Moje maličkost

Pěkný den, milí čtenáři,

takto se vám budu nově "přihlašovat" čas od času tady na stránkách v této nové "rubrice", kterou jsem se rozhodl rozjet. Navazuji tak vlastně na svůj původní a první zápisník, který jsem dělal na svých dřívějších  stránkách http://www.slovacko.org/ v začátcích svého psaní na internet, což bylo někdy od května 2005 -však se TADY můžete na původní stránky a zápisník podívat... 

Vracím se k tomuto stylu zápisníku proto, že se mi zdá jaksi praktičtější pro internet i pro tyto mé stránky. Můžu tak na mnohé věci reagovat mnohem rychleji a stručněji. Dosud jsem si totiž jednotlivé články tady na webu dlouho chystal a nakonec se třeba mnohé poznámky či názory nebo fotky ani sem na stránky nedostaly, protože už je "překryla" jiná slova, myšlenky a články.

O čem budu psát, uvidíte postupně sami, jednoduše řečeno, rád bych tady ještě víc než dosud podporoval věci dobré a kritizoval věci špatné, což se zdá velmi jednoduché, ovšem zejména v druhém případě stále více poznávám, že je to naopak hodně těžké, málokde vidím, že by někdo psal skutečně otevřeně a odvážně. Chci se mimo jiné vrátit k tomu, čemu jsem se věnoval od první poloviny 90. let až do roku 2008, kdy jsem se vrátil z Prahy na Slovácko, tedy psaní o politice, správě věcí veřejných, o tom, jak naše země funguje či nefunguje - ať už viděno někde z parlamentu nebo třeba z poslední vísky.

Kromě toto chci psát i zcela obyčejné, prachobyčejné věci z normálního všedního života, takže se nepohoršujte nad tím, že občas budu psát třeba o výborné kávě, kráse žen, pěkných ránech, zapadajícím sluníčku nebo procházkách mezi kapkami deště :) :)

Dejte tomuto zápisníku šanci a nezatracujte ho po prvních dnech, možná získá nějakou smysluplnou podobu a potom bude existovat dlouho, nebo to bude slepý krok a potom ho brzy zruším a zablokuji.

Tož, jako úvod by to mohlo stačit - jdeme na to! :)

RB (psáno v úterý 7. května 2013)

Pátek 17. května 2013  

Přeji všem pěkný páteční den, na obloze jsou sice trošku mraky, ale i tak to vypadá na příjemný poslední pracovní den tohoto týdne. Jelikož nás čeká víkend, chtěl bych vás především upozornit na víkendové akce, je jich moc, moc a moc. Řadu plakátů jsem dal na pravou stranu tohoto webu, další najdete i přímo v článku, kde jsou pozvánky.

Ještě před samotnými pozvánkami bych vás chtěl upozornit, že v prodeji je další číslo časopisu Krajem svatého Antonínka, ve kterém mimo jiné najdete naprosto kompletní program celoročních akcí na Antonínku i servis akcí v květnu a červnu. V časopisu je ale samozřejmě mnohem a  mnohem víc informací, budu vám vděčný, když si časopis koupíte. Věřím tomu, že většině z vás se bude líbit. Lidé, kteří si ho kupují pravidelně, se na každé další číslo těší, ti, kteří si ho koupí poprvé, bývají příjemně překvapeni, o jaký časopis jde. Cena 20 korun je mírná, časopis mají prakticky všechny Jednoty na Ostrožsku a Horňácku, plus některé trafiky a také soukromé obchody. Moc vám děkuju za zájem o časopis!!!!!! TADY jsou veškeré podrobnosti! 

