Ing. Jiří

Velmi rád dávám sem na stránky následující videoukázku, která zřejmě nevyvolává žádný velký zájem. Je to škoda přeškoda, ale asi s tím nic bohužel nenadělám.

Na ukázce je prosím pan Ing. Jiří Deml, bývalý starosta Kunovic, kterého jsem natočil minulý čtvrtek na kunovické radnici. Byla tam otevřena výstava, věnovaná především kunovickému rodákovi, Janu Hrubému, podplukovníkovi in memoriam, hrdinovi, který v roce 1942, v pouhých 27 letech, zahynul v pražském pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje společně s našimi parašutisty, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha, dosazeného Adolfem Hitlerem na post říšského protektora v Čechách a na Moravě.

Tady je prosím povídání pana Demla, nádherné povídání, brilantní řeč, kterou by měli slyšet přinejmenším žáci na školách...(VIDEO jsem stříhal, jde o úryvky z delšího vystoupení)

V Kunovicích vzpomínali výročí 95 let od narození Jana Hrubého, narodil se totiž 4. března 1915. V roce 1940 se rozhodl bojovat proti německým okupantům, utekl do Francie a vstoupil do československé zahraniční armády. Brzy se účastnil tvrdých bojů na jihu Francie, kdy si za své chování vysloužil Československý válečný kříž, který mu osobně předal Edvard Beneš. To bylo v prosinci 1940, kdy už byl Jan Hrubý v Anglii a domů do Kunovic poslal své rodině přes vysílání BBC tento vzkaz. "Zasílám pozdrav do malého domečku s malými okny u kostela..."

Následující rok se dobrovolně přihlásil do kurzu parašutistů a 28. dubna 1942 seskočil na území své rodné vlasti. Mimochodem, společně s ním seskočil také velitel celé skupiny, Josef Bublík z Bánova.

Celá skupina měla za úkol útočit na Zbrojovku ve Vsetíně a na německé vlaky na trase Veselí nad Moravou - Vláry a Hranice Púchov. Gestapo se ale o jejich přítomnosti dozvědělo, snažili se ukrývat na mnoha místech (například i ve Starém Městě, v bývalém hotelu "Vraný"), a nakonec se objevili v Praze, kde jejich ukrývání pokračovalo - až po vzpomínaný kostel sv. Cyrila a Metoděje.

V něm se ukrývali společně s parašutisty, kteří spáchali atentát na Heydricha. Proti obrovské přesile neměli šanci, kostel obklíčilo několik stovek Němců, parašutisté se dokázali sedm hodin bránit. Všichni stateční muži uvnitř zahynuli.

Velmi vám doporučuji, abyste si povídání pana Demla poslechli, je mnohem zajímavější než předcházející má slova. A když budete mít možnost, vzpomeňte tento příběh před jinými lidmi. Hned den po návštěvě vzpomínkového setkání v Kunovicích jsem seděl s deváťáky jedné školy. O Janu Hrubém ani Josefu Bublíkovi nevěděli nic, moc toho nezaslechli (nebo si nepamatovali) ani o atentátu, parašutistech z Londýna čiříšském protektorovi. Už proto má smysl o těchto okamžicích naší historie mluvit.

A rád bych vzpomněl ještě jednu věc. Někdy loni jsem slyšel velmi zajímavou besedu v televizi o lidech, kteří tyto parašutisty skrývali. Byl jsem až překvapený, jak moc statečných lidí neváhalo tyto muže ukrývat. A je strašné, že mnozí z nich zaplatili za svou odvahu a lásku k vlasti tím nejcennějším. Nacisté je bez váhání popravili, bylo mezi nimi i hodně mladých lidí, kteří měli život před sebou. Zasloužili by si, abychom o nich mluvili mnohem a mnohem častěji. Nikdy se na ně nesmí zapomenout, stejně jako na nikoho dalšího, kdo bojoval za naši svobodu.

RB 

Ps. Velký dík za výstavu patří Kunovicím, jejich historické a etnografické komisi, Klubu výsadkových veteránů ze Zlína a synovci Jana Hrubého Antonínu Hrubému za poskytnutí mnoha dokumentů. A díky také místostarostce Kunovic paní Májíčkové.   

A pro školáky mám ještě tento odkaz na mnoho informací, které třeba ze školy zapomněli ...

    Pan Jiří Deml právě mluví nádherně o Janu Hrubém... Pamatuji si pana Demla někdy ze začátku 90. let,když jsem byl novinářem na Hradišťsku a on starostou, často na to vzpomínám, tehdy měl ještě minikancelář ve staré budově s úzkými chodbami, dnešní radnice je proti tomu absolutně nesrovnatelná...

   Muž vpravo je nynější starosta Kunovic pan Vařecha. A vlevo? Co jsem zaslechl, druhý muž v uniformě přijel ze Slovenska a velmi panu Vařechovi děkoval za pozvání i za to, že Kunovice uspořádaly výstavu i vzpomínku. Myslím, že patřil do Klubu vojenských veteránů.

   Toto už je samotná výstava, na výstavě byly portréty všech 7 parašutistů, kteří zahynuli, včetně fotek po jejich smrti... 

   Také tyto fotky viděli návštěvníci výstavy. 

   Dnešní Kunovjané mají být na co hrdi. Tolik Kunovjanů se sešlo v československé zahraniční armádě v Anglii. Pánové, to si zaslouží jedině obdiv. Jan Hrubý je úplně vpravo, do konce života mu zbývaly necelé dva roky. 

   A tady je Jan Hrubý jako mladičký číšník. I tyto fotografie jsou samozřejmě z výstavy, za kterou i já takto velmi děkuju!  No, a šířím ji dál! :)

   A myslím, že by tady na stránkách neměla chybět ani tato vzpomínka z výstavy, na parašutistu Josefa Valčíka.