Dnešní zprávu z mapování Slovácka na těchto svých osobních internetových stránkách začnu fotkou, protože možná vám umožní lépe pochopit, co vám chci sdělit. Tuto fotku jsem udělal náhodně, má svůj příběh a zároveň spojuje potěšující zprávu o včerejším otevření Domova seniorů a výbornou Slavností díkůvzdání ve školce - tento minipříběh je ale bohužel smutný.
Na fotce jsou manželé Mandíkovi z Uherského Ostrovu s ošetřovatelkou. Fotil jsem je před několika dny, já jsem byl na zahradě školky, oni se dívali na dění ve školce z terasy domova. Když jsem se s panem Bohumilem Mandíkem (velmi milým pánem, kterému bych vůbec neodhadoval 90 let) setkal včera po oficiálním otevření domova, povídal jsem si s ním a zeptal se i na paní. Řekl mi, že v pátek zemřela.
Právě přes životy lidí, přes jejich osudy, bychom měli vnímat včerejší slavnostní otevření tohoto Domova pro seniory - domova, který bude možná jednou i mým domovem. Nebo třeba vašim, vážení čtrenáři.
Na videoukázce můžete část slavnostního otevření vidět. Je na něm především povídání, ale je to povídání zajímavé, protože se v něm můžete mnohé dozvědět. Nejdříve mluví paní vedoucí domova Alena Katrňáková, poté hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák a nakonec starosta Uherského Ostrohu Vlastimil Vaněk. Mluvil ještě ředitel Sociálních služeb v Uherském Hradišti Antonín Ondráš, ale ho neuslyšíte, protože na video se mi nevešel, na internet lze totiž dávat jen desetiminutové ukázky. Z Domova seniorů vyjde jinak článek v časopisu Krajem svatého Antonínka.
Při otevření hrála Cimbálová muzika při Základní umělecké škole Hluk. Muzika byla jako obvykle výborná, a jako výslužku si odnesla neméně výborné koláčky. Bylo zvláštní ji slyšet v těchto prostorech, kde přece jen cítíte určitý smutek. S kamerkou jsem se snažil ukázat také některé obyvatele tohoto pěkně udělaného domova ...
Nejdůležitější ze všeho jsou samozřejmě lidé, kteří svým žitím tuto budovu naplňují. Paní vedoucí na mě působila sympaticky, stejně jako další ženy, které tady pracují. Usmívaly se a měly dobrou náladu, což věřím, že snad platí i ve dnech všedních. Při představování mnoha hostů, kteří byli oficiálnímu otevření přítomni, se paní vedoucí dočkala od personálu velkého potlesku - což působilo upřímně i velmi sympaticky...
Rád jsem si povídal se samotnými seniory, napíši o některých z nich právě do časopisu. Když jsem je poslouchal, napadlo mě, že člověk by měl při procházce kolem takových domovů možná alespoň symbolicky sundat z hlavy čepici nebo se mírně uklonit či pozdravit. Třeba na znamení úcty a pokory před majestátem života i smrti.
Tolik životních příběhů, tolik let, tolik práce, obětování, radosti i bolesti se skrývá v každém člověku, který tady prožívá poslední kousek svého života. Je moc dobře, že domov nestojí někde osamoceně, ale naopak, hned v sousedství je dům s chráněným byty a také školka a škola - život ve svém počátku i konci na jednom jediném místě, tedy šance, aby takové místo děti obohatilo a staré lidi potěšilo. Tak by přece mělo vypadat soužití generací, o kterém se neustále mluví, jak se zhoršuje a zhoršuje ...
RB
Ps. A když jsem se zmínil o školce v Uherském Ostrohu, rád bych vám z ní ukázal dvě videa. Před několika dny právě tato školka s křesťanskou výchovou připravila krásnou akci s názvem Slavnost díkůvzdání - také o ní napíši do časopisu Krajem svatého Antonínka.
Videa můžete vidět už nyní, děti, někteří rodiče a paní ředilelka tančí tanec radosti. A ještě předtím vidíte video ze začátku, kdy se paní ředitelka snaží všechny přítomné dostat ze sezení. Paní ředitelka byla skvělá, tak moc usilovala o to, aby všichni jen nudně neseděli a nečekali, že je někdo bude bavit. Do časopisu napíši, o co se ve školce snaží a proč například tančí zrovna tento tanec radosti.
Celé toto dění na zahradě školky mohli pozorovat senioři z terasy svého vedlejšího domova - což také činili. Přál bych si, aby příště kromě pozorování z terasy někteří našli odvahu a přišli přímo na zahradu školky...
"Ahoj, ahoj, je dobře, že jsi s námi ... "
A tady je už tanec radosti, krásná židovská hudba. "Tancujme" ve svých životech tanec radosti, dokud máme sílu a blízké lidi kolem sebe ...
A ještě samotný domov, vchod a přední část, na druhé fotce zadní část...
... jeden z pokojů
... a lidé, kteří v domově žijí
