Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

VIDEO + FOTO: Slavný Baťa se vrátil domů do Hradiště - podívejte se, kde a jak ...

Pozvánka na besedu s potomky Jana Antonína Bati.Pozvánka na

Příběh přeslavného rodu Baťů? To je příběh nesmírně a nesmírně zajímavý, který by zcela jistě stačil na velký celovečerní film nebo na předlouhé povídání. Jedna kapitolka by v něm patřila našemu Slovácku, našemu Uherskému Hradišti, protože právě tam, ve čtvrti Rybárny se narodil roku 1898 Jan Antonín Baťa.

Včera se symbolicky domů vrátil, ne už do vlastního rodného domu, který byl zbourán, ale do domu typicky baťovského, který postavil už jako úspěšný muž své mamince na místě původního malého rodného domku. Právě na tomto novém domě je od včerejšího dne pamětní deska, která připomíná jeho narození. Jistě by byl šťastný, kdyby mohl při včerejším slavnostním odhalení být. Vždyť do Uherského Hradiště přiletěli ze světa na tuto událost dvě jeho vnučky i další rodinní příslušníci, kteří na něj evidentně vzpomínají s velkou láskou - i proto byli velmi šťastní, že od včerejšího dne bude v Uherském Hradišti taková vzpomínka.

Když jsem se po návratu domů začetl do jedné z knížek tohoto slavného podnikatele, četl jsem si také jeho vzpomínku na dětství.

"Co se pamatuju, tož pravda, moje paměť sahá nazpět nejvýše do roku 1902, když jsem jakožto čtyřletý otrhánek z Rybární, předměstí hradišťského, obzíral celý svět jako své království. Ten svět se tehdy prostíral od obzoru, jímž byla hora sv. Rocha na východě, k Mařaticům, až po hrad Buchlov, který ten svět hraničil na západě," píše mimo jiné Jan Antonín Baťa.

Inu, čtyřletý otrhánek rostl, brzy překročil hranice Uherského Hradiště a postupně poznal i svět, který dříve obzíral právě jen ze vzpomínaného hradišťského předměstí. Zatímco ale svět mohl poznávat, domů se nikdy vrátil nemohl, v roce 1947 byl protiprávně soudem v Československu odsouzen k patnácti letům vězení a obrán o veškerý majetek. Na milovaný domov mohl jen vzpomínat v Brazílii, kde s nemocným srdcem a třemi infarkty v roce 1965 zemřel.

Příští týden se tady na stránkách k jeho životu i spletitým rodinným vztahům rodu Baťů vrátím. Využiji přitom i zajímavých informací, které včera zazněly na besedě s potomky Jana Antonína Bati v hradišťské kavárně Cafe Portal. 

Jen jsem byl hluboce zklamaný malou účastí lidi na odhalování pamětní desky a hlavně na samotné besedě. Myslím, že to byla mimořádná příležitost dozvědět se mnoho informací o jednom z nejznámnějších rodáků Uherského Hradiště. Nerozumím tomu. Kde byla například celá hradišťská "honorace", pokud nepočítám starostu a místostarostu? Jestli nás už na Slovácku zajímají jenom košty vína, slivovice či klobás a jiné zábavy, je to s námi špatné. Snad to bylo jen tím, že byla beseda hned ve tři. Třeba mohl vzít nějaký učitel alespoň své žáky v rámci výuky, Hradiště by se rádo honosilo titulem město vysokých škol, nějaký titul si tady udělá už skoro každý, ale touhu po poznávání a vzdělávání vidím málokde.

RB     

 

  Podívejte se na tuto unikátní fotku. Na ní je ještě původní dům, ve kterém se Jan Antonín Baťa narodil. Je to třetí dům zleva, u stromu před domem jsou vidět postavy lidí. Fotku přinesli pamětníci z ulice, kde dům stál. Pro zajímavost, za domem byla malá sodovkárna, patřila tatínkovi Jana Antonína Bati. Pamětníci vzpomínali, jak tam chodili na čepovanou limonádu. "I když byl přísný, tož ve skutečnosti byl dobrotisko a společenský, vtipný a veselý, zrovna v kontrastu se zjevem, který spíše by byl seděl knihomolovi a samotáři - poustevníku," vzpomíná v knize na tatínka Jan Antonín Baťa. Pamětníci také včera velmi zajímavě mluvili o tom, jak J.A. Baťa chtěl původně podnikat v Uherském Hradišti, ale kvůli nesouhlasu města s výstavbou velkého nádraží se přesunul do Zlína, kde začal tvořit ojedinělé podnikatelské impérium.     

Vnučka Dolores se modlí před pamětní deskou, věnovanou jejímu dědečkovi Janu Antonínu Baťovi. Právě tato vnučka nejvíce bojuje za to, aby jméno jejího dědečka, odsouzeného protiprávně v roce 1947 československým soudem na 15 let vězení, bylo na veřejnosti očištěno.
Taková je dnešní podoba domu, deska byla při focení ještě zahalena. Typický baťovský domek, moc jich takových v Hradišti není. Jen okna jsou nedávno vyměněná, bohužel jsou umělá. Ještě že nejsou bílá, mor bílých umělých oken, který zaplavil v poslední době Slovácko, je neštěstím pro vzhled obcí i měst... Když jsem na odhalení desky jel, netušil jsem, kde dům stojí. Je to hned za Moravním mostem, po pravé ruce máte Slovácké divadlo, vyhlášenou Kaču (hospoda), veslařský klub, most a hned do uličky doprava. Rybárny č. 2 - myslím, že půjde o docela vyhledávanou turistickou zastávku s možností velmi zajímavého výkladu.  
Ještě bych vám chtěl ukázat tohoto chlapíka. Je to pan Hájek, právě on koupil tento baťovský dům, který patřil v minulosti rodině Baťů a je na něm od včerejška pamětní deska. Navíc pan Hájek přišel s nápadem na tuto pamětní desku, ne tedy město Uherské Hradiště, ani rodina Baťů. Zajímalo mě mimo jiné, kolik peněz deska stála - nechtěl mi to prozradit ani on ani autor desky.