Jediná žena

"Tož, člověče pozemský, fakt si na tom tak bídně, jak to vypadá ze všech možných zpráv, článků, průzkumů a dalších informací?" ptám se často sám sebe, a pokud bych zůstal sedět u internetu nebo televize, tak bych si myslel, že je to s člověkem už opravdu hodně špatné.

Pak se ale vydám na různé cesty po svém rodném kraji, všude možně potkávám člověka a mnohdy si po takovém setkání říkám: "Ještě to s námi tak zlé není, naopak, pořád je možné potkávat lidi, s nimiž si rád povídám, cítím, že nejsou nijak špatní a naopak se ještě snaží pracovat i ve prospěch druhých."

Například jako tito lidé, které vám nyní ukáži na svých videoukázkách. Potkal jsem je toto pondělí dopoledne, když jsem vyrazil do Hluku za zahrádkáři, následně jsem potkal hasiče v Lipově, kteří se zrovna vraceli ze cvičení, a nakonec se posadil s paní Jiřinou Vavříčkovou, vzácnou paní učitelkou, které bude už brzy devadesát.

Pokud chcete, můžete být po kliknutí u všech těchto setkání - a věřím, že podobně jako já si řeknete, že to s člověkem ještě opravdu tak špatné není...

RB 

Tak to je pan Jan Blaha. V Hluku mu neřeknou jinak než Janošu. Pan Blaha je dobrosrdečný člověk, který většinu života pracoval jako kuchař. Když byste se s ním dali do řeči, pověděl by vám, kolik vagonů masa za svůj život naporcoval. Nebo třeba, kolik kilometrů cesty by šlo vyskládat knedlíky, které během svého kuchtění naservíroval. Pan Blaha by vám tyto informace povídal s úsměvem, spíš jen tak pro pobavení, protože to není žádný chlubivý typ. Naopak, snaží se hodně pracovat pro hlucké zahrádkáře, protože zahrádka se pro něj stala v posledních patnácti letech místem, kde je nejraději. Dokáže o ní povídat velmi hezky, stejně jako pěkně povídá o přírodě i o tom, jak je třeba přibližovat přírodu dětem. Však také na tomto videu uvidíte ke konci několik dětí z mateřské školky, s kterými jsem si chvíli povídal. V Hluku totiž mají velmi pěkný zvyk, že v pondělí vodí na výstavu zahrádkářů mnoho dětí ze školky i školy. Někdo by řekl, že je to maličkost, stejně jako je maličkost nějaká výstava ovoce a zeleniny. Opak je ale pravdou - právě ve vztahu k přírodě se rodí vztah dětí ke světu i k lidem. 

 ´

A to už jsou hasiči v Lipově, konkrétně jsem mluvil s panem Čajkou, což je Veličan, ovšem vzal si Lipovjanu, a jak mi řekl, vybral si dobře manželku i Lipov... Bylo to úplně náhodné setkání s hasiči, jel jsem kolem, viděl jsem, že vystupují ze svého auta a řekl jsem si, že je zkusím oslovit - přinejhorším mě odmítnou, napadlo mě. Neodmítli mě a já se o nich dozvěděl řadu informací. Například, že mají jednoho výborného a nového pomocníka. Nebo že mají skvělé ženské družstvo, které získává řadu výborných umístění. Však jsem viděl také poháry, které dívky získaly. A viděl jsem také pěkné prostory, které místní hasiči mají. Bylo toho ještě více, co jsem viděl a slyšel, ale to nejhlavnější by šlo napsat do několika málo slov: potkal jsem lidi, kteří pomáhají druhým, dělají to rádi a nic zvláštního za to neočekávají. 

... a mají mezi sebou také tuto dívku, jmenuje se Lucka a je to jediná žena v regionu, která je členkou zásahové hasičské jednotky.

Toto už je paní učitelka Vavříčková. Potkal jsem ji v minulých letech několikrát a vždy jsem žasnul nad jejím milým a vstřícným chováním. Řekl jsem si, že než odjedu do Prahy, musím ji určitě natočit. Proto jsem za ní zajel a dlouho si s ní povídal. Toto je pouze první část povídání, začátek se ještě týkal toho, že byla o víkendu na setkání žen, které se věnují krojům. Proto si nejdříve povídáme na toto téma, následně mi paní učitelka odpověděla na otázku, jakže vlastně získala vztah k lidové kultuře... Určitě se k ní ještě na stránkách vrátím a určitě dám i další videoukázky z našeho povídání.