Možný příští

Následující reportáž není z našeho regionu Ostrožska či Horňácka, ale myslím, že by třeba mohla některé zajímat. V týdnu jsem byl psát reportáž z Žítkové, z velmi zajímavého místa u hranic se Slovenskem. Mnohokrát jsem si tam plánoval cestu za spíše "poetickou reportáží", bohužel, jak už to v životě novináře bývá, přivedly mě tam nakonec spíše spory mezi lidmi před blížícími opakovanými volbami.

Ze situace na místě jsem neměl žádnou radost, vesnice klasicky rozdělená na dva "tábory", jedni nemohli přijít tamní dlouholeté starostce Hargašové na jméno, zatímco druzí měli pro ni jen slova chvály.

Co novinář může v takové chvíli dělat?  Snažil jsem se zjistit maximum informací, naslouchat, dívat se, a nakonec dát prostor oběma "táborům". A dopadlo to klasicky, ani jedna strana nebyla ráda, co jsem poté napsal, protože každá byla přesvědčena, že jsem dal větším prostor "těm druhým".

Osobně jsem se znovu přesvědčil, jak strašně špatné je, když nefunguje informovanost a nic není na internetu. V tomto případě Žítkové prostě na internetu není možné nic najít o hospodaření obce, rozhodnutí zastupitelstva a o spoustě dalších věcí.

Mnozí místní tak jsou přesvědčeni, že starostka se obohacuje a rozprodává nekontrolovaně majetek - asi i proto se při původních volbách v říjnu nedostala kvůli málo hlasům do zastupitelstva.  Obohacování by mohlo napovídat například i to, že starostka udělala těsně před volbami akci, na které bylo úplně všechno zdarma - a jedním z těch, kdo to platil, tak byl podnikatel, kterému obec prodala rybník.

Snažil jsem se od starostky vyzvědět maximum informací a přesvědčit ji, aby veřejně odpověděla na všechny otázky, protože jinak by článek vyzněl jasně proti ní. Zpočátku, kdy nechtěla do novin vůbec nic říkat, přece jen na řadu otázek odpověděla, a já měl pocit, že nic neskrývala - samozřejmě, byl to jen můj pocit. Musel bych se do obce vrátit a podívat se na všechna usnesení zastupitelstva a další dokumenty. Druhá věc je, že paní Hargašová starostuje už od roku 1994, a sám jsem cítil, že už toho má docela dost a je unavená.

Před článkem a reportáží ještě jedna fotka. Toto je Josef Pernička, zajímavý chlapík, o kterém toho zase tak moc nevím - byť jsem seděl v jeho domě a povídal jsem si s ním. Takto jsem ho potom vyfotil před jeho domem.

Pan Pernička je hlavním soupeřem tamní starostky Evy Hargašové v dubnových volbách, už v říjnu získal hodně hlasů a ČSSD ho chtěla na starostu. Tím, že druhá strana v Žítkové - tedy lidovci se starostkou Hargašovou - volby "skrečovali", tak starostou se nestal. Uvidíme teď v dubnu. Pokud stane v čele Žítkové, jsem nesmírně zvědavý, jak dobře či špatně, případně otevřeně či skrytě, obec povede.  Samozřemě, on slibujuje, že ji povede co nejlépe a co nejotevřeněji.

Pana Perničku by mohli znát Polešovjáci a Staroměšťáci, tož, když tak mi napište do mailu. V Polešovicích pan Pernička ještě před pěti lety bydlel, firmu má ve Starém Městě, jde o firmu Trevo, eletroinstalace - když jsem se díval, získal řadu docela velkých zakázek.

Pro zajímavost dodávám, že mít jeho dům by zřejmě chtěli mnozí. Je to domek na nádherném místě s fantastickým výhledem, i velkoryse vybavený vnitřek ukazuje,  že jeho majitel ví, jak získat peníze. Kdyby to věděl i v případě Žítkové, a do Žítkové peníze přinesl, bylo by to pro obec velmi prospěšné.  Ale kdoví ...       

Předvolební napětí na Žitkové

Žitková (rb) - Už jen několik málo dnů zbývá do opakovaných voleb, které čekají jednu z nejmenších obcí Zlínského kraje - Žitkovou. Právě tam, v kopcích u hranic se Slovenskem, proběhnout 9. dubna volby, které budou pokračováním řádných komunálních voleb ze října loňského roku.

V těch v Žitkové vyhrála ČSSD, jejíž kandidáti získali v pětičlenném zastupitelstvu tři křesla. Zbývající dvě křesla připadly KDU - ČSL. Zastupitelstvo se ale vůbec nesešlo, protože dvě zástupkyně opozice se mandátu vzdaly a všichni další kandidáti této strany odmítli mandát vzít. Mezi nimi byla i dlouholetá starostka Žítkové Eva Hargašová. Ta napadla regulérnost voleb také u soudu, protože podle ní neměli právo volit dva Slováci, kteří mají na Žitkové trvalé bydliště. Soud ale její žádosti nevyhověl a vydal usnesení, že volby byly platné.

Atmosféra na Žitkové je tedy napjatá, do nových voleb jde opět Hargašová s dalšími kandidáty KDU - ČSL i všichni zástupci ČSSD. Kandidáti se navzájem ostře kritizují a obviňují z nečestných úmyslů. Hargašová tvrdí, že lidem od ČSSD nejde o obec, ale čistě o jejich osobní zájmy, adept na starostu za ČSSD Josef Pernička zase prohlašuje, že starostka dostala obec do těžké ekonomické situace a rozprodává obecní majetek.

"Jsem přesvědčená, že pokud vyhraje ČSSD, tak toho budou lidé na Žítkové litovat," prohlašuje Hargašová. A její oponenti z ČSSD říkají to samé - jenomže o jejím případném vítězství.

Reportáž ze Žítkové: 

Žítková - Vstup zdarma. Zvěřinový guláš zdarma. Vdolečky zdarma. Pivo zdarma. A dokonce také ostatní alkoholické nápoje zdarma.

Pozvánka s předcházejícími informace, nalepená na staré a rezivějící autobusové zastávce už sice bledne, ale písmenka na ní lze ještě přečíst. Ta menší informují právě o vstupu, občerstvení i pití zdarma, ty větší oznamují, že patřily k Fašankovému posezení, které se uskutečnilo v místní hospodě 5. března 2011. Pozváni byli všichni, kterým - jak opět napovídají písmenka - není „osud naší obce lhostejný".

Jsme na Žítkové na Uherskobrodsku, v pohraniční obci Bílých Karpat, jen několik stovek metrů od hranic. Soudě podle pozvánky je na tom obec velmi dobře, málokde jinde lze jíst i pít zcela zdarma, aniž by návštěvník musel platit jedinou korunu. Toto že by měla být obec s nějakými problémy? Vysvětlení je jednoduché. Jsme v obci, kterou 9. dubna čekají opakované volby a dlouholetá starostka Eva Hargašová by v nich ráda získala co nejvíce voličů.

„Volby? K těm už podruhé řada lidí nepůjde, jsou otrávení z chování starostky a říkají, že už jednou volili," říká rezignovaně Jan Kafka, který drží v ruce motorovou pilu a zrovna odchází z lesa i se svou ženou na oběd. Do Žítkové přišli z Bojkovic před čtrnácti lety, protože pan Kafka měl tady rodiče. Jsou rádi, že se přestěhovali, do Bojkovic to nemají autem daleko, ale budoucnost Žítkové nevidí nijak optimisticky. „Většina lidí se stěhuje pryč. Nic tady není, chybí tady všechno, včetně práce," dodává.

Najít ženu, o které uslyšíte tolik rozdílných slov, není nijak obtížné. Stačí zaklepat na dveře obecního úřadu a vejít do nevelké místnosti, Eva Hargašová sedí skloněná nad účty obce za elektriku a nepůsobí nijak šťastně.

„Já bych se nejraději k čemukoliv vyjadřovala až po volbách," reaguje stroze, ale nakonec se přece jen rozpovídá. „Když vám z finančního úřadu pošlou měsíčně na fungování obce třeba dvacet tisíc, tak z toho absolutně není možné žít. Z toho nemůžeme ani zaplatit položky, které jsou nutné k chodu obce, elektriku, odpad a další. Pokud to tak půjde dál, tak nemáme šanci na přežití," stěžuje si.

