"Lidé si budou myslet, že se chlubím tím, jak jsem pracoval ve vedení Mesitu, i když jsem nikdy ve vedení nebyl!" zlobí se velmi starosta Uherského Hradiště Květoslav Tichavský a hromy blesky posílá na mou maličkost. A protože jsem příznivcem toho, že novinář se má hlásit i k chybám ve svých článcích, činím tak v tomto případě. Do svého středečního článku v MF DNES jsem skutečně napsal, že nynější starosta Tichavský byl v minulosti členem vedení firmy Mesit - což není pravda. Omlouvám se, mrzí mě to.

Samotný starosta byl tak naštvaný, že okamžitě napsal na stránky Uherského Hradiště mimo jiné toto vysvětlení: Vážení občané, rád bych uvedl na pravou míru informace, které se objevily v tisku v souvislosti s některými články o událostech před 15 lety, kdy město Uherské Hradiště postihla katastrofa v podobě povodní. Cením si snahy médií připomínat významné události a memento povodní, ale nemohu nechat bez povšimnutí nepřesnosti, které se týkají mojí osoby. Zejména se jedná o chybnou interpretaci mého tehdejšího profesního působení. V roce 1997 jsem byl zástupcem vedoucího nákupu v podniku Mesit, tedy nikoliv členem vedení podniku, jak bylo mylně uvedeno v deníku Mladá Fronta DNES dne 11. 7. 2012.

Jak tato chyba vznikla? Nešlo samozřejmě o žádný záměr, řekl bych, že šlo spíše o nedorozumění, při přípravě článků o povodních jsem mu při úterním telefonickém rozhovoru položil i tuto otázku:  

Kde jste byl v roce 1997 v době povodní, a jaké vzpomínky na tehdejší povodně máte?

A starosta mimo jiné odpověděl:

V roce 1997 jsem byl v Mesitu, a prožil jsem si tu největší hrůzu tam právě, protože Mesit byl zaplavený, a já jako člen vedení zásobování Mesitu jsem měl na starosti likvidaci a tuto záležitost všech zásob v Mesitu, to znamená, že kromě toho, že jsem byl sám zaplavený, a měl jsem maminku v penzionu naproti průmyslovky, tak pochopitelně jsem měl na starosti tyto věci, co se týká nákupu v Mesitu, a Mesit, který byl jako firma velmi zasažený, měl velké desetimilinové škody, u toho základního materiálu to byly škody velice vysoké, nicméně vnímal jsem to všechno, protože poprvé jsem jel na kánoi po Uherském Hradišti v době povodní, takže jsem to všechno vnímal velmi inzenzivně, stejně jako jsem vnímal sliby tehdejších politiků, jak do velmi krátké doby budou připravena protipovodňová opatření.  

Jak vidíte, jeho slova o tom,  že byl členem vedení zásobování Mesitu, jsem pochopil tak, že byl členem vedení firmy - moje chyba. Jeho povídání v telefonu jsem si rychle zapisoval, do toho jsem sháněl řadu dalších informací k povodním, takže při konečném zpracování mě vůbec nenapadlo, že v této části článku může být problém - stalo se a mě to mrzí.   

RB

Ps. Když už se tady na stránkách zmiňuji o panu Tichavském, napadlo mě, že bych sem mohl dát video, které jsem s ním natočil letos při zahájení atletické sezóny. Ať je dnes starostou nebo v minulosti členem vedení zásobování Mesitu, ze všeho nejvíce je obrovským příznivcem sportu, což jistě poznáte i při poslechu tohoto rozhovoru... Snad vezme sportovně i moje pochybení, v životě se dějí mnohem horší věci a on určitě není člověk, o kterém bych si myslel, že patří k té horší části politiků ... 

A když už tady píši o svých článcích o povodních, říkám si, že bych sem mohl dát jeden z článků, které jsem na toto téma psal. Týká se veleslavné fotografie psa v Prostřední ulici. Původně jsem tento článek ani neplánoval, ale když jsem slyšel, že se dvě rodiny "přetahují" o to, komu že vlastně pes patřil, měl jsem chuť zavolat samotnému fotografovi, protože jeho slova nikde nebyla. A když už jsem s ním mluvil, byl jsem i velmi zvědavý, jak po patnácti letech na svou fotku vzpomíná. Tedy je článek: 

Fotografie, která se stala symbolem povodní

UHERSKÉ HRADIŠTĚ - Pokud bychom hledali symbol ničivých povodní v Uherském Hradišti v roce 1997, měli bychom snadnou úlohu: takovým symbolem byla fotografie psa, který plaval zatopenou Prostřední ulicí, spojující dvě místní náměstí, Masarykovo a Mariánské.
 
„V té době jsem zrovna fotil v Albánii. Když jsem ale viděl v televizi povodně na Moravě, sedl jsem na první letadlo a letěl domů," vzpomínal včera pro MF DNES autor slavné fotografie Petr Josek, který dodnes fotí pro agenturu Reuters.
 
Po příletu spěchal právě do Uherského Hradiště, které bylo centrum povodní. Když přišel do centra města, uviděl plavajícího psa - mimochodem, psal se právě 11. červenec 1997. „Tušil jsem, že ta fotka je dobrá, ale vůbec mě nenapadlo, že se nakonec stane téměř symbolem povodní a bude mnohokrát publikována," říkal Josek, který s tímto snímkem vyhrál prestižní soutěž nejlepších fotek Czech Press Photo.
 
Když o nejznámější fotce povodní mluví, přiznává, že k ní má zvláštní, rozporuplný vztah. „Na jednu stranu jsem rád, že jsem tuto fotku udělal, jen mi trošku vadí, že to občas vypadá, jako bych nic jiného nikdy neudělal," posteskl si, aby vzápětí dodal. „Ale jo, jsem si vědom, že pro mě znamenala hodně, zviditelnila mě, mám ji svým způsobem rád."
 
Fotografů, kteří se přitom v Hradišti při povodních pohybovali, byla celá řada, Vilém Petřík, který shodou okolností pracuje ve fotoprodejně právě v Prostřední ulici, včera s úsměvem povídal, jak v den záplav měli ráno obchod plný zákazníků. „Všichni chtěli kinofilmy a videokazety, aby mohli točit a fotit povodně," říkal.
 
Zároveň popisoval, jak se situace v ulici během několika málo hodin zcela změnila. „Ráno byla voda ještě několik metrů od nás na Mariánském náměstí a mezi desátou a jedenáctou  už policisté ulici uzavřeli a přehradili páskami," vzpomínal a z ateliéru přinesl jednu velkou zarámovanou fotografii -  shodou náhod právě originál zmiňované fotografie Petra Joska.
 
Mimochodem, dodnes se dvě rodiny „přetahují" o to, komu vlastně pes patři, jedni tvrdí, že šlo o jejich jezevčíka Guvernéra, který se v roce 2000 zatoulal, druzí naopak namítají, že to byla jejich fenka Endy, která dodnes žije. „Musím se tomuto sporu smát," reagoval Josek. „Jsem si jistý, že to byl Guvernér."  

Radek Bartoníček

... a tady je ona slavná fotografie Petra Joska, která získala v roce 1997 ocenění Czech Press Photo pro nejlepší fotku onoho roku ...