S posledním dubnem jsem jel také na možná jednu z posledních akcí v Hluku nebo obecně z "folkloru", kde jsem točil i fotil přehlídku mladých cimbálových muzik s trošku nejasným názvem Hucký bombóz. Název je to asi opravdu divný, ale muziky, které tam hrají, jsou velmi dobré a stojí za to si je poslechnout.

Pokud někoho z vás toto téma zajímá - a stále víc pochybuji, že takových lidí bude nějak moc - podívejte se na stránky Hluku TADY prosím... Dnešní vnímámí lidové hudby a tradic je už někde jinde, myslím, že dnešní mladá generace má úplně jiné "starosti" ...

Mám chuť napsat k jednotlivým muzikám i pár slov, ale bohužel, teď na to nemám čas, musím dokončit časopis Krajem svatého Antonínka, na kterém je ještě hora práce. Ale rád bych se k několika poznámkám k mladým muzikám vrátil. 

Jinak se už pomalu "přeorientovávám" z folkloru zpět na "vážné" zpravodajství, kterému jsem se věnoval řadu let do doby, než jsem se vrátil na Slovácko. Od fokloru úplně neutíkám, ale jsem stále více skeptičtější k točení folkoru, focení folkloru i k povrhnímu psaní o něm - snažil jsem se tomuto vyhnout, ale moc se mi to nedařilo... Snad alespoň na některých text i způsobu mapování "fokloru" to není cítit ... 

A TADY JE V PONDĚLÍ PŘIDANÝ TEXT:

Pro nás, přítomné, bylo velmi zajímavé sledovat celou pestrost muzik, kterou do Hluku pozval František Říha. Každá muzika měla svůj osobitý styl, kterému bych rád věnoval alespoň jednu větu.

Nejdříve nastoupili Hradišťáci, ze kterých bylo cítit velké sebevědomí, vždyť v čele muzika stál už ostřílený mladý primáš Ondřej Bazala, sólového zpěvu se ujala velmi známá dospívající zpěvačka Kristýna Daňhelová, vítězka řady soutěží.

Hned po této muzice se ukázaly děti ze Svatobořic - Mistřína, které vystupují pod "značkou" ZUŠ v Dubňanech. Působily stejně skromě, jako jejich vedoucí Pavel Varmuža. Když ale jejich dva muzikanti s houslemi spustili zpěv, diváci na tvrzi hlasitě tleskali - a muzikanti tak trošku rozpačitě děkovali. Velmi suverénně si počínal také jejich primáš, na svůj mladý věk se na pódiu pohyboval s velkou jistotou.

Nejvíc úsměvů určitě vyvolala ve tvářích diváků další muzika, a to muzika Petra Petrů ze ZUŠ v Kyjově. Úsměv to nebyl nijak zlý, Petr Petrů totiž přijel do Hluku s dětmi, z nichž některé měly housle skoro tak dlouhé jako byly ony samy. O to potěšující bylo vidět děti hrát a zpívat, ještě teď mi zní některé hlasité pokyny, které jim jejich vedoucí během hraní dával. "Muzika!", volal například na ně, když měla nastoupit skupina houslí.

Hluckou muziku máme pochopitelně nejraději, protože je domácí. Vidím je vystupovat často a tak můžu pozorovat, jak usilovně s nimi jejich vedoucí František Říha pracuje. Je to práce velmi namáhavá a na dlouhé roky, už dnes se ale děckám daří potěšit diváky, třeba v Hluku písničkou, která je v repertoáru skupiny Čechomor. Jen je škoda, že i starší muzikanti tady působí na pódiu poněkud prkenně a bez úsměvu, což je ale bohužel vidět u řada mladých muzikantů. Myslím ale, že to je jen otázka času a další práce, aby se v tomto Hlučané polepšili.

Poslední muzika ze ZUŠ v Uherském Ostrohu byla také dítětem Františka Říhy. Ovšem dítětem, které už vyrostlo a naprosto sebejistě se pohybuje po světě. Ostrožané byli technicky skvělí, jejich poměrně dlouhé skladby, kdy nechaly většinou znít jen své nástroje, určitě diváky zaujaly. Jako jediní se rozhodli vystoupit v "civilu", bez krojů, a musím přiznat, že jim to velmi slušelo. Je zajímavé vnímat lidovou muziku ve chvíli, kdy s ní někdo vystupuje bez kroje . Možná je to i šance, jak ji přiblížit ještě většímu okruhu lidí.

Tolik tedy mé postřehy, nezmínil jsem se o hluckém ženském folklorním souboru Klebetnice, který tentokrát nezpíval, ale čaroval. Ženské se převlekly za čarodějnice a byly skvělé. Věřím, že stejně jako bavily mě, tak bavily i další diváky. Někdy se divím, kde se tolik energie a nápadů v těchto "babách" bere. Škoda jen, že se jim nepodařilo navázat větší kontakt s muzikanty, které v přestávkách "zpovídaly". S dnešním mládím se ale komunikuje těžko, zdá se mi, že mu chybí větší slovní zásoba i větší bezprostřednost, proto většinou mlčí, když jej oslovíte. Za to ale Klebetnice - čarodějnice nemohly.

Na hlucké tvrzi to byl příjemný podvečer. Tvrz byla i docela slušně zaplněná, diváků ale mohlo přijít ještě o něco více. Vidět zadarmo (nebo za dobrovolný příspěvek) tak kvalitní a pestrý program, se nepoštěstí každý měsíc. Ještě jednou velké díky všem, kteří si dokázali najít čas a na toto historické místo přišli. A mnohonásobný dík všem, kteří tuto "akci" organizovali nebo na ní vystupovali.

RB