Tady na radnici sedí už do roku 1994, tehdy jí bylo čtyřicet let a do voleb šla na kandidátce nezávislých kandidátů. Volby vyhrála poměrně přesvědčivě a důvěru lidí získala také v dalších trojích volbách, kdy už kandidovala jako členka KDU - ČSL. Problémy nastaly až loni v říjnu při zatím posledních volbách, kdy nezískala ani tolik hlasů, aby mohla usednout v zastupitelstvu. Dubnové opakované volby, které ona i všichni další kandidáti její strany vyvolali neochotou jít do zastupitelstva, jsou tak pro ni poslední šancí.

„Ať si lidé rozhodnou, jak chtějí, já už nemám do důchodu daleko, ale jednou budou litovat, koho si zvolili, já jsem se snažila Žítkovou pozvednout a udělala jsem pro ni mnohé, tady se ale všechno dělá velmi obtížné," stěžuje si a opět vzpomíná absolutní nedostatek peněz. Řešení? Podle ní přesun Žítkové pod sousední větší starý Hrozenkov. Hargašová už u lidí dělala i průzkum, zda by byli pro připojení, a podle ní to vypadá, že většina by prý souhlasila.

Procházka po Žítkové je podobně pochmurná jako stísněné prostory radnice. Jen kousek od ní je bývalý velký domov důchodců, který chátrá, neupravené je také prostranství před radnicí a opravu by rovněž vyžadovala silnice. Chybí rovněž škola a dokonce i mateřská školka.

Alespoň, že funguje hospoda a obchod, jejich majitel Petr Šimoník stojí za pípou a pro starostku má slova chvály. „Každý tady jenom nadává, ale ona jediná se snaží pro obec něco dělat," míní.

Až úplně na kopci, pod kterým jsou rozesety desítky domků, stojí evidentně nejluxusnější dům v Žítkové. Dům možného budoucího starosty Josefa Perničky, který loni v říjnu kandidoval za ČSSD a získal druhý největší počet hlasů, předním skončil jen Ladislav Masařík ze stejné strany.

„Dohodli jsme se, že já bych byl starostou a on mým zástupcem, se stejným záměrem jdeme také do dubnových voleb," říká Pernička. Na rozdíl od Masaříka nežije totiž na Žítkové dlouho, místní ho tolik neznají, přišel před pěti lety z Polešovic a z Žítkové jezdí každý den do své firmy ve Starém Městě.

Odhodlání tohoto podnikatele uspět je velké, mluví sebevědomě a je přesvědčený, že starostka Žítkové už dlouho škodí. „První, co bude třeba udělat je finanční audit obce, starostka prodává obecní majetek a nikdy veřejně nevysvětlila, kde peníze skončily. Naposledy prodala například obecní rybník," prohlašuje s tím, že na rozdíl od ní bude by dělal starostu při své práci ve firmě.

„Pokud uspěji, vidím budoucnost Žítkové v získání dotací a programech, které budou využívat místní přírodu," avizuje a vzpomíná například rozvoj včelařství.

Kdo vyhraje volby ale není zdaleka jisté, v říjnu volilo ze 147 lidí jen 114 lidí a rozdíly v počtech nebyly příliš velké. Dlouholetá starostka Eva Hargašová si je vědoma, že ztrácí, ale věří, že si lidi ještě získá. Také proto nakonec prozrazuje, jak to bylo s oním březnovým Fašankovým posezením, kde měli lidé podle pozvánky všechno zdarma.

„Platila jsem to já a také majitel místní hospody a obchodu, nic nešlo z obecních peněz," tvrdí Hargašová a stejně reaguje i na pochybnosti kolem hospodaření. „Na všechno mám doklady, vše ukážu, například rybník prodalo zastupitelstvo zcela podle zákona za 1,7 milionu korun ," odpovídá.

Mimochodem - fašankovou akci ve prospěch starostky platit také majitel firmy, která rybník získala.

Radek Bartoníček