Už několik let jezdím s diktafonem a foťákem po hřištích našeho regionu, ale to, co jsem zažil minulou sobotu na zimním turnaji ve Veselí nad Moravou, byla i pro mě premiéra a trošku šok.  

Přijel jsem na druhý poločas zápasu Dolní Němčí Boršice. Obyčejně u každého přípravného utkání postává kolem hřiště pár diváků nebo funkcionářů obou klubů, které právě hrají zápas. V sobotu těsně po poledni nesledoval duel třetího kola turnaje nikdo. Prostě ani noha. Ještě jednou jsem se pořádně rozhlédl kolem hřiště a neviděl živou duši. Na lavičce Boršic byl zachumlaný trenér Šimeček, jeden funkcionář a jeden náhradník.

Dolněmčané měli na střídačce pouze jediného náhradníka. Problém byl sehnat i pomezního rozhodčího. Na jedné straně postával zabalený asi boršický hráč, a druhý praporek vzal do ruky trenér Dolního Němčí Petr Kadlček.

„Vůbec jsme to nechtěli hrát, v takovém počasí je to hazard se zdravím,“ rozhořčeně komentoval probíhající duel, který se odehrával ve dvanáctistupňovém mrazu a ledovém větru. Později jsem se dozvěděl, že utkání sledovalo z hospody na hřišti devět diváků a jeden ho pozoroval schovaný uvnitř tribuny.

Další šok se dostavil po zápase. Manažer Boršičanů Jaroslav Hastík se na utkání vypravil ze Starého Města na kole. Klobouk dolů před sedmapadesátiletým funkcionářem, v takovém počasí nevyjíždějí na kole ani profesionálové.

Pavel Šimeček, který trénuje Boršice vypadl spíš jako polárník

Text a foto: Stanislav Dufka