Tak, a teď už pojďme k pozvánkám. Pokud jde o pátek, chybí mezi pozvánkami, které jsem už dříve dával do předchozího článku nebo na hlavní stránku webu vpravo jedna "akce", na kterou jsem plakát nikde neviděl. Rád bych vás proto v tomto místě pozval na Babí horu mezi Hlukem a Boršicemi u Blatnice, kde budou vyhrávat na harmoniku od 19. 30 hodin bratři Marečkovi z Komni. Vždycky je radost je poslouchat a nepochybuji, že tomu tak bude i dnes. Mám je rád, stejně jako mám rád manžele Kotačkovi, kteří mají areál na Babí hoře v dlouhodobém pronájmu od odborářů Autopalu. Pokud budete mít v pátek večer čas, sedněte na kole a přijeďte. TADY jsou stránky Babí hory, kde najdete ubytování i občerstvení.  

Stejně tak bych vás chtěl pozvat do Ostrožské Lhoty na hřiště, nový nájemce rozjíždí kuturní program, tak ho přijďte podpořit. Byla by paráda, kdyby tato příjemná hospůdka jela co nejlépe. Při běhu mezi Hlukem a lhotou jsem si všiml, že hospůdka dala do půlku cyklostezky pouták na své služby, tak jsme zvědavý, jak dlouho ho tam nějací dobráci nechají. Jedna část už je totiž urvaná. Plakát na toto večerní hraní mám už několik dní na stránkách, tady ho dávám ještě jednou.   

To byly páteční akce, pokud jde o sobotu, je jich ještě mnohem více, popíjení v blatnických sklepích, košt vína v Dolním Němčí, lázeňské zpívání v Ostrožské Nové Vsi, Futral ve Velké nad Veličkou, jarmark řemesel v Popovicích,  koncert pěveckého sboru v Ostrožské Lhotě, soutěž verbířů ve Starém Městě. No a pro cyklisty je připravena velmi pěkná akce s názvem Břestecká špica, i tuto akci anoncuji na stránkách už několik dnů. Když už jsem u sportu, moc sympatická akce se uskuteční v sobotu od 15.00 v Hrubé Vrbce - děti i dospělí tady budou bojovat v Běhu o Malansků trnku. Akorát jsem absolutně nikde nenašel o této akci nikde ani zmínku, natož plakát - je to neuvěřitelné, snad jsem se jen špatně díval. 

Stejně tak jsem nenašel plakát ještě na jednu akci, která je nejspíše pro mladé a kreativní jedince. Veselské kulturní centrum totiž o víkendu pořádá v budově ZUŠ Veselí nad Moravou Dílny improvizace, veškeré informace jsou TADY! 

Hodně lidí ze Slovácka určitě zamíří i do Brna, kde je v sobotu připraven Den otevřených dveří v Českém rozhlase, šak už celý týdeň poslúchám v rádiu všecky možné posluchaře vykládat o tom, jak sa to doho Brna velice těšijú :)

Málem bych zapomněl ještě na jednu akci, a to na školní akademii v Hluku. Je to samozřejmě akce především pro Hlučany, ale s klidem přijeďte i z jiných míst. Bývá to moc pěkná přehlídka základní školy, jednotlivých tříd, nápadů učitelů. Koná se jednou za dva roky a stojí za to! Začátek: neděle, 14.30 hodin.

Mrkněme také na fotbal do té naší Lhoty. Jelikož fotbalisté minule vyhráli, zdá se, že vzali rozum ho hrsti a budou se snažit potěšit početné věrné diváky i tentokrát. Hrají v neděli od 16.30 hodin s Koryčany. Dojděte povzbudit i žáky, ti začnou v deset hodin ráno, minimálně rodiče dětí by měli sedět u hřiště jeden vedle druhého. 

Předposlední pozvánka je do Brna, na skvělou sobotní muzejní noc - program (TADY) je nádherný! Poslední pozvánka je do Prahy, o té by šlo psát každý den samostatnou knížku, takže se omezím na jedinou akci s bohatým programem - Svět knihy! Moje rada tedy je: vemte děti a vyrazte za knihou! TADY jsou veškeré podrobnosti...  Vlaky jsou levné, nejlevnější v historii, tož toho využijte. Snád sa jednú dočkáme doby, kdy levný vlak nebude vyjížďat onom z Olomouce nebo Brna, ale také třeba ze Starého Města nebo z Veselí. Jako obvykle sa na nás, moravské Slováky zapomíná :)

I když - za chvilku je možné, že se půlka Slovácka vystěhuje do Prahy. V týdnu jsem se byl podívat na burze práce  a strojírenských dnech ve Zlíně a slyšel jsem tam informace, které nejsou vůbec potěšitelné: Zlínský kraj se vylidňuje, pracovních míst je velmi málo, šanci mají snad strojaři, naopak narůstá například počet nezaměstnaných absolventů Baťovy univerzity, platy v kraji jsou rovněž bídné, takže mnozí mladí utíkají odtud pryč - tož, jak vidíte, ani všecky ty folklórní akce, košty a cyklostezky jich nedokážú zastavit...

Středa 15. května 2013 

Omlouvám se, že popisek k této fotce píši později, než jsem slíbil, docela často přemýšlím, co a jak k něčemu napsat, a pak se může stát, že psaní odkládám - což byl i tento případ. Fotka vznikla jedno nedělní ráno na hřišti v Ostrožské Lhotě, ale stejně tak by mohla vzinkout skoro na jakémkoliv jiném vesnickém hřišti v místě, kde žijete právě vy. A možná i celý námět mé poznámky se netýká jen Ostrožské Lhoty, ale týká se mnoha jiných míst, kde se věnují fotbalu, případně jinému sportu.

V ideálním světě (nebo možná někde takový svět je) by to bylo tak, že kolem jednoho fotbalového hřiště by existovala komunita lidí, kteří by měli fotbal rádi. Ti starší by se v dostatečném množství starali o chod všeho kolem fotbalu, ti mladší by se snažili hrát fotbal co nejlépe a ti, kteří by měli v této komunitě více peněz, by se snažili tento fotbal, tedy úsilí starších i mladších, podporovat. Všichni by to dělali proto, že je to baví, přináší jim to potěšení, vidí v tom určitý smysl - zejména, když výsledek jejich úsilí těší stovky dalších lidí. To je přece paráda, ne? V tomto světě, kde je možné dělat tisíce a tisíce aktivit, to není podle mě vůbec málo. Přinášet druhým lidem radost, vést děti k pohybu, potěšit sám sebe, udělat ještě něco i pro své zdraví - výborně! Zasvětit třeba něčemu takovému život, nebo jeho část, má přece zcela jistě smysl!  Samozřejmě - když věci fungují tak, jak mají.

Jenže, bohužel, nežijeme v ideálním světě ani světě, který by se tomuto ideálu blížil. V konkrétním případě tak můžete vidět tři chlapíky, kteří s vyplazeným jazykem, v rychlosti a stresu lajnují po nočním lijáku hřiště, aby si díky jejich snaze mohli za pár minut zahrát fotbal malé děti, později dorostenci a nakonec muži, což jsou většinou ještě také děti - akorát už větší a dospívající.   

Tito tři chlapíci přitom patří ve Lhotě jen k maličké hrstce lidí, kteří se chtějí v současnosti o fotbal starat. Kupříkladu ten chlapík vpravo je předseda klubu, který přes týden pracuje mimo dědinu, a když už o víkendu přijede, tak většinu času věnuje fotbalu - není jen předsedou, ale má na starosti ještě další věci, dokonce utkání i komentuje. Když jsem si se všemi třemi povídal, měli paradoxně jedno velké přání - strašně moc si přáli, aby ten den fotbalisté "A" mužstva vyhráli. "Dnes už to musí vyjít, když vyhrajeme, můžou se mnohé věci obrátit k dobrému," říkal mi jeden z nich. 

Fotbalisté ten den ale nevyhráli, přestože hráli proti úplně poslednímu týmu soutěže. Nevyhráli stejně jako několikrát předtím. Nevyhráli ani následující utkání - mnohdy prohráli jen a jen vlastní vinou, protože někteří z nich chodí na utkání ve stavu, kdy by normální sportovec neměl vůbec ani na trávník vyběhnout. Úspěch přišel naštěstí alespoň teď v neděli.

Co bude dál, nedokáže zřejmě nikdo odhadnout. Situace lhotského fotbalu je ale špatná, chybí starší lidé, kteří by se o fotbal starali, chybí mladí, kteří by měli touhu vítězit a přistupovat k fotbalu co nejzodpovědněji, chybí rodiče, kteří by se chodili na své děti dívat, chybí zoufale peníze, takže je možné, že klub si například nebude moci už dovolit jezdění autobusem na zápasy a raději také spadne o soutěž níž. Stejně špatná situace je i v některých dalších obcích, ať už v blízkém či dalekém okolí, v Uherském Ostrohu, Velké nad Veličkou... Určitě byste mi přidali do seznamu další místa. 

Těžko říci, jaká vede z této situace cesta ven. Venkovský fotbal se vždy pohybuje ve velkých "kotrmelcích", jednou je nahoře, podruhé padne držkou na zem. Nezbývá než věřit či doufat. Doufat, že bude dost starších, kteří v péči o fotbal (či jiný sport) uvidí smysl. Doufat, že budou vyrůstat mladí, kteří vytvoří týmy, toužící po úspěchu. Doufat, že se najdou podnikatelé, kteří uvidí, že peníze investované do mladeže a sportu se nám všem mnohokrát vrátí - kéž by takových lidí, kteří by třeba oželeli jednu dovolenou nebo jeden oblek navíc, bylo co nejvíce!

Doufejme tedy. Sport (na vesnici mnohdy stále ještě fotbal) je pro výchovu i zdraví dětí nesmírně důležitý a nenahraditelný. Pohled na sportoviště, plné dětí, patří k pohledům nejkrásnějším. Pokud se navíc podaří takové dítě převést přes všechna úskalí dospívání (což se mnohdy bohužel nedaří - viz fotbal ve Lhotě a jinde), můžeme skoro propuknout v jásot. 

Všechno ale začíná u obětavců, jako jsou třeba právě tito z fotky. U obětavců, které určitě máte také ve své vesnici nebo městečku. Podporujte je, pomáhejte jim, povzbuzujte je, važme si jich. Je jich tak málo a přitom je tak strašně moc potřebujeme ...  

Paradoxně, mnohdy "společnost" mnohem víc podporuje to, co naše děti ničí (například tolerance a propagace alkoholu), než to, co jim pomáhá. Kdyby jen tisícina z toho, co se v tomto státě rozkrade nebo dá na zbytečnosti, šla ve prospěch dětí a těch, kteří je vedou, byli bychom dnes úplně někde jinde.

Pondělí 13. května 2013

Přeji vám všem pěkné pondělní ráno, které je na Slovácku sice chladnější, ale neprší a pohled na krajinu je možná ještě krásnější, než za velkých veder. Budu se snažit být stručný, protože, kdyby měl člověk popsat, co všechno zajímavé slyšel nebo viděl, bylo by to na dlouhé psaní. Dnes dám především několik odkazů, které stejně asi nejvíc zajímají všechny ty, kteří mě někde potkávají s foťákem či "kamerkou".

V sobotu jsem se byl podívat v Lipově, kde proběhlo oblastní kolo soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, porota vybírala kluky pro finále ve Strážnici z regionů Horňácka, Strážnicka a Veselska. Koho vybrala, se můžete podívat TADY, na videu vyhlašuje výsledky předseda poroty Josef Bazala, který je sám výborný tanečník verbuňku a zároveň starosta Starého Města. Pan Bazala byl ke klukům poměrně kritický, což by si vyžadovalo samostatný článek a větší text, možná jej ještě na stránky napíši - každopádně v časopisu Krajem svatého Antonínka se budu tomuto tématu věnovat. TADY také můžete vidět a slyšet všechny kluky, kteří vystupovali, TADY také můