Tolik panenek pohromadě jste ještě nikdy neviděli - podívejte se tady na ně, nyní jsou na zámku v Uh.Ostrohu. A jaká je žena, která je sbírá a modeluje?
Svět panenek je zvláštní, vždycky, když jsem slyšel o někom, kdo je sbírá, velmi mě zajímalo, kdo to je a jaký je. Proto jsem šel dnes ráno na zámek v Uherském Ostrohu, kde otvírala svou výstavu panenek paní Monika Chmelařová.
Není to výstava jen tak nějaká, je hodně velká, možná největší v České republice - paní Chmelařová na ní ukazuje přes osm stovek panenek! Zajděte se podívat, protože je to skutečně zvláštná pocit procházet mezi takovým množstvím tváří a očí, z nichž některé skutečně vypadají jako živé - když jsem se například díval na "panenky", které mají podobu miminek, skutečně jsem čekal, že některá pouze spí a za chvíli se probudí.
Jaký je ale člověk, který všechny tyto miminka a mnohé další panenky má doma, denně se jimi obklopuje a dalo by se říci, že do jejich světa tak trošku "utíká" z našeho světa? Jaká je paní Chmelařová, jak začala panenky sbírat, proč jich sbírá tak mnoho? A proč je začala i vyrábět? I když - slovo vyrábět není vůbec přesné. Pozoroval jsem dnes tuto "výrobu", a řekl bych, že jde spíše o modelování, tvoření, vdechování života, v krabičce máte beztvarou "plastelínu" a zní "vyrábíte" mimo jiné takřka lidský obličej. A na stolečku máte také vlasy. A oči. Ruce. Nohy.
Čím více jsem si s paní Chmelařovou povídal, tím více bych napsal, že je ze všeho nejvíce citlivou ženskou, které je prostě mezi panenky dobře a navíc chce pomocí jich rozdávat radost a potěšení dalším lidem. Má štěstí, že její přítel, stejně jako její dcera a nevěsta jí velmi pomáhají a vlastně jsou podobné krevní skupiny - všechny jsem dnes poslouchal a věřím tomu, že se moc snažili, aby tato výstava udělala paní Chmelařové i návštěvníkům radost - panenky jsou v celém jednom patře zámku a jsou tady rozmístěny tak, že nepochybně spoustu dospělých i dětí potěší.
Sesbírat tolik panenek, maličkých i pořádně velkých, určitě nebylo jednoduché a hodnota této sbírky je nepochybně dosti velká. Nijak mě ale nepřekvapilo, že paní Chmelařová nikdy nad touto cenou neuvažovala a nikdy ještě žádnou panenku neprodala. Naopak, několik jich rozdala kamarádkám a jednu dala ve prospěch dobročinné sbírky - pokud se nemýlím, panenka vydělala 14 000 korun. Tak nějak mně to ke světu paní Chmelařové pasovalo. Ke světu, ve kterém je obklopena takovým množstvím panenek, jako takřka žádná jiná žena, která po tomto světě - reálném a často "nepanenkovském" - chodí.
RB
... opravdu si mi dnes v některých chvílích zdálo, že tato miminka jsou živá
... to vpravo, prosím, není panenka, ale moje dcera :)
Tady můžete slyšet rozhovor, který jsem s paní Monikou Chmelařovou dnes dělal.
A takto dnes výstava začínala, začínala vlastně bez veřejnosti jen s vedením Uherského Ostrohu, výstava ale trvá až do listopadu a nepochybně přiláká mnoho návštěvníků. Každou sobotu v 15.00 se lidé budou moci setkat také s paní Chmelařovou. "Já tady ale stejně budu bývat častěji, doma by se mi po panenkách stýskalo," říkala mi a mně se zdálo, že tato věta docela dobře vystihuje její sběratelkou vášeň - byť slovo vášeň není přesné, je to spíše láska, každodenní život.