Včerejší setkání s exsenátorem za Slovácko Josefem Vaculíkem - o pomoci senátorů a místní radnice
Když jsem byl naposledy za exsenátorem Josefem Vaculíkem někdy předloni, bylo nádherné počasí a posezení u něj na zahradě připomínalo oázu uprostřed ruchu a stresu. Shodou okolností, stejně nádherné počasí panovalo také při mé včerejší návštěvě - včetně opět onoho klidu a pohody.
Právě tady na své zahradě tráví mnoho času muž, který žil hektický život, dělal senátora za Slovácko, a účastnil se mnoha různých jednání i akcí. Stačil jediný okamžik před třemi lety a jeho život se absolutně změnil. Po mozkové příhodě se po dlouhém léčení postavil na nohy, avšak dodnes má zcela ochrnutou levou ruku a částečně i levou nohu. Je z toho pochopitelně nešťastný a řekl bych, že i trošku nerudný, přesto se svým zdravotním stavem statečně bojuje a věří ve zlepšení. Když si s ním povídáte, můžete mluvit prakticky o čemkoliv, počínaje jeho zdravotním stavem až třeba po politiku, kterou sleduje velmi bedlivě.
Aby mohl cvičit, potřebuje co nejlepší přístroje. Jeden takový mu pomohla koupit místní radnice a někteří senátoři - proto jsem se také včera u Vaculíků objevil, chtěl jsem s panem Vaculíkem povykládat, podívat se na přístroj a samozřejmě také o tomto daru napsat. Tak vznikl následující článek:
STARÉ MĚSTO - „Tak Jožko, pojď se nám ukázat na tom přístroji," řekne během besedování kdosi z hloučku politiků, kteří včera seděli na zahradě rodinného domku bývalého senátora Josefa Vaculíka.
Vzápětí všichni zamířili do domu. Vaculík jde pomalu, snaží se, ale musí se opírat o hůl. Následek mozkové příhody, kterou prodělal před třemi lety v době, kdy byl aktivním politikem a za KDU-ČSL opět kandidoval do Senátu.
„Deptá mě bolest, kterou cítím od levého oka až po palec levé nohy. Je to velice nepříjemné," přiznává. Snaží se být co nejvíce v pohybu, denně cvičí. A hodně mu pomáhá rehabilitační přístroj, který by šlo přirovnat k rotopedu.
Včerejší návštěva politiků není náhodná. Senátoři Petr Pithart, Jiří Čunek a další totiž na přístroj přispěli. Při návštěvě Slovácka se chtěli kromě povídání na cvičení svého bývalého kolegy podívat. „Jsme jim za pomoc vděční," povídá Jaroslava Vaculíková a zároveň pomáhá svému manželovi připevnit na „rotoped" nohy a ruce. Vaculík si ho pochvaluje. V minulosti stroj viděl v rehabilitačních ústavech, ale jeho cena byla příliš vysoká - 120 tisíc korun. S pomocí senátorů a radnice ve Starém Městě se ale nakonec podařilo přístroj pořídit.
„Snažím se na něm cvičit dvakrát denně po dvaceti minutách," vysvětluje bývalý senátor a ukazuje motorek, který lze případně při cvičení rukou a nohou využít. „Jožko, ty ještě při tom šlapání vyrábíš energii, ne? To bychom měli zdanit," vtipkuje Čunek a ochutnává přitom další vzorek vína z Vaculíkova vinohradu. Nakonec všichni opět scházejí do zahrady a pochvalují si krásné prostředí i naprosté ticho.
„Moc rád se s každým z nich potkávám," svěřil se bývalý senátor. Často na práci v horní komoře parlamentu vzpomíná. Jen lituje toho, že si nedokázal najít čas na odpočinek, který by ho zřejmě před velkými zdravotními problémy uchránil. „On byl ale vždycky takový. Snažil se všem vyhovět a všude být," podotkla jeho žena.
Vaculík přes týden chodí na procházky, čte internet, sleduje ČT 24 a těší se na vystoupení s mužským sborem z Buchlovic. A ještě na jedno se těší. „Na víkend, kdy jezdí domů z vysoké školy obě dcery."
Radek Bartoníček
Dvě fotky ze zahrady, kde byla příjemná přátelská atmosféra, paní Vaculíková připravila občerstvení, na stole byla i slivovice z roku 1993 a vínko ...
Jiří Čunek se díví na display rehabilitačního přístroje, na kterém pan Vaculík pravidelně cvičí ...
A kousíček videa... Velký dík patří radnici ve Starém Městě, která na rehabilitační přístroj přispěla, stejně jako senátorům, kteří svým dílem rovněž pomohli ...