Včerejší velká radost: Jak se podařilo zachránit alespoň kousek cukrovaru ve Starém Městě - otevření v areálu Kovosteelu (doplním)
Pokaždé, když jedu kolem bývalého areálu cukrovaru ve Starém Městě, pokaždé mi je smutno z toho, jak byl téměř celý areál srovnán v minulosti se zemí. Podobně trpím, když vidím například neodvratnou likvidaci budov pivovaru v Uherském Ostrohu nebo v Jarošově, stejně jako když projíždím kolem Tesca v Uherském Hradišti - vždycky vidím před sebou budovy bývalé továrny na výrobu nábytku, která tam ještě před několika málo roky stála. Bohužel, taková je dnešní doba, budovy, které by šly zajímavě rekonstruovat a zachovat tak krásu i dědictví lidí před námi, nahrazujeme naprosto příšernými a nudnými kostkami, jejichž jediným účelem je, aby se v nich prodávalo lidem co nejvíce věcí za zdánlivě nízkou cenu. Nemluvě o tom, že výroba cukru nebo vaření piva z těchto budov vymizelo.
Proto jsem včera prožíval radost, když jsem byl svědkem toho, jak se podařilo renovovat alespoň jednu budovu v bývalém staroměstském cukrovaru - budovu bývalého skladu cukru. Později přidám její fotky. Pro příznivce "znovuoživení" starých, ale krásných historických budov továren, je opravdu radost pozorovat cihlové zdi, zbavené omítek, dřevěnné krovy a trámy, železobetonové konstrukce a další "vychytávky. Zázrak v moři šedivých, nudných a nezajímavých budov, která nás na mnoha místech obklopují!
Pokud by vás více zajímalo toto téma, kupte si třeba dnes MF DNES, napsal jsem tam pár řádek a také nějaký komentář. Nebo ještě lépe, zkuste si domluvit ve firmě Kovosteel, která je majitelem areálu i budovy, prohlídku, myslím, že nic podobného v našem regionu nenajdete.
Tak toto je nynější pohled na budovu z venku.
¨
Takto jsem vyfotil architekta Jana Konečného u části dopravního zásobníku, který investor nevyhodil, ale nechal renovovat - jedna z mých největších radostí při prohlídce budovy. A nenechte se zmílit vážným pohledem pana architetka, při povídání byl velmi vstřícný a příjemný.
Mayův sál, do kterého se vejde 125 lidí. Pojmenovaný po zakladatelích cukrovaru.
A tady se dělaly kostky cukru, bývalá kostkárna... A nyní se tady budou vzdělávat lidé... Tady bych se tedy vzdělával rád :)
A takto vypadal sklad cukru v minulosti na archivní fotce.
Toto je videoukázka ze samotnéhé slavnostního otevření budovy. Po moderátorovi mluví spolumajitel Kovosteelu Bronislav Janeček, dodal bych, že Janeček je velkým obdivovatelem české průmyslové tradice, kéž by takových lidí bylo víc. A na videu uslyšíte také architekta Jana Konečného, který má proměnu bývalého skladu cukru na "svědomí". Byl jsme nadšený ze setkání s ním, jeho zaujetí, s jakým o své práci povídal, stejně jako skromnost, která k němu patří, bylo něco, co se až tak často nevidí. Opět jsem se přesvědčil, že skuteční machři jsou mnohdy mnohem příjemnější a vstřícnější než lidé, kteří toho dokázali mnohem méně.
A kousek povídání s panem architektem. I z několika málo jeho slov pocítíte, jak moc rád má svou práci.
A tady je krátký film, který byl promítaný při pátečném otevírání rekonstruované budovy. Je o historii cukrovaru, repráky se zvukem byly někde dál od plátna, proto zvuk není nejlepší ... Ale dozvědět se více o historii stojí za to...