Dříve místostarosta,

Jů, to byla rychlost! Pokud byste chtěli sledovat středeční volbu nového místostarosty Hluku, museli byste pořádně spěchat. Stačilo by postavit si na kafé, odskočit si na zastupitelstvo podívat se na volbu a když byste se vrátili, voda by vám ještě možná vřela - takovým hopem skokem zvládli zastupitelé v Hluku vystřídat druhého muže radnice.

Kdo? Paní kronikářka a knihovnice 

No, upřímně řečeno, nijak se té rychlosti nedivme, protože ona rychlost byla adekvátní tomu, o jak nedůležitou záležitost v podstatě šlo, byť o ní bylo popsáno papíru více, než skoro o čemkoliv jiném v Hluku. Prostě jednoho zástupce ODS vystřídal druhý zástupce ODS, konkrétně dosavadní místostarosta David Hájek si přesedl o židličku níž na post radního a jeho místo obsadila.... Kdo? Přece ta, o které se po Hluku mluvilo už několik dní poté, co David Hájek před prázdninami oznamoval úmysl rezignovat. Kdo tedy? Přece paní Marie Plačková, hlucká knihovnice i kronikářka, zajímavá žena elegantního oblékání i chování, která prostě v tomto okamžiku a tomto čase byla pro ODS nejvhodnější "náhrada". 

Obrazně řečeno, další život Hluku v tomto směru se bude odehrávat na maličkém prostoru náměstí nenáměstí, které v Hluku je. Starosta Jan Šimčík bude dál starostovat a fúkat do trubky na radnici, Marie Plačková přejde pár kroků od tvrze, kde má knihovnu, k radnici, a David Hájek bude dělat klobásy a obchodovat v rodinném krámě, který taktéž stojí na náměstíčku. Přičemž určitě ochotně a rád s čímkoliv své kolegyni pomůže. Tak to půjde dál, jeden jediný rok, který paní Plačkové zbývá do důchodu a také do příštích voleb. Tímto ale nechci paní místostostarostku posílat do důchodu, protože ženy si udržují úžasnou vitalitu do mnohem pozdějších let a ona je vitální až až - například její kronikářské stránky považuji za unikátní a inspirativní.

Kdoví, co v těchto a jiných hluckých kronikách bude o roku 2014, to budou vzpomínané volby a právě ony jsou mnohem a mnohem důležitější než včerejší volba místostarosty. Pro Hlučany se totiž to podstatné odehraje právě za rok, kdy nepůjde o nic jiného, než tak trochu o hamletovskou otázku: být či nebýt? Tedy hamletovské šaty si místo kroje obleče starosta Šimčík, který se bude drbat ve vlasech a bude přemítat: být či nebýt dál na radnici, bojovat o další, už několikáté volební období, nebo raději chodit - obrazně řečeno - s hůlkami po "svém" městečku, věnovat se ještě více milované dechovce a zařadit se mezi pravidelné účastníky seniorských besed?

Starosta Šimčík zřejmě půjde zase do boje o radnici ...  

O to tedy běží, to Hlučany nejvíc zajímá a to také bude hodně důležité pro budoucnost tohoto města, které je ve skutečnosti velkou dědinou. Původně chtěl starosta odejít na důchodovský vejminek, když jsem se ho ale včera ptal, zda bude nebo nebude za rok kandidovat, byla už jeho odpověď poněkud jiná: "Kandidovat na starostu není moje priorita, ale nevylučuji, že kandidovat budu," přepisuji nyní z diáře slova, která mi včera řekl. Když jsem se ho zeptal, cože to stojí za onou změnou názoru, přišla očekávaná a řekl bych, že i upřímná odpověď: "Předtím, než David oznámil rezignaci, jsem kandidovat už opravdu nechtěl. Jeho rezignace to ale změnila." 

Tož, těšme sa na příští rok, bude to v Hluku i všude možně jinde pořádný boj, komunální volby jsou totiž pořádný oříšek pro každého kandidujícího člověka, v nich vám voliči neodpustí ani to, že jste se na ně tehdy a tam neusmáli nebo že váš pra pra pra předek ublížil údajně jejich pra pra pra předkovi. V Hluku to bude navíc docela ostré, protože nadržených "koňů", kteří si kvůli starostovi Šimčíkovi museli zajít chuť na starostovské křeslo, je s přibývajícím časem stále víc. Navíc ani voliči nemají rádi, když někdo někde sedí v teple kanceláře příliš dlouho, takže koni mají tentokrát šanci hlavního "dostihového mazáka" udolat. S tím teplem samozřejmě přeháním, protože osobně si myslím, že starostovská práce je tak nevděčná, jak máloco jiného v životě lidském.  

