Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Víkendové ukázky: z Žítkovských bohyní, Argemy, pouti na Antonínek, sečení trávy ve Lhotě, létání lhotského letadla, z vozů Alfa Romeo i z odhlasovaného postupu fotbalistů

Jel jsem večer na kole z jednoho domova v Ostrožské Lhotě do druhého domova v Hluku a šlapal jsem do pedálů tak pomalu pomaličky, jak to jen pomalu šlo. Kdybyste jeli včera touto krajinou a v tomto čase také, vsadím se,  že byste nejeli rychleji. Je to nádherná krajina, krásnější než kterákoliv jiná - vždyť i vy určitě máte takovou krajinu svého srdce tam, kde se cítíte doma.

Přemýšlím, co dát sem do tohoto článečku, který má být nejrychlejší reakcí na víkendové dění, a těžko se mi něco vybírá, nejraději bych napsal o pár věcech raději s odstupem a beze spěchu. Zejména, když jsem měl docela zaplněný víkend, začal už v pátek odpoledne na Žítkové moderováním besedy se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, která napsala román Žítkovéské bohyně, a končil vzpomínanou jízdou na kole po vítězném a postupovém utkání našich lhotských fotbalistů.   

Tedy, nejdříve pár slovíček k besedě, podrobně se k ní tady na webu ještě určitě vrátím. nejdříve se můžete podívat na dvě ukázky, na první si se spisovatelkou povídám už po skončení besesy, na druhém můžete slyšet výborné ženský sbor Čečera. 

 

 

 

 

Když beseda skončila, spadl mi ze srdce kámen podobně jako Kateřině Tučkové. Já měl ale strach především ze sebe samého, protože jsem si na besedu příliš netroufal. Nakonec si myslím, že se vyvedla, lidé byli nadšení a já měl chuť celý víkend zůstat na Žítkové, jenže mě čekala víkendová služba v novinách a musel jsem z Kopanic domů. Rád bych i tady strašně moc poděkoval spisovatelce, která byla naprosto skvělá, chtěl bych velmi poděkovat také Mirkovi Šuránkovi, který toto zajímavé setkání zorganizoval a hostil, chtěl bych moc poděkovat ženám z Čečery, které jako vždy krásně zpívaly, a chtěl bych poděkovat také divákům. Byli vnímavý, vstřícní, přátelští, a pokud na besedě o něčem polemizovali, činili tak slušně a bez větších emocí. Díky, díky díky. A později napíšu o besedě, Žítkové i knížce samostatný článek. 

 

Kam spěchat dál? Určitě na Antonínek. Pokud chcete, TADY se můžete podívat na prvních 25 fotek, které jsem dával na stránky Mikroregionu Ostrožsko - přidám ještě další. Schválně začínám fotkami poutníků, kteří kráčeli či jeli na Antonínek, a pokračuji fotkami lidí, kteří se osvěžovali vodou, odpočívali nebo naslouchali duchovním slovům. Možná tak lépe vyjádřím, proč máme toto místo tolik rádi a často se na něj vracíme nejen ve dny sváteční. I k Antonínku se určitě ještě vrátím, a to nejen tady, ale také v časopisu krajem svatého Antonínka, který vyjde 1. září. Rád bych vám TADY doporučil také stránky o tomto poutním místě, které dělá výborně Lenka Fojtíková - jak jinak, aktuálně má na nich také fotky a povídání o včerejší hlavní pouti. 

Na Antonínku bylo nádherně, počasí bylo sice úmorně horké, ale buďme vděčni i za něj, stejně jako za davy poutníků, kterých bylo podle mě nejvíc za poslední roky. Byl jsem také moc rád, že blatnický farář P. Zdeněk Stodůlka pozval letos na Antonínek velehradské gymnázium i s jeho výborným sborem. Povídal jsem si s ředitelem gymnázia a mohl tak na vlastní oči vidět jeho radsot z toho, že lets na gymnázium nastoupí 57 nových studentů. To je číslo hodně velké, není to tak dávno, co sem nastupovalo jen dvacet studentů a nikdo by se moc nedivil, pokud by gymnázium skončilo. Je to církevní gymnázium, jeho zakladatelem je tedy olomoucké arcibiskupství, a já jsem přesvědčený, že takové gymnázium má svůj velký smysl i užitek. Vša jsem také panu řediteli popřál, aby měl štěstí na studenty i učitele, tedy, aby studenti měli chuť a píli se učit a kantoři schopnost neustále pracovat na tom, aby učili své žáky co nejlépe.    

 

... začátek pouti, krásný zpěv velehradského gymnaziálního sboru a od třetí minuty slova domácího P. Zdeňka Stodůlky a hostujícího P. Radima Kuchaře...

 

Z Antonínku se mi nechtělo ani včera a nechceme se mi ani dnes při tomto psaní, ale je třeba putovat dál. kam? Pojďte na chvíli na Antonínkové sečení trávy do Ostrožské Lhoty. Moc Lhoťanů na toto setkání nechodí, ale jejich chyba. Sečení organizují každoročně členové místního mužského sboru s manželkami a činí tak tím nejlepším způsobem. Je to pěkná akce, která ze všeho nejvíce připomíná spíše přátelské setkání lidí, kteří mají rádi náš kraj i zpívání. Navíc se potkávají v Hájku, což je další nádherné místo v našem regionu, myslím, že na bydlení neexistuje žádné jiné, kde by panoval větší klid. Bohužel z parku z různých důvodů zmizelo několik stromů, a jak jsem viděl podle zelených značek, zmizí i další, takže můžeme závidět příštím generacím, že si toto místo budou moci užít i s velkými stromy.

Postupně dám z Antonínkového sečení sem na web několik videukázek i řadu fotek, budete si moci poslechnout i některé sbory - například výborný ženský sbor Lipina. Naše skvělé lhotské zpěvačky jsem letos bohužel nestihl, musel jsem být v Napajedlích a stavoval jsem se také na střední škole ve Starém Městě, která slavila padesát let - i odtud jsem si ale odvezl jeden zážitek, který někdy brzy napíši sem na web.... Zatím se alespoň podívejte na vítěze...   

 

 

 

 

 ... a tady příjemná atmosféra samotného sečení, na řadě byly právě Lhoťanky, z nichž tato by si zasloužila odměnu za odvahu i ohromnou snahu... 

 

 

Zůstaňme ještě chvíli ve Lhotě, pojďme na místní hřiště - další krásné místo v našem regionu, už kdysi jsem navrhoval, že by tady mohly být lázně, protože klidem a krajinou by tady jistě šly léčit minimálně bolesti lidské duše.

Určitě by takové lázně uvítali i lhotští fotbalové funkcionáři či hráči, kteří píší historii místního klubu, tak jako ji psali jejich předchůdci a jistě ji budou psát i ti, kteří přijdou po nich. Na fotbale, stejně jako všude jinde kolem nás můžeme pozorovat koloběh lidského života, který se nikdy nezastavuje  a dál a dál pádí vpřed, aniž by bral ohled na to, že nám lidem časem dochází dech a my se od fotbalového hřiště "stěhujeme" úplně někde jinde.

Přál bych si, aby tento "historický pohled" vnímal i místní fotbalový výbor, který dnes večer bude rozhodovat o tom, zda první mužstvo vyšle do vyšší soutěže. Určitě by tak měl učinit a věřím, že tak také učiní, zvláště, když se včera samotní hráči ve velké většině pro postup vyslovili - a také jej vybojovali snadným vítězstvím nad slabými Polešovicemi.

Je mě jasné, že hraní ve vyšší soutěži nebude znamenat "jen" sehnání až 400 tisíc korun, potřebných k "absolvování" celého ročníku, určitě přinese i řadu dalších starostí, problémů i polemik.  Stejně jako je mě jasné, že tíha mnohých povinností bude opět ležet na několika jednotlivcích, kteří svým nadšením a pracovitostí umožňují to, aby si fotbalisté přišli zahrát fotbal a diváci prožít pěkné okamžiky. Pokud ale kluci posbírají rozum a skutečně zamakají, mohli bychom prožít s oním kulatým "nesmyslem" příjemný podzim i jaro.

Psát o samotných včerejších "oslavách" se mi nechce, bylo to všechno prostě rozpačité a příliš rychlé, emotivní trenér byl zbytečně moc emotivní, hráči zbytečně rychle utekli do kabin a diváci zase domů. Ale to jsou jen malichernosti, drobnosti, které se dají vylepšit a které nic nezmění na tom, že na toto místo chodíme nejen v nedělní odpoledně moc a moc rádi. Protože sportovní areál také využívám a chodím si sem občas zaběhat, rád bych na konci sezony poděkoval všem, kteří o fotbal i celý areál ve Lhotě pečují a jejichž práce je často zcela nedoceněná - podobně jako mnohých jiných lidí, kteří dělají mnohem víc než by museli.  Máme krásný fotbalový "stánek", byť dobře vím, že mnoho míst by šlo ještě vylepšit - bohužel je ale na toto vylepšování příliš málo lidí. Stejně jako na ono bojování o co nejlepší umístění v kvalitnějších soutěžích.  

Pokud chcete další informace o fotbale ve Lhotě, klikněte TADY na výborné stránky Dušana Dufky, fotky z fotbalu přidám později...     

 

... tady jsem vyfotil mančaft hned po utkání, všimněte si žen, s kterými se kluci fotili - věrné fanynky, kloubouk dolů, dámy... Trenér bohužel na fotce chybí, "cosi" nevydýchal a odešel ze hřiště. Však se podívejte na výraz v jeho tváři na další fotce, jen vybuchnout :) Dušane, dyť je to onom fotbál, kvůli němu nemá ceny jít ležat navěky na Padělky :) 

 

 

Ještě přidám Argemu, pokud jste na jejím sobotním hluckém koncertě nebyli podobně jako já, nic se neděje, však máme internet - na něj jsem právě spoléhal:)  Doporučuju především TADY stránky hlucké sportovní haly, kde se koncert Argemy konal. Fotil Lukáš Baroň, točil šéf městské organizace, která halu spravuje, Karel Bojko.  Jedno video jsem vybral i sem na web, když jsem slyšel melodii, hned jsem si vzpomněl na mladá léta - v pátek končí týden, je to nejlepší den :) :)

 

 

A tady je další video, které jsem na webu našel, autor se podepsal jako turboc5, písnička Vyznání, která začíná slovy zpěváka "Přátelé, já jsem vás ještě dnes neslyšel řvát". Tož, přátelé, snad jste si zařvali :)

 

 

Tak, a ještě bych vám chtěl ukázat dvě videa. Na prvním můžete vidět pana Páče z Ostrožské Lhoty na přehlídce leteckých modelů ve Veselí nad Moravou. Byl jsem na takové přehlídce poprvé a musím říci, že to byl pro mě divácký zážitek. Do Veselí jsem jel proto, že cítím vůči velmi šikovným lhotským leteckým modelářům už dávno dluh, proto se můžete těšit na podrobnější článek v časopisu Krajem svatého Antonínka. Na video je záznam z letu jeho větroně s naprosto originálním, a divácky velmi vděčným, komentářem.

 

Druhé video je z Napajedel, tam mě přivedla pro změnu víkendová služba v MF DNES. Když jsem v novinách přemýšleli co do novin, řekli jsme si, že setkání příznivců automobilové značky Alfa Romeo by mohlo čtenáře zaujmout. Reportáž vyšla v pondělí, tady je videorozhovor se spoluorganizátorem celého setkání Karlem Vankem.  

 

 

 

RB 

 

Večerní pondělní fotbalové doplnění: Přání řady lidí ve Lhotě se naplnilo, fotbalový výbor po poradě s hráči se rozhodl, že A mužstvo využije vybojovaného výborného 2. místa v Okresním přeboru a postoupí do 1. B třídy. Určitě se k tomuto rozhodnutí ještě podrobně vrátím, díky za něj. Nezbývá než věřit, že fotbalisté se budou v rámci svých možností maximálně připravovat na každé utkání a tak se budou mimo jiné snažit potěšit stovky svých fanoušků. Příležitost bojovat v kvalitnější soutěži se nemusí opakovat každý rok, mnozí fotbalisté o takovou možnost v minulosti bojovali marně -  těšme se tedy na lepší soupeře, pohlednější hru a boje o co nejlepší umístění. Díky všem, kteří mají na tomto úspěchu našeho lhotského fotbalu zásluhu.  

 

.. dál, prosím, doplňuji a budu doplňovat večer ... A případně si můžete koupit dnešní MF DNES, do její zlínské přílohy jsem napsal nějaké články a přidal i pár fotek...