostrožském náměstí, kde on pracoval, a vždy to byla setkání velmi příjemná. Při posledním setkání, aniž bychom tušili, že je poslední, jsem se ho ptal, kde získal tak blízký vztah k lidové kultuře - a on mi vyprávěl o svém dětství, prarodičích, rodině... Bohužel, jak je u mně zvykem, zůstalo mi toto jeho vyprávění mezi mnoha dalšími nahrávkami a zápisky, které těžko zpětně hledám. 

Chtěl jsem dát sem na web nějaký videozáznam se vzpomínku na něj, ale na internetu jsem skoro nic nenašel - až se mi to zdá neuvěřitelné, sám vím, že jsem ho několikrát natáčel. Nakonec jsem alespoň jednu ukázku našel, je z loňského roku, kde vystoupil v trošku netypické roli. Nezpíval lidovou písničku, ale operetku, se kterou přijelo do Hluku sdružení Galuškovo Slovácko. 

Právě paní Věra Hendrychová, dobrá duše tohoto sdružení i městečka Ostroh, napsala k Michalovu odchodu moc hezký text, který právě nyní vychází v Ostrožských listech. Snad se nebude zlobit, když ho dám také sem na web.

RB 

Život nebyl mým majetkem. Já si ho půjčil od Času a teď Času vrátil jsem svou půjčku zpět. Odešel jsem tam, kam odešla všechna pokolení, a vy budete dál žít svým životem. Ano, ti, co zůstávají, musí jít dál tímto slzavým údolím. Jejich duše však zůstane poznamenána šrámem loučení.

A to je těžké, vyprovázíme-li jednou pro vždy člověka, jemuž bylo dopřáno užít si po dlouhý čas plnou měrou darů života. O co však těžší, byl-li onen život krátký a naplněný spíše bolestí a útrapami než tím, čeho by se jeho nositeli mělo po právu dostávat plnými hrstmi.

Rozloučili jsme se během tří let již se dvěma členy našeho sdružení. Ty, Michale, odcházíš jako třetí. Věděli jsme s Tebou, že knot Tvé svíce poznenáhlu dohořívá, a přesto jsme věřili v zázrak, který se přece nemusí stát jen v pohádkách.

Je tu najednou bez Tebe prázdno, schází nám Tvé lidové písničky, do nichž jsi vkládal celou svoji bolavou duši, ve kterých jsi vyzpíval všechny své naděje a touhy. Ony Ti byly celoživotní láskou, družkou, povzbuzením i velkou útěchou. Především díky nim jsi se dokázal tolikrát vzepřít nepřízni osudu, a i když jsi svůj boj s vleklou nemocí prohrál, nezůstáváš poraženým.

Zůstal po Tobě velký kus poctivě odvedené práce pro radost a potěšení jiných, a to není málo. Děkujeme, že jsme mohli jít kus cesty s Tebou, děkujeme za všechno pěkné, čím jsi obohatil a prozářil náš život. V našich srdcích, v našich vzpomínkách zůstaneš jednou pro vždy jako ta písnička, která je životodárnou vodou a lékem na všechny bolesti, strasti a trápení.

Loučíme se, ne Sbohem, na shledanou.  

Věra Hendrychová za sdružení Galuškovo Slovácko 

Tady je vzpomínaná ukázka z Hluku, na které zpívá Michal Břinek... Určitě zkusím najít ve svém archívu další video i fotky ... 

A tady je ještě video, kde Michal zpívá s mužským sborem Krasavci z Ostrožské Nové Vsi. Michal stojí druhý zleva. Myslím, že jsem Krasavce tehdy točil v Nové Lhotě a jejich vystoupení se mi velmi líbilo. Však si ty písničky poslechněte...  Jak jsem slyšel, členové tohoto sboru se s Michalem na jeho poslední cestě velmi hezky loučili ...