Teď ne... Psaní o Strážnici i Vracově i (ne) pomoci zraněnému řidiči
... Toho zajímavého bylo zase tolik, že potřebuji na psaní víc času, omlouvám se, teď ne, mám mnoho restů... Děkuji vám ale za přízeň, tady je čtennost webu za minulý týden:
Navstevnost za minuly tyden (22.6. 2009 - 28.6. 2009) je:
Pondeli: 405
Utery: 329
Streda: 339
Ctvrtek: 320
Patek: 269
Sobota: 193
Nedele: 285
Chtěl jsem psát o Slovácku, jenže, když se člověk dozví, že ožralí řidiči mají po víkendu na svědomí další nevinné životy, je mu z toho zle. Všude možně je milion různých skupin, které se sdružují ve fanclubech, já bych se přihlásil do jediného - jeho cílem by bylo tlačit na zákonodárce, aby schválili pro ožralého řidiče - zabijáka stejnou hranici trestu jako pro vrahy. Nevidím v tom jediný rozdíl - promiňte mi tento radikalismus. Ale stačí, když se podívám do uličky, kde bydlím a vidím některé jedince, jak si to velkou rychlostí rázují po minisilnici, která má pár desítek metrů a u které se často hrají děti... A ruku na srdce, sám občas nesmyslně spěchám.
Jak pod dojmem takových tragických událostí, ať už se týkají vražd na silnici nebo záplav se zmařenými životy psát o Slovácku, folkloru, muzice, Strážnici, zajímavých věcech? Nejde to...
Navíc mi náladu vzal jeden dopis, který jsem si přečetl v týdeníku Naše Slovácko. Jedna dívka, mladá maminka, zjevně docela odvážná, se tam vypsala z ohromného zklamání, které prožila ze svých spoluobčanů. "Už dávno neplatí pravidlo, že lidé ve městech jsou si lhostejní, ale na vesnici prý drží pospolu. Jediný, kdo ve Vracově drží pospolu, jsou drbny," napsala Lenka Gasnárková.
Ve Vracově totiž havaroval muž, udělalo se mu špatně, naboural, omdlel a nemohl z auta. Kolem něj se shromáždili lidé - nikdo nepomohl, nikdo ani nezavoval záchranku. Pomohla až její maminka, která řidiče sama vytáhla z auta. V autě byla přitom i autosedačka, mohlo tam být tedy i dítě. "Všem, kteří jste tam byli, opravdu tleskám. Vyhráli jste první místo za "lidskost"," napsala do redakce.
Ano, v tom Vracově, kde mají krásné hody, kde se oblečou mnozí do nádherných krojů, v tom Vracově, o kterém se píše jen v dobrém a nadšeném duchu, samotnému se mi tam velmi líbilo... A najednou...
To nemohli být moji milí "folklorní" Vracovjané... To se muselo odehrát jinak... To ona maminka určitě neměla pravdu... K čemu krásné kroje, k čemu všechny ty slavnosti, na kterých se scházíme, tančíme a zpíváme, k čemu ojedinělé vyšňořené Slovácko, když stačí jeden lidský život, který visí na vlásku a my stojíme kolem a JEN se díváme...
RB
