Ano ano, tak jsme dopadl, bývalí kolegové v MF DNES by kroutili hlavou - byl jsem psát o otevření Domu s chráněným bydlením v Hluku :) :) Pokud máte chuť, přečtěte si pár řádků, psal jsem to pro svůj rodný Hluk, kde možná jednou skončím definitivně - třeba právě v tomto domě...
Původně jsem se chtěl rozepsat na stránkách o jiných tématech, třeba o tom, jak nad Lhotou včera přeletovaly blesky a na noc vypadla elektrika, ale ráno jsem zjistil, že se to týkalo jen naší uličky :)
Chtěl jsem dát také na stránky program folklorní Strážnice, ale bohužel jsem u počítače mimo domov, a tento počítač neumí dávat na mé stránky fotky nebo dokumenty - a mimo domov jsem proto, abych se mohl soustředit na dokončování dalšího čísla časopisu... Což, jak vidíte nečiním :)
A ještě jedno upozornění - možná zajímavé. Osobně sice považuji už léta rybaření za nejzbytečnější ztrátu času, ale abych si to u rybářů vylepšil, udělám jim tady bezplatně reklamu na jednu vééélkou akci. V Uherském Hradišti právě probíhá Mistrovství Evropy v chytání ryb udicí, vše potřebné najdete TADY. A potom, že nemám rybáře rád :)
A teď tedy článek z otevření...Snažil jsem se ho napsat aspoň zajímavě, protože oficiální tiskové zprávy z čehokoliv opravdu nesnáším (i když jsou výjimky) ...
Nemám rád oficiální otevření čehokoliv, ale otevření hluckého Domu s chráněným bydlením jsem si ujít nenechal. Možná proto, že jde o největší investici města za poslední desítky let, možná proto - co si budeme říkat, tam skončí mnozí z nás, kteří zatím chodíme jen okolo.
Život je holt takový a jiný asi nebude, podzim života už mnozí netráví ve svém rodném domě, ale co naděláme. O to důležitější je, aby existovaly takové domovy, jaký vznikl u nás, a samozřejmě, aby fungovaly co nejlépe. Během slavnostního otevření jsem cítil, že další financování provozu takového domu bude pěkný oříšek, ale o tom pár slov za chvíli.
Takže pojďme k otevření. Promluvil samozřejmě starosta ing. Jan Šimčík, který mluvil především o historii celé stavby. Co říkal? Zkusím být stručný.
Přípravy na stavbu začaly v roce 1999, kdy bylo zadáno zpracování projektu pro územní rozhodnutí. Zároveň začaly výkupy pozemků, v únoru 2000 bylo vydáno na stavbu územní rozhodnutí, poté "se to trošku zabrzdilo, protože jsme rozhodli, že v Hluku bude koupaliště, takže se postavilo koupaliště, a tato akce pokračovala začátkem roku 2004." To je starostova citace.
V průběhu času se Dům s pečovatelskou službou změnil na Dům s chráněným bydlením. A radnice se rovněž rozhodla, že bude v přízemí charitní domov, tedy 24 hodinová lůžková péče.
Nyní udělám střih, kolaudace první části proběhla v lednu 2008, kdy byl zkolaudován charitní domov a dva byty v přízemí, v únoru se koaludovalo třicet bytů, no a v květnu venkovní prostory.
"Samotný domov je už obývaný od ledna 2008, v současné době máme obsazena všechna lůžka v charitním domově, chybí obsadit akorát jeden byt, který bude obsazen během čtrnácti dnů, protože zájemců tady máme dost," prohlásil starosta. Ten si rovněž pochvaloval, že 61 procent obyvatel tvoří Hlučané nebo bývalí Hlučané, přičemž tento trend by měl pokračovat.
Pokud jde o peníze (o které jde vždycky v první řadě), celá stavba stála kolem 70 milionů korun, z nichž necelých 30 poskytlo ministerstvo pro místní rozvoj. Zbytek platí Hluk, 17 milionů si vzala radnice úvěr, 15 získala z privatizace obecních bytů.
Když zůstanu ještě u peněz, je nepochybné, že Hluk bude muset do provozu domu nadále rok co rok investovat - na což mimochodem upozornil i hejtman Libor Lukáš. Starosta mu odvětil, že Hluk s tím počítá a je na to "připraven".
Samozřejmě padalo mnoho děkovacích slov, více o nich napíši až do Hluckých novin, starosta mimo jiné děkoval místostarostovi Miroslavu Jelénkovi („Byla to úmorná práce s dodavateli, strávil tady posledního půl roku, dá se říci, devadesát procent svého pracovního času, myslím, že to byla práce velmi užitečná."), děkoval také zaměstnankyním ("Ta péče je úplně špičková, lidé jsou tady spokojeni, aspoň zatím nemám jedinou zápornou reakci na pobyt tady.").
A děkovali i hosté, jak hejtman, tak senátor Josef Vaculík. "Chtěl bych složit poklonu vedení obce, že se rozhodlo vybudovat toto velmi potřebné dílo," podotkl. "Nebojím se toho, že by se nenašly prostředky na financování provozu," dodal ještě.
Tolik tedy zahájení, poté se všichni hosté "odebrali" na prohlídku, ale to už jsem ujížděl do tiskárny, kde jsme pracovali na spuštění tisku mimořádného čísla Hluckých novin. Na prohlídku se ale těším, rád bych ale přišel ve chvíli, kdy si budu moci s lidmi uvnitř v klidu a dlouze popovídat. O nich jsem se ještě nezmínil - otevření pozorně sledovali a vděčně poslouchali vyhrávání dechové hudby Polahoda.
Možná bych mohl ještě nakonec vzpomenout, že během slavnostního otvírání přišla řeč i na demografii, ale co o ní říkat, když tady se nenabízí široko daleko jediná optimistická zpráva?
"Demografický vývoj je černou můrou, a to nejen České republiky, ale celé západní civilizace," pravil například hejtman. "Já osobně mám velice špatný pocit z toho, co čeká naše děti, my už to nějak doválčíme. Komerční a konzumní život je sice něco, co se našim dětem hrozně líbí, ale nemusím říkat, jak končí národ, který se nedokáže reprodukovat," pokračoval v chmurném a poměrně zajímavém tónu hejtman.
Hned jsem si vzpomněl na sv. Antonínek a kázání arcibiskupa Jana Graubnera z poloviny června. O čem že to mimo jiné mluvil? Ano ano, o neochotě mladých lidí mít děti... Dodal bych, že ona neochota se často týká také toho mít staré rodiče (byť tady na Slovácku to snad ještě tak hrozné není). Ale, a tím končím - všichni budeme jednou staří - pokud se stáří dožijeme...