Těšme se na volební boj a jako diváci si ze všeho nejvíce přejme, aby v něm kandidovali lidé pracovití a poctiví, kteří budou mít co nejvíce dobrých nápadů pro Hluk a ze všeho nejvíce budou přemýšlet nad tím, jak prospět Hlučanům a ne své vlastní kapse - což ostatně platí pro volební souboje nejen v Hluku, ale kdekoliv jinde. Stejně jako dobré kandidáty si ještě více přejme dobré voliče, protože těch je ještě méně než kandidátů.

Proč místostarosta rezignoval? 

Že jsem vám nenapsal vůbec nic o tom, o čem se v minulosti v souvislosti s koncem místostarosty Davida Hájka mluvilo nejvíc? Tedy o té rezignaci, která prý souvisela s tím, že tento muž vzal na sebe chybu za to, že zastupitelstvo prodalo pozemky, které ve skutečnosti měly své vlastníky? No, nenapsal jsem vám tady o tom nic, protože rezignující řeč místostarosty Hájka byla velestručná - šak říkám, že byste si během ní stačily udělat kafé.

David Hájek řekl, že nemá co říkat, že to byla prostě chyba, poděkoval všem za spolupráci, pravil, že se udělalo hodně práce a byl ámen. Paní Plačková poděkovala Davidovi i zastupitelům, řekla, že nasadil laťku proklatě vysoko, vysvětlila, že funkci bere jako službu Hluku a Hlučanům a byl druhý ámen. Do toho si podali starosta a místostarostové ruku, David Hájek obdržel od starosty pěknou (a malou, dodávám pro možná závistivce) rytinu na památku a bylo třetí ámen. Kočí práskl bičem a kočár jel krajinou dál.  

A nastala hlavní a dlouhá debata - vrátí či nevrátí pozemky?     

Kočár jel a jel až dojel na zastupitelstvu černo černou tmou do krajiny temných močálů. V té chvíli zastavil, protože zastupitelé začali projednávat věc špatně prodaných pozemků, které souvisely s rezignací místostarosty. Tedy, souvisely, on to říká, on to praví, že rezignoval kvůli té věci, ale ono to skutečně není jisté, smiřme se s tím, že věci duchovní a politické bývají vždy obestřeny tajemstvím, proč přesně ona rezignace byla a co všechno za ní bylo, to netušíme a možná to netuší ani ten, ke komu místostarosta chodí ke zpovědi. Vemte ale jed na to, že existuje mnoho Hlučanů, kteří budou tvrdi, že oni to zaručeně ví.

Vystupme ale z toho kočáru a zkusme vstoupit do onoho močálu, pokud možno opatrně a spěšně. Zastupitelé, kteří totiž před časem schválili prodej pozemků jednomu z nich jménem Šimon Pachl, tentokrát vyzvali tohoto muže, aby se pozemků vzdal a zase je vrátil. Byla to prosba zvláštní a ještě nikdy nikde jsem ji za dvacet let psaní nezažil, ale budiž, zastupitelstva mají pravomoce velké a můžou činiti skoro všechno, co si zamanou - pokud tím neporušují zákon.

V tomhle momentě navíc byla tato výzva podle mého názoru oprávněná, protože prostě zastupitelstvo chtělo napravit "zločin", který vlastníma rukama samo spáchalo. Připravilo totiž o pozemky jejich původní majitele, kteří nic netuše jednoho dne zjistili, že kosí zahradu, jejímž majitelem je někdo jiný. Kvůli rozhodnutí zastupitelů a také kvůli ne zrovna férovému jednání ji už měl Šimon Pachl.

Nevrátím pozemky, pravil hlavní "aktér"  

Nyní na zastupitelstvu šlo už jen o to, jak celá tato nepěkná věc dopadne a kdo bude tím nejspravedlivějším. Postižení majitelé pozemků se velmi zlobili a nebylo se jim co divit. Hromy blesky posílali na Šimona Pachla a vyzývali ho, aby pozemky vrátil. Další hromy a blesky přidali zastupitelé, a v jednu chvíli to už vypadalo na pranýř.

Když navíc ještě komunistická zastupitelka pravila, že Pachl musí být vyloučený z toho a z toho kvůli morálnímu selhání a nenavrácení majetku, přišlo mi to už jaksi moc a řekl jsem také pár slov. Hry na patnáct či kolik spravedlivých a jednoho nespravedlivého totiž nemám rád, stejně jako nemám rád kamenování v době, kdy skutečně spravedlivých je jako šafránu, navíc tady ta převaha byla už hodně velká a tlak neúměrně dlouhý. Však se jen podívejme kolem sebe, polovina národa přemýšlí, kde co ušmelit a koho přečurat. Samozřejmě jsem to schytal, dokonce jsem hned uslyšel, kolik že mě ten Pachl zaplatil - smutné, přesmutné je to, co se často dnešnímu člověku honí hlavou a co ho v mžiku napadá.

