Tak proč nám Petře Kellnere zkrachovala ta naše NAŠE ADRESA?
No jo, uznávám, titulek není nejlepší, při vší dobré vůli vám na otázku v titulku nepřinesu odpověď ani já, ani onen nejbohatší Čech. Já odpověď neznám, a jestli ji zná on, to nevím a nemůžu se ho ani zeptat. Opravdu nemůžu? Co myslíte?
Petra Kellnera jsem osobně neviděl ani před svým nástupem k PPF, ani během svého krátkého zaměstnaneckého "poměru" v PPF, a předpokládám, že ho nepotkám ani do konce svého života. Kdyby ale náhodou jo, tak vám řeknu... Jasně, určitě bych mu položil otázku, která je v titulku: Petře Kellnere, kurnik šopa, proč podle vás zkrachovala vaše naše NAŠE ADRESA, když jste do ní vlil pěkných pár stovek milionů zatím ještě pořád českých korun? Kolik těch stovek vlastně bylo? Já vím, nic mi po tom není, dyť nebyly z mé kapsy ani z mého bankovního účtu.
Z pozice pouhého nízkého "čeledína" okresního formátu odhaduji, že jen my zaměstnanci, kteří jsme se měsíce připravovali na start něčeho, v co jste asi kdysi věřil a co nikdy nezačalo naplno existovat, jsme vás museli stát nějaký ten peníz. Do toho celý redakční systém, prý až z Ameriky, spoustu různých školení, služební auta (já vím, byly jen z půjčovny), spousta počítačů atd. atd.
A zase jsme na začátku - proč prosím podle vás všechen ten humbuk kolem ojedinělého projektu hyperlokálních novin, webu a k tomu kavárny v každém okresním městě České republiky (byli jsme v tom údajně první na světě, hurá!) skončil na úbytě a v mínusu? Ani nevím, jaký je na vás mail, mám mail jen na svého jmenovce v PPF Bartoníčka, předsedu představenstva, kterému mám ale obavu napsat jakékoliv otázky. Když se mi totiž narodila dcera, mí milí kolegové si pletli kvůli totožnému příjmení můj mail s jeho a blahopřáli mu několik dnů k narození dcery - nejsem si jistý, že se u toho cítil dobře.
Nezbude mi asi nic jiného než se spoléhat na odpověď vašeho "posla", kterého jste nám poslal, když jste nám na dálku dával výpověď. Přiznám se vám - v první chvíli vůbec nevypadal, že je od vás. Vždycky jsem byl totiž zvyklý z prosklené budovy na Pankráci, že všichni vaši podřízení tak nějak krásně voní a chodí k těm nejlepším krejčím i kadeřníkům, zatímco tento vypadal úplně jinak. I když - viděl jsem ho trošku na dálku. Ve vaší jídelně vaší firmy nás totiž bylo tolik, kteří si přišli pro výpověď a většinou i pro odstupné (děkuju za něj, poklona), že do prvních řad jsem úplně nedohlédl. Ale slyšel jsem onoho vašeho člověka - prosím pěkně, nemýlím se, Evžen Hartl se jmenoval? Ano ano, Evžen, ten nám vše vysvětloval, ale moc moudrý jsem z toho nebyl.
"Chtěl bych vám všem poděkovat, byl jsem na průběh toho projektu svého kolegy pyšnej, jsem ale zástupce bývalého akcionáře a respektuji jeho rozhodnou vůli," říkal tento muž hlasem, který se vlekl jako to čekání redaktorů Naší adresy na redakční foťáky a diktafony, které jsme nakonec nikdy ani v redakci neviděli. Tedy, mezi námi, my jsme neviděli ani ty redakce, první to měly být kavárny, kde bychom seděli a čtenáři za námi chodili, pak to měly být dočasně kanceláře (než budou ty kavárny), a nakonec to nebylo vůbec nic. Mimochodem, řeknu vám, když jsme urgovali vybavení asi potisící (a mezitím si ho koupili za své) a nic jsme nedostali ani týden před ohlášeným startem webu NAŠE ADRESA na konci srpna, bylo mně i dalším jasné, že nad tímto podnikem se vyvěsí černá vlajka.
Pojďme ale ještě chvilku do jídelny za Evženem, kde se bohužel ani nemohlo fotit, aby něco zůstalo pro historii. Prostě nám všem děkoval, povídal, jak mu to je líto, jak musí ctít vaše rozhodnutí, jak byl na všecko pyšný. Uctivě se mu i takto omlouvám, že mi takové vysvětlení nestačilo, zvedl jsem tedy nesměle ruku a položil mu otázku, kterou jsem vám dal do titulku tohoto mého psaní. Byl jsem mu vděčný, že se trochu rozpovídal a zanechal těch průpovídek o vděčnosti a pyšnosti a šel přímo k věci.
Tedy, pokud si to dobře pamatuju, mluvil o tom, že jste prostě od tohoto projektu čekal výnosy, které nepřicházely, popisoval, jak špatný byl příjem z inzerce těch novin, které začaly loni jako zkušební, a do toho ještě přidal zajímavost o tom, jak jeden z obchoďáků vykazoval příjem z inzerce, který si jaksi vycucal z prstu. A jistě, mluvil také o malých ziscích v kavárnách, byť tam se situace po příchodu nového šéfa a výběrových řízeních na dodavatele zboží do kaváren, začala zlepšovat.
Při jeho povídání mě napadala spousta dalších otázek, ale židle některých kolegů už vrzaly nedočkavostí a oni se dívali ke vchodu, protože nechtěli být až na konci řady těch, kteří budou vracet věci a podepisovat odchod - ani nevím, jestli víte, že ta řada lidí čítala téměř tři stovky hlav, z nichž mnohé přešly k vám z jiné práce, protože vám a celému projektu věřily. Z lidského hlediska to bylo přetěžké loučení, z různých míst celé republiky jsem poznal spoustu výborných lidí a špičkoví byli také lidé, kteří o nás "pečovali" ve vaší "pépéefce". Takový je ale život, docela věřím tomu, že vás skutečně zlomil pohled na čísla, protože těch červených bylo jistě víc než zlata v dolech, které vlastníte.
Stejně mi to ale nedá. Opravdu jste čekal, že vám byznys v médiích může přinést zisky jako to zlato nebo půjčování peněz Čechům či Číňanům? Kde by se ten zisk vzal? V kavárnách? V inzerci v novinách? Nebo na internetu? Nebo jinde? Nebo jste počítal, že moc nad jedním médiem přinese třeba zisk politický, podnikatelský?
Tomu poslednímu nevěřím, protože když si vyberete v mnoha konkurzech smečku nadějných novinářů, a já jsem přesvědčený, že řada mých kolegů byla schopných, nemůžete v žádném případě čekat ani v tom nejrůžovějším snu, že by psali podle vašich not. Néééé, že jste něco takového nečekal? A že jste se ani nezalekl toho, že jste tuto smečku za své peníze najal a teď jste ji měl pustit do ringu, kde by s klidem mohla štěkat po vás nebo vašich zájmech či spojencích?
Omlouvám se za tyto otázky, stejně jako za znění celého psaní, já jsem prostě takový naiva, který si myslel, že s vašimi penězi bude psát co nejzajímavěji o kraji, který má nesmírně rád a přitom se bude snažit, aby se konečně i v regionech média přestala bát mocných. Byla to blbost, mám se o něco takového snažit za své peníze, dobře mně tak, od českých podnikatelů ani politiků nečekám, že budou podporovat svobodné psaní - čest výjimkám.
Měl jsem to vědět už dávno, když jsem se upsal do vašich služeb, ptal jsem se jedné vaší kolegyně z vyššího velení, jestli chce pan Kellner vlastnictvím Naší adresy jako nezávislého média podporovat "stav demokracie" v regionech. Představte si, ona se rozesmála, ne nějak zle, nemusíte se na ni zlobit, ale rozesmála se sympaticky, příjemně, a odpověděla jedinou větu. "Radku, to opravdu ne, můžu vás ujistit, že proto to Petr Kellner nedělá, on čeká, že mu tento projekt vydělá peníze, to je jeho jediný cíl."
Tak vidíte, dnes se už nesmějeme nikdo, tipuji, že ani vy. Krám je zavřený, flašky vypité, hosté se probírají z kocoviny a likvidátor, ňákej Benýšek, toho určitě znáte, sčítá škody. Roman Gallo, toho také znáte, autor celého projektu, se sice ještě snaží projekt rozjet i bez vás, ale ruku na srdce, věří mu už málokdo. Když jsem minulý týden seděl v jeho kanceláři s portrétem Gándhího na zdi, a sledoval, jak mi na grafech co nejupřímněji ukazuje, že tento projekt byl jisto jistě obchodně promyšlený a postupně ziskový, přemýšlel jsem o tom Gandhím. Proč si ho dal na stěnu, co ty dva spojuje? Myslím, že je to víra, ohromná víra mého dosavadního šéfa ve svůj projekt, která by překonala i víru našich babiček ze Slovácka, které chodí den co den do kostela.
Pane Kellnera, pokud jsem byl občas ironický, omlouvám se, v žádném případě jsem ale nechtěl být osobní, protože celou věc nijak osobně neberu a už vůbec necítím vůči komukoliv zášť, zlobu nebo, nedej Bože, nenávist. Stále něco končí a něco začíná, a pokud to není konec definitivní, nevytahujme kapesníky. Prostě přišel konec, je to minulost, nemá smysl se otáčet dozadu, protože důležité je to, co je před námi. A před námi je toho přece nekonečně mnoho, stačí jen trochu vidět, a člověk žasne co zajímavého je kolem nás k vidění, vnímání i psaní.
Jen je mi nesmírně líto, že jednotlivé venkovské regiony a lidé v nich nebudou mít možnost vyzkoušet noviny a weby NAŠE ADRESA, které by se zcela soustředily na množství zdánlivě obyčejných zpráv o životě lidí v jednotlivých vesnicích a městech. Myslím, že v tomto by NAŠE ADRESA šla k lidem blíž, než kterékoliv dosavadní médium. S výjimkou okresních novin značky DENÍK (plus některých místních novin) totiž ostatní média svým způsobem stále zůstávají u informování z krajů nebo maximálně občas okresních měst. A je mi pochopitelně také líto, že jsme nedostali ani šanci vyběhnout na "hřiště", přestože vše bylo připraveno. Myslím, že na Slovácku i na řadě dalších míst se podařilo vytvořit docela silné týmy redakcí, včetně sítě externistů, což by přineslo jistě mnoho zajímavých článků, fotek i videozáznamů. Včetně mnoha informací, které by vznikaly bez závislosti na místních politicích a podnikatelích.
Informací o celostátní politice máme mnoho přemnoho, dokonce už máme také obrovské množství informací o dění v centrech našich krajů, ale co se skutečně děje v našem bezprostředním okolí, kolem nás, kde žijeme, takových informací máme stále ještě málo. Počínaje nezávislými informacemi o tom, jak jsou spravovány veřejné peníze, přes informace o mnoha spojenectvích regionálních politiků a silných podnikatelů až po tisíce a tisíce zpráv o mnoha a mnoha zajímavých lidech a užitečných aktivitách, které můžeme všude kolem nás pozorovat.
S tímto vás ale nechci otravovat, máte tisíce jiných starostí a nějaké mapování či pomáhání lidem v regionech vám může být šumafuk. Raději si přiťukněme na dálku na zdraví. A když třeba někdy pojedete našim krásným Slováckem, stavte se - zvu vás na pořádnou večeři, panáka a pár slov. Já se zatím dál budu snažit mapovat své rodné Slovácko, které ještě pořád považuju za unikátní část naší země, bez ohledu na vaše rozhodnutí či rozhodnutí kohokoliv jiného.
Radek Bartoníček
bývalý šéfredaktor bývalé redakce NAŠE ADRESA SLOVÁCKO
Ps. A kdyby vás náhodou zajímalo, co se děje s Naší adresou poté, co jste ji prodal onomu likvidátorovi, vězte tedy, že likvidátor stopl všechny čtyři okresní redakce, které už vydávaly noviny, dělaly internetové stránky a provozovaly kavárny. Tím skončila značka NAŠE ADRESA definitivně. Roman Gallo a šéfredaktor Petr Šabata dál jednají o tom, jestli by do celého projektu v nějaké podobě neinvestoval peníze někdo jiný. Několik zájemců údajně mají, ale sám byste takový možný obchod jistě jako zkušený pojišťovák nijak pojišťovat nechtěl, šance na úspěch není velká.
Bude zajímavé sledovat, kdo a co v budoucnosti z tohoto projektu "vyzobe" při svém podnikání v médiích. Už dnes je vidět, že některé věci inspirovaly nynější média. Já osobně jsem přesvědčený, že zejména psaní (ale také focení, točení videa a pořizování zvuku) o dění v regionech, tedy o dění v nejbližším okolí, má velkou budoucnost a bude nesmírně vzrušující a zajímavé.
Novinařinu jistě čekají další a další obrovské změny, ale zásady, podle kterých musí skutečný novinář pro své čtenáře, diváky či posluchače pracovat, se měnit nebudou. Promiňte mi "vznešenost" následujících slov: Skutečná novinařina bude dál postavena na touze jít za pravdou, na touze dopracovat se k ní bez ohledu na mnohé překážky. Jistě, je to ideál, ke kterému vzhlížíme a k němuž vede bolestivá cesta - v regionech možná ještě víc než někde v Praze. Ale přece kvůli ideálům žijeme. Já i vy. Nebo ne?
Roman Gallo, takto jsem ho vyfotil v sídle PPF letos na jaře, kdy nám plný optimismu oznamoval své plány. Roman je autorem projektu hyperlokálních novin, webu a kavárny, jejíž součástí měla být část pro návštěvníky kavárny a zároveň část pro redakci. Tento projekt se měl týkat všech okresů České republiky, každý okres měl mít své noviny, svůj web a svou kavárnu. To samé by bylo také v několika městských částech velkých měst.
Novináři měli psát podle všech klasických novinářských zásad, a to výhradně o dění v jednotlivých okresech, ani jedna zpráva neměla být z jiného místa. Měli se soustředit na dění ve svém bezprostředním okolí, k čemuž by využívali také síť externistů a komunit v jednotlivých obcích, jako jsou sportovci, hasiči, neziskové organizace a mnozí jiní. Podle tohoto plánu se měly nejdříve otevřít kavárny, poté se rozjet weby a po měsíci také noviny. Kavárny by sloužily jako sídla redakce, kde by se čtenáři mohli s redaktory setkávat, zároveň by byly kavárny místem debatních či kulturních podvečerů.
Pro tento svůj projekt získal Roman Gallo Petra Kellnera a jeho společnost PPF. Vznikla společnost PPF MEDIA, která jako pilotní projekt rozjela weby, kavárny a noviny ve čtyřech okresech - Ústí nad Labem, Teplice, Kroměříž a Olomouc. Po vyhodnocení této pilotní části se PPF rozhodla pokračovat a postupně "obsadit" všechny okresy.
Po celé republice postupně probíhaly konkurzy na šéfredaktory, redaktory i obchodní zástupce a vedoucí kaváren s tím, že start nových redakcí vypukne letos na jaře či v létě. Kolem třiceti redakcí s mnoha lidmi a spolupracovníky bylo už připraveno ke startu, většina několik týdnů pracovala a plnila web neveřejně. Termín ostrého startu se ale neustále posouval, a nakonec padlo i poslední datum: 30. srpen 2010.
Krátce před ním zástupci PPF rozhodli, že další peníze už nebudou do projektu investovat a společnost PPF MEDIA prodali likvidátorovi. K poslednímu srpnu drtivá většina lidí, kteří nastoupili, a mnozí kvůli tomu odešli ze svých původních zaměstnání, musela skončit. Skončily také už existující čtyři redakce. Roman Gallo se nyní snaží získat pro svůj projekt jiné investory.
RB
A ještě informace z některých webů : TADY,TADY,TADY,TADY ...
A pro zajímavost - takto začínala jedna součást Naší adresy Futuroom - VIDEO