Klebetnice z Hluku

Všem přeji hezký druhý začátek tohoto týdne, nejdříve případné "zájemce" přesunu jednou videoukázkou do včerejšího dopoledne, do Hluku, kde hlucké tetičky a holky ze souboru Klebetnice vařily jídla našich pradědečků.

Pokud vás kromě videa zajímá i další povídání a fotky, vše najdete prosím TADY, na stránkách Hluku... 

Vždycky se snažím přiblížit atmosféru místa, kde jsem, a vždycky mám obavu, že se mi to nepodaří. Může se to vůbec podařit? A jak? Videukázkou? Fotkami? Psaním? Vyprávěním? Nevím. V tomto konkrétním případě z Hluku bych si pomohl asi větou, kterou jsem napsal na stránky Hluku: "Jde také o zajímavé a příjemné setkání, na které se ženy těší a umí si ho užít. My, chlapi, tak můžeme maximálně fotit nebo naslouchat, jak je ten ženský svět bohatý a pestrý, z kolika vzpomínek a zážitků se skládá, kolik je v něm práce a vlastně i služby a odříkání často kvůli nám, chlapům."

Ano, asi tato věta. Samozřejmě, smysl celé "akce" je jakoby jinde, jde o vzpomínku na naše předky, na jídla, která jedli i životní styl, který žili. Ochotné ženy dopoledne jídla navaří a odpoledne se za doprovodu muziky jídla na památkových domcích sní. Vznikne tak příjemné setkání lidí, zážitek, který tentokrát vynikl ještě více, protože venku lilo a lidé seděli doma v teple - přesto jich na domky přišlo hodně. Což je povzbuzující a potěšující.

Já osobně se ale nejvíc těším na ono dopoledne, těším se na celkovou atmosféru, těším se na povídání "tetiček", protože při jejich povídání si představuji lidi a obrazy, které tady byly, když já jsem ještě nebyl a teprve jsem měl do rodného Hluku "vejít". Je to povídání, které nejde ničím nahradit a nejde si ho ani nikde v televizi pustit. Užívám si ho, protože nevím, kolikrát ho budu moci ještě zažít. A pak, samozřejmě, ono dopoledne je pro mě možností nahlédnout do ženského světa. Světa, který obdivuju a který mě stále a stále něčím obohacuje i překvapuje.   

RB

Video začíná zpíváním, ale není to zpívání dlouhé, doplnil jsem jej povídáním, které je milé, zajímavé a možná i naznačuje atmosféru včerejšího hluckého dopoledne, mluví především paní Lekešová, "šéfkuchařka" a vypravěčka, kéž by takových "tetiček" žilo a bylo mezi námi co nejvíc a co nejdéle ...

Pokud vás zajímá, co ženy právě na videu připravovaly, byly to pečené báleše plněné masem, jídlo, které naši předci ve svém přeskromném žití jedli velmi často... Zájemcům recept, který sestavila paní Lekešová, rád pošlu!