Nakonec tedy pozemky vráceny nebyly, byť zastupitelstvo hlasovalo a s výjimkou čtyř hlasů vyzvalo Šimona Pachla, aby pozemky vrátil. Přál bych si, aby si časem nepřátelé podali ruce a pozemky se vrátily původním majitelům, protože stále ještě věřím tomu, že slušnost je to nejlepší, co může na tomto světě potkat nás i naše duše. Žít v dobrém se svou rodinou a svými sousedy je přece to, co snad našemu srdci přináší největší klid a mír. Zároveň si ale vůbec nejsem jistý, kolik že spravedlivých by ony pozemky vrátilo, mé naivní já mi napovídá, že skoro každý, ovšem mé reálná já se smíchem popadá za břicho a tvrdí, že skoro nikdo. Tož, nevím.

Viník? Je jich více ... 

V každém sporu je třeba najít viníka, ale v tomto sporu je prostě viníku víc. Pokud byste je chtěli najít, museli byste sedět na několika jednáních a pročítat několik psaní, a kdoví, jestli byste potom onoho viníka dokázali "ulovit". V tomto případě má i nemá pravdu skoro každý. Starosta, místostarosta i zastupitelé udělali chybu, protože prostě prodali pozemky, které prodávat neměli. Starosta rovněž dostal od Šimona Pachla psaní, ve kterém byl upozorněný, že některé pozemky, které chce kupovat, nepatří jeho rodině. Však se také starosta včera za své pochybení omluvil.

Taktéž je ale podle mého názoru pravda, že nový majitel pozemků postupoval tak, aby zastupitelé nevěděli, že pozemky, o které má zájem, užívá někdo jiný. Když jsem si prošel jeho psaní radnici a poslechl si od jiných, co říkal na zastupitelstvu, zdá se nezpochybnitelným faktem, že nikde otevřeně neřekl, jak to přesně s oněmi spornými pozemky je, tedy, že je sousedé mají a že je nějakým způsobem užívají. Ale opět ruku na srdce - podívejme se kolem sebe, jaké mnohdy panují sousedské vztahy, podívejme se, kolik lidí je všude lačných po půdě, kdo by při zájmu o nějaký pozemek řekl věty, které by mu získání pozemku zhatily?      

To je vše, napsal jsem,co jsem napsal, i když dávno vím, že psaní je ta nejméně vděčná činnost pod sluncem i mraky. Přesto si myslím, že psaní má smysl, byť autorům přináší více nepřátel než přátel. Jediným skutečným přítelem těch, co píší, by ale měla být pravda, nebo alespoň snaha se této pravdě přiblížit. Snažil jsem se zastupitelstvo popsat podle nejlepšího svědomí a vědomí, aniž bych někomu ubíral právo na jeho názor a pohled. Pokud tedy kdokoliv napíšete svůj názor, rád ho tady zveřejním. Chce to jen maličkost - podepsat se. I to ale bohužel dnes dělá mnoha lidem problémy...

RB         

Ps. Nakonec bych mohl připomenout i svůj "diskusní příspěvěk", za který jsem také dostal za uši. Postěžoval jsem si totiž na nákladní i osobní auta, která jezdí naší ulicí, přestože radnice nedávno dokončila zcela novou silnici, po které by tato auta měla jezdit - bohužel nebo bohudík, radnice opatřila tuto silnici poměrně vysokými retardéry a navíc silnici zúžila, takže řidiči volí naši cestu. Navíc je to cesta s omezenou rychlostí 30 kilometrů, kterou málokdo dodržuje. Když navíc máte malé děti, není nic přijemného bát se denně o jejich zdraví.

Stejně jako v případě zmiňovaných pozemků a všeho ostatního (na zastupitelstvu nastal například ještě nehezký spor kolem jedné svatby a pronájmu tvrze)  jde vždycky jen o jedno - o to, abychom byli k sobě navzájem ohleduplní, chovali se slušně a vždy hledali kompromis, který přinese užitek nám i druhým... Proto děkuji všem, kdo jezdí opatrně, ať už v naší ulici nebo kdekoliv jinde - v případě  Hluku kupříkladu také u přechodů pro chodce v centru městečka, kde bohužel řada řidičů nepouští ani děti...