Radůza

Chtěl jsem napsat k těmto písničkám nějaký úvod, ale nakonec jsem si řekl, že všechno, co bych chtěl říci, je právě v samotných písničkách. Jejich autorkou je Radůza, známá písničkářka, která na sebe prozrazuje, že se narodila 16. března v 11.55 v Roosveltově ulici v Praze - Bubenči.

Tedy, toho dne a v tento čas přišla na náš svět dívka, která dokáže o životě vyprávět tak, jako málokdo jiný. Mám ji rád, a proto jsem některé její písničky vybral sem na svůj web, protože mám pocit, že tento web začíná nějak ztrácet srdce - mnohdy v rychlosti sem totiž dávám různé videoukázky a články, ve kterých sice většinou vidím nějaký smysl, které ale nijak neodrážejí to, co cítím... Proto Radůza, proto tyto písničky. Přeji vám příjemný poslech a budu rád, když se k těmto písničkám budete vracet...

Na jejich konec jsem dal ještě Zuzanu Navarovou, která v mnohém Radůzu inspirovala. Bohužel, jak mnozí víte, tato skvělá zpěvačka a úžasná ženská už mezi námi není. Další důkaz, že život není bohužel vůbec spravedlivý a neměří lidem podle toho, jací jsou a jak se chovají k druhým lidem...

Jak se tam dívám, za okny zrovna vychází krásně sluníčko a začíná další den. Za chvíli se probudí jedna dcera, a brzy po ní také druhá dcera. Ta první, Anička, bude jako obvykle rozepsalá, bude dlouho sedět na posteli a já ji budu muset neustále popohánět, aby stihla vyučování ve své první školní třídě. Sotva odejde, probudí se dvouletá Johanka, seskočí z postýlky, nejdříve bude stát dlouho ve dveřích a bude se jich držet, protože po ránu mívá hodně slabé nožičky. Potom přijde za námi do jídelny, natáhne ručičky a my budeme vědět, že jako každé ráno i tentokrát touží po naší náruči a objetí. "Aní, kde je Aní?" bude se ptát po své sestřičce a já si opět uvědomím, že život je ve skutečnosti o radostech i starostech, které jsou na první pohled neviditelné, o kterých se nemluví v televizi ani nepíše v novinách, ale které máme uvnitř svého srdce. Cokoliv se na tomto světě děje, mělo by se dít s první a hlavní podmínkou, že je to ku prospěchu co nejlepší výchovy dětí a rodin, které se snaží z těchto dětí vychovat dobrého člověka. Potom, pevně věřím, bude lepší tento svět i lidé, kteří na něm právem hledají pro sebe kousek štěstí.       

RB 

Jednou to pomine, dobrý, zlý, jen my ne, jednou to přebolí, ať je to cokoli.

Jednou se vyhrabem z každýho trápení, mezi zemí, nebem, nic na věky není.

Nad ránem, domů, do Dejvic, nezapomeň, na věky sám nejsi nic.

Jednou se zbavíme, všeho, co vlečeme, nějak to přežijme, těžko a přece ne.

Jednou nás opustí, co jsme si nalhali, křídlama zašustí kéž je to za námi.

Nad ránem, domů, do Dejvic, nezapomeň, na věky sám nejsi nic.

Jednou to pomine, dobrý, zlý, jen my ne, jednou to přebolí, ať je to cokoli.

Jednou se vyhrabem z každýho trápení, mezi zemí, nebem, nic na věky není. Ná ná ná....

PŮJDU, KAM CHCI

Hudba a text: Radůza

Pokoj rozvoněl se vínem minem se, neminem jako ty mě nemá nikdo rád

Bůh na zem hvězdu shodil když po nebi chodil teď si můžeš něco přát

Papírový draky slunce, hory, mraky umět chtít to, co mám poznat, když se mýlím opustit v tu chvíli pro neznámé to, co znám

Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou musím jen přiznat, oplakat, zapomenout půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou musím jen zapomenout.

Ty mý ubrečený křivdy nestaly se nikdy to jen sen se mi zdál to jen moje chtění cestu kroutí, mění to jen cíl je mnohem dál

To jen neznám sebe samu z lenosti se klamu zbytečně mám někdy strach často mě i zviklá to na co jsem zvyklá pomni, že jsi jenom prach

Půjdu, kam chci

Pokoj rozvoněl se vínem

Půjdu, kam chci

VĚTŘE MŮJ

Hudba a text: Radůza

Možná, že člověk časem ohne se to aby blíž k zemi měl a potom sám zemí stane se a všecko, co kdy chtěl

Větře duj každý můj každý krok a každý vdech je jen

Tvůj při mně stůj ještě mě chvíli nech na ten mech slunce dech až kopce rozhrne

Bože můj, Bože můj ať je vidím jak poprvé

Štěstí hledá každý stvoření každej chce lásku a klid a možná, že bolest srdce přemění jak vždycky chtěls´ ho mít

Větře duj

Možná, že člověk časem ohne se to, aby viděl věci líp vzpomínám lásky, co kdy měla jsem nebo chtěla mít

Větře duj

Ať není mi líto hudba,

text: Radůza

Ať není mi líto tak jako teď ať srdce, můj přítel vede mě vpřed

Ať za každou vášní na vodě kruh láska, jak znáš ji hořký je druh

Živote můj má krásná představo železo kuj dřív, než by žhnout přestalo

Ať za každou vášní...

Ať všechen můj soucit se obrátí ven na bytosti jsoucí i čekající jen

Ať za každou ránou na vodě kruh plachta a ráhno a čistý je vzduch

Živote můj...

Ať za každou ránou na vodě kruh plachta a ráhno a volný je duch

Ať není mi líto... Ať za každou vášní...

Ach, domov už tak blízko byl když osud prásknul do kobyl a když zas pustinou se daly v trysk žalem zkroutil se mi pysk ach,

kdeže je má teplá stáj co přijít má, přede mnou taj příště bych nemusela mít tu sílu vědět a přece jít

Už bylo blízko teplo hnízd když jsi mě jak hlínu začal hníst novou hru rozdal krupiér k zemi se snášej hrsti per hop,

na sudá a na lichá a mně už křídla pelichaj sotva se z jednoho seberu už zas mě ženeš k severu

Už byla smečka na dosah když Ty jsi do mě až na dno sáh rozmetals všechny jistoty buď vůle Tvá,

jestli jsi to Ty všechno se změní v minutě štěstí jen vzdychne:

"Zas minu tě!" cíl a směr zmizí s vteřinou a slzy už se ani neřinou

Ach, domov byl tak blízko ní když osud prásknul do koní nakonec žít je vždycky risk ať je to klus,

cval nebo trysk zas obrátí koně můj hvizd pohne se zem po poslední list a já vše dokážu oželet jen dost mi dej,

můj Bože, let

Kéž vším, co v cestě stojí projdu vždycky přímo skrz kéž vyjdu tenhle kopec bez klení a slz a když mě přece jenom cestou něco rozpláče chci oplakat to dobře a pak už se s tím nevláčet

Kéž hřeben ještě chvíli drží vítr za teřich než projdu tímhle sedlem a složím tíhu do řeřich kéž všechny staré lásky i ty dávno zemřelé mi skála z útrob vyrve až mě chytí za skřele

Řídne vzduch a vítr ještě sebrat chce mi z plic dech, co v kámen ztuh čím hůř to jde, tím se mi chce dejchat víc

Kéž za touhletou horou zase další hora je kéž moje nohy protnou jejích boků okraje ať vzhůru nebo dolů povede mě její sráz kéž kráčím vždycky pevně raz, dva, raz, dva, raz

Řídne vzduch...

Kéž vším, co v cestě stojí...

Až půjdu po úbočí až mi na cestu zasvitne den ani jednou se neotočím vzkřiknu: "Minulé, čert tě vem!" to jen utrh se svah, abych nemohla dál aby šlo se mi nesnadněji je to tak, že vpřed stejně musím i když přišla jsem o naději

Až mý paty polechtá stráň ani jednou si nevzpomenu na únavou prokvetlou skráň nohy sedrané od kamenů to přišla jen bouřka a přívaly vod strhly mě do údolí je to tak, že na světě není ach, nic, co nepřebolí

Až půjdu po úbočí až mi na cestu padne zas noc až mi steče pot pod obočí vzkřiknu:" Nemá zlé nade mnou moc!" to jen v soutěsce na chvíli strach na mě sed to hora vrhla svůj stín když se otočím, v slunci tam jdou můj muž, má dcera a syn

Blondýnko maličká ulízni lokny v taxíku na zdraví moje si lokni tramvaje z Anděla plujou za okny do tmy kabát dopni polkni a skousni ret

Blondýnko maličká utři si pusu do fiží přepudruj nos, hoď stíny na víčka dej vale refýži nepřijdou, belí halí nepřijdou do Walhaly ty co lhali ty co spali ty jak by smet

Blondýnko maličká životem víc neponesem než to, co unesem ne víc, než to co snesem nečekej lepší dobu nečekej, duši probuď škrpály máš, no tak je obuj a choď!

Vpily se mé oči do mandorly vylétli, nejsou dnes doma orli k Tobě se obracím, k svému soudci odpusť mé duši, měj se mnou soucit

Upínám své oči k tomu světlu co Ty chceš, staň se, nic nevysvětluj odpusť mé otázky nepokorné nechej mne spočinout a nebo ne

Vím, v běhu koně je pozdě kovat snad stačím Ti alespoň poděkovat za to, že vedeš mě k usebrání i když tomu jak první se puse bráním

Vpily se mé oči do mandorly vylétli, nejsou dnes doma orli

NĚŽNĚ A MISTRNĚ

Hudba, text, aranžmá, zpěv: Radůza

I. housle: Anna Veverková II. housle: Pavel Koplík Viola: Ilja Samoljov Violoncello: Jakub Mayer

Něžně a dovedně nepřítel doved mě kde začíná o život boj Jen když tě zabiju sama to přežiju dnes se mě, miláčku, boj

V smrtelném zápase chytneme se v pase střetnem se zblízka a fest Bez cizí pomoci bez falše, vší mocí bez póz a zdvořilých gest

Něžně a mistrně v pohybu ustrnem cítit je pot náš a strach Nehty si zaryjem v těla, pak zavyjem tys´ můj a já tvůj jsem vrah

L´amour c´est la mort [Láska je smrt] qui ouvre la porte [která otevírá dveře] je vois, que tu sors [vidím, že vycházíš] avec le sourire [s úsměvem] L´amour c´est une voile [Láska je plachta] pleine d´étoiles [plná hvězd] il faut, que tu ailles [je třeba, abys šel] chercher les yeux gris [hledat ty šedé oči] partout... [všude...]

Kradmo a úskokem s nejtěžším svým sokem musím se o život bít V smrtelném duelu připrav se na střelu bude to, jak to má být

L´amour...

Něžně a bez citu přiložím k líci tu s jedinou střelou jen zbraň Pro lásku z minula střela tě minula ach, Bože, mě chraň...

L´amour...