Československo bylo

Tak tímto videem si asi zadělávám na další nezájem čtenářů. Ve chvíli, kdy dám něco, co považuju za důležité a kde není například muzika, nenajdu moc lidí, kteří by na článek nebo video klikali.Tak to prostě je, fotky z akcí, videa s muzikou a zpíváním, čtenáři klikají a klikají. Video nebo psaní z něčeho "závažnějšího"? Nuda a nezájem. Nedá se ale nic dělat, kdybych dělal stránky jen kvůli tomu, abyste, vážení čtenáři, klikali a klikali, asi by tady byl jiný obsah.

Takže s rizikem čtenářského nezájmu jsem vyrazil v sobotu odpoledne do Buchlovic, protože mě nesmírně zajímal projekt, kterým se Buchlovice prezentovaly - otevření Československého kulturního centra.

Slyšíte ten název? Ten je teda pořádně velký, ambiciózní a "mnohoslibující". Přitáhl mě natolik, že jsem nejel ani do Prahy na několik zajímavých víkendových akcí, protože už dlouho čekám, jestli se najde v našem regionu konečně někdo, kdo s projektem česko - slovenské, či moravsko - slovenské spolupráce přijde. Že by Buchlovice?

Tak, teď bych mohl ukázat na videu, co jsem v Buchlovicích viděl, a pak můžeme pokračovat.

Tak, tady je první video, otevření Československého kulturního centra v Buchlovicích. Na dívání je poměrně atraktivní, protože uvidíte otevření v historických "kulisách", nejdříve mluví hrabě Leopold Berchtold II.

 Druhé video tak atraktivní není, ale pokud vás zajímají přesné informace o historii i současnosti celého  projektu, je dobré si starostu Buchlovic poslechnout. Na začátku videa uslyšíte zvony místního Farního kostela sv. Martina, poté slovenskou hymnu. Zněla i česká, omlouvám se, že jsem tu nedal, ale říkal jsem si, že slovenskou přece jen známe stále méně.

A abych Slovensko ještě víc přiblížil, pustím vám také vystoupení souboru Javorníček z Hvozdnice a Štiavnika, který se ukázal divákům v Buchlovicích.

Tak, a můžeme jít dál. Zkráceně napsáno, čekal jsem Československé kulturní centrum, ale pochopil jsem, že ze všeho nejvíce šlo o to, aby si Buchlovice mohly opravit budovu bývalé základní školy pro využití knihovny, pobočky základní umělecké školy a svých místních spolků. Stejně tak jejich slovenský partner, Horný Hričov, obec kousek od Žiliny, si potřebovala opravit svou budovu.

Budiž, trošku mě to zaskočilo, protože jsem pořád hledal ono Československé kulturní centrum, ale jsem zvyklý, že projekty česko - slovenské spolupráce, na které Evropská unie uvolňuje peníze, jsou vždy popsány velkými slovy o spolupráci a nakonec jde především o to, aby si obce či města na obou stranách mohly opravit pro své "účely" to, na co prostě jinde nemůžou peníze sehnat.

Přesto, v tomto případě jsem optimista. Buchlovice a Horný Hričov zcela jistě budou využívat své opravené budovy pro své potřeby a lidi, ale doufám, že tam i tam zůstane nějaký ten prostor pro skutečné Československé centrum, pro mnoho a mnoho projektů, které lze pod tímto "označením" dělat.

K optimismu mě vedou minimálně tři důvody. Prvním je to, co jsem slyšel v sobotu při otevření v Buchlovicích oficiálně i neoficiálně, druhým je to, co jsem si o budoucí plánované spolupráci přečetl v katalogu, který je součástí projektu, a třetí důvod je asi nejdůležitější - v Buchlovicích je několik šikovných jedinců, kteří dokázali v Buchlovicích uspořádat za poslední léta spoustu výborných akcí i projektů a udělali z Buchlovic místo, které je do jisté míry kulturní perlou našeho regionu.

Strašně moc bych si přál, aby vdechli život i Československému kulturnímu centru, které je zatím spíše na papíře. Blízkost se Slovenskem i společná historie v některých obdobích, nabízejí obrovské a obrovské možnosti pro spoustu fantastických věcí - vždyť o sobě navzájem víme stále méně a méně. Plánovaná výstavka historických fotek Buchlovic a Horného Hričova je snad jen takovým nepatrným a zkušebním začátkem. Buchlovice snad mají ambice na mnohem a mnohem víc. To výměna knížek v obou knihovnách, tedy v té slovenské bude pár českých knih, a v té buchlovské pár slovenských, je už zajímavější nápad, byť je jasné, že nebude stačit dát jen knížky do poliček a zahlásit splněný úkol.  

A ještě bych rád ukázal jedno video a připsal k němu pár slov. Pokud nyní nebudeme myslet na "nějaké" Československé kulturní centrum, můžeme v dobrém Buchlovicích rekonstrukci bývalé školy jen a jen závidět a závidět. Mnoho obcí a určitě i některá malá města by takto opravenou školu potřebovaly strááááášně moc. A hlavně by ji potřebovaly v mnoha místech různé spolky. Bohužel (i bohudík), opravujeme silnice, chodníky, děláme čističky, sběrné dvory, tisíce solárních elektráren, revitalizujeme zeleň, ale hodně často nám chybí dobré prostory pro lidi, kteří se chtějí scházet a dělat užitečné věci.

Buchlovice v tomto nyní poskočily o další pořádný skok dopředu a já hledím, jak se jim daří získávat evropské i jiné peníze a dál toto místo zvelebovat. Teď mají v krásných dolních prostorech knihovnu, v horním patře školy mají skvělý velký nový sál i se zrcadly pro tančící děti, mají také nové místo pro základní uměleckou školu i pro spolky, dechovku či folklór. Byl jsem opravdu nadšený, když jsem si opravenou budovy bývalé školu procházel. A to jsem ještě viděl volnou půdu, na které jsou další prostory.

Pokud chcete například vidět sál, je tady na videu i s dětmi - první uvidíte dívku, která hraje na housle, potom děti, které chodí na "zušce" do nově otevřeného tanečního souboru. A uvidíte i holčičku, která se při vystoupení rozplakala, protože nemohla najít mezi diváky maminku. Vsadím se, že z této opravené školy vzejde pro budoucí Buchlovice mnoho a mnoho dobrého - a určitě jednou odtud vyjde i velká a odvážná tanečnice, která jako malinká potřebovala vidět maminčiny oči ... 

RB

Tento snímek jsem si nemohl nechat ujít :) Předvolební Buchlovice, 9. října 2010. Kolik obyvatel Buchlovic je možné si koupit za jednoho zapíchnutého čuníka netuším, ale přál bych tomuto městečku, aby tam nežil jediný takový člověk ...