Biřmování na

Ten, kdo v neděli odpoledne "zabloudil" na Antonínek, mohl mít pocit, že na Antonínku je možná první letošní pouť. Tak moc na něm bylo lidí. Ve skutečnosti se ovšem na Antonínku odehrálo biřmování 28 věřících, od mladých slečen a vdaných žen až po pány. Mši přitom sloužil světící biskup olomoucké diecéze Josef Hrdlička, který je na Antonínku - jak poznamenal blatnický farář - jako doma.

Tolik asi v největší stručnosti zpráva o o tom, čeho se týkají fotky, které sem na stránky budu postupně dávat, a video, které doplním během dnešního dne. Rád bych napsal více, pokud bych chtěl ale psát něco více, mělo by smysl jedině přinést povídání těchto 28 biřmovaných, kudy vedla jejich cesta k víře a biřmování - a takové povídání bohužel nemám. Myslím, že by se mi ani nepodařilo, protože už z minulosti mám zkušenost, jak neradi lidé na Slovácku - a možná i jinde - o svém vztahu k víře podrobněji mluví.

Zůstaňme tedy u toho, co jsme viděli na povrchu, a to bylo ono velké setkání na Antonínku, umocněné kroji, do kterých byli někteří biřmovanci oblečeni - konkrétně několik mladých dívek, které měly skutečně nádherné kroje, včetně čepení. Společně s biřmovanci prožívali tento významný den také jejich příbuzní a známí, přítomni byli i lidé, kteří původně přijeli na pravidelnou nedělní mši, která tady každý týden bývá.

K tomuto bych ještě dodal, že k biřmování dochází na Slovácku určitě častěji než v jiných místech Čech a Moravy, i když i tady už není příliš časté. V jednotlivých obcích jde o výjimečný rituál, který se děje jednou za několik let. Kolik to bylo v případě Blatnice nevím, zeptám se, ale slyšel jsem, že to bylo tak po čtyřech či pěti letech - a to se ještě říká, že prý je Blatnice zbožná obec. Co myslíte?:) Duchovní jsou pochopitelně vždy šťastní a pyšni, když biřmovance ve své farnosti mají, ovšem těch, kteří se chtějí připravovat na biřmování a poté být biřmovaní, je v dnešní době spíše nedostatek.  

Protože často slyším otázky, cože to biřmování vlastně je, připravil jsem tady pod své psaní vysvětlení. Je ze stránek, které podle mého názoru velmi dobře a také srozumitelně vysvětlují mnohé, co se víry týká.  Kdybych měl z toho vysvětlení vybrat jednu větu, cože to biřmování je, vybral bych tuto: "Biřmování dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí."

Přiznám se, že k biřmování i k dalším církevním zvyklostem jsem víc a víc skeptický, protože po tříletém každodenním životě na Slovácku vidím, jak jsme my lidé vzdáleni ideálům, které Kristovo učení přináší. Každý bychom se měli mnohem víc dívat do svého vlastního nitra a přemýšlet nad sebou samými. Věnujeme až příliš času tomu, jak vypadáme navenek a jak nás okolí vnímá, než tomu, jací ve skutečnosti jsme a jak na sobě samých pracujeme.

To prosím není mířeno proti úsilí většiny duchovních ani proti včerejšímu setkání na Antonínku, stejně jako proti jiným podobným setkáním kdekoliv jinde. Naopak, byl jsem na Antonínku rád, měl jsem radost při pohledu na celé shromáždění i na onu skupinku biřmovanců. Nic na tom nemění ani to, že někteří z vás, čtenářů, možná budou u někoho i překvapeni a třeba i vznesou námitky, kdože se to také včera na Antonínku takto silně k víře hlásil. To ale patří k našemu životu, vždyť nejčastější výtka ateistů vůči věřícím je ta, že je mezi nimi mnoho těch, kteří se v běžném životě proviňují proti desateru častěji než mnohý neznaboh.  

Osobně si myslím, že cesta k víře je ze všeho nejvíce snahou člověka být lepší a bojovat proti mnohým nedobrým vlastnostem, z nichž je také člověk "utkán". Proto buďme vděčni za těchto 28 nových "andělů", byť jistě mnozí se budete bouřit proti onomu slůvku andělé. Přesto ho tady ponechám, protože takto veřejně projevená víra k něčemu tak mimořádnému jako je biřmování, je vlastně "andělskou vůlí", tedy slibem, že se budu snažit být lepší než lidé kolem mě. Držme v tomto všem biřmovancům palce.

Rád bych skončil jednou malou polemikou. Často slyším, že věřící člověk to má v životě jednodušší, protože prostě počítá s životem věčným a proto bolesti a prohry života pozemského neprožívá tak těžce jako lidé nevěřící. Naprosto tomuto obecnému úsudku rozumím, ale spíše s ním nesouhlasím - a za příklad si vezmu třeba včerejší biřmování.

Soudím, že člověk, který skutečně žije ve víře, má život v lečems obtížnější, protože je sám (nebo by měl být) na sebe mnohem přísnější a nedovolí si konat zlo, které jiní dělají lehce, bez výčitek a třeba ještě s potěšením. Z toho pohledu se ona nedělní osmadvacítka z Antonínku nevydala prvním květnovým dnem po cestě rovné a vydlážděné, ale naopak po cestě plné kamení a kopců.

RB 

Ps. Článek doplňuji ještě o dvě věci. Jednou jsou informace o včerejším blahořečení Jana Pavla II., které sem dávám mimo jiné proto, že při včerejším kázání na Antonínku světící biskup Josef Hrdlička jméno tohoto papeže i blahořečení několikrát vzpomínal. Dávám sem tedy odkaz na řadu článků, i když k seznámení se životem a především myšlením Jana Pavla II., by bylo potřeba přidat stovky důležitějších odkazů než ten ze včerejší slávy ...  

Řadu článků o blahoslavení Jana Pavla II. najdete TADY ...

A slíbil jsem také více slov o tom, cože vlastně to biřmování je, přidávám tedy vysvětlení:

Biřmování patří mezi svátosti uvádějící do křesťanského života. Vedle biřmování patří do této skupiny svátostí křest a eucharistie.
Svátost biřmování dokončuje to, co započal křest. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Takovému člověku se dostává zvláštní pomoci Ducha Svatého také při nalézání místa v životě.
Nepřijetí svátosti biřmování neomezuje přístup věřících k ostatním svátostem, ani k jiným posvěcujícím prostředkům, jimiž církev disponuje. Jestliže si však uvědomujete, že byste tuto svátost přijmout měl, máte plnou pravdu. Můžete to klidně považovat za Boží výzvu.
Svátost biřmování může přijmout katolický křesťan v jakémkoli věku (dolní hranice je zhruba 15 let, horní neexistuje).

Další fotky a ještě jedno video z Antonínku dám prosím během dne ...