Týden nosím v hlavě písmenka, která bych chtěl napsat k tomuto video sestřihu, který jsem natočil při otevírání Vrbeckého muzea v Hrubé Vrbce na Horňácku... Je toho moc, co bych chtěl napsat, nakonec budu stručnější...

Takže - především. Velmi bych vás chtěl do tohoto muzea, které vytvořil (tedy koupil domek, rekonstruoval a zapplnil) pan Stanislav Prášek, pozvat. Stojí to za to, je opravdu zajímavé, k vidění je toho hodně! Navíc - naleznete tady klid a pohodu! A také, možná nejvíce ze všeho - tady pocítíte víru. Napsal bych, že tady potkáte Boha a můžete právě tady nad ním a nad životem nejlépe přemýšlet, ale možná byste někdo namítli: psát o Bohu a číst o něm je pro nás příliš silné kafe...

Ale já ho tady vnímal, cítil.. Anebo přinejmenším nad nim přemýšlel. Muzeí je mnoho, ale těch, kde ho skutečně můžete cítit, je minimum... Však také jeho domov je poněkud jinde... Ale i tady ve Vrbce zcela jistě je, cítil jsem přímo u srdce, že majitel tohoto muzea má k víře silný vztah, který vdechl práve do těchto míst... Například ježíš je tady zobrazen hned několikrát a vždy opravdu silně.

Samozřejmě, můj prožitek z této návštěvy ovlivňuje to, že mám Hrubou Vrbku opravdu velmi rád a mám s ní spojeno za poslední léta několik krásných akci a setkání... Dobrosrdečnost místních lidi minimálně k přespolním je vyhlášená - a já ji jen potvrzuji.

Navíc - a to jsem měl napsat jako první. Místní sbory zpívají tak nádherně, že právě tak si představují andělské zpěv tam nad námi. I tentokrát, při otevření muzea - zněl díky sborům tímto kousek světa překrásný zpěv... Když zpívaly ženy, musel jsem si stírat z oči slzy... Přiznávám poněkud zahanbeně...

Odešel jsem z muzea a stejně se do něj za chvíli zase vrátil. Oslovil jsem totiž evangelického kazatele, který ve Vrbce v minulosti sloužil a ptal se ho, jak on vnímal muzeum, které by šlo označit za katolické. Navíc v domku, kde dříve bydleli židé, nedaleko sídla pravoslavné církve a především ve vesnici, kde převažují evangelíci. A kazatel mi nabídl, že se půjde se mnou do muzea ještě jednou podívat, že se mu líbí, má pochopení pro odlišnou víru a za nejdůležitější považuje dialog a smír... Byl jsem mu nesmírně vděčný za toto doprovázení i slova, která jsem od něj slyšel... "Ať je váš život naplněn dobrými skutky," loučil se a netušil, jak moc se zavrtal do mého nitra...

Pokud jsem se v titulku zmínil kromě víry také o lásce a možnost právě v takovém Vrbeckém muzeu nad ní přemýšlet, učinil jsem tak zcela schválně. Ano, tam kde je víra, je přece i láska. Tam, kde je víra naplněna láskou k Bohu i lidem, nemůže být prostor pro nic zlého.

Už jsem zase ukecaný, končím! Pusťte si video, tam je vše. Včetně jako vždy silného povídání pana Miškeříka... Na konci je i malinko pohled dovnitř muzea, ale nechci ho ukazovat - zajeďte si, prosím naproti místo... Možná vás dostane jako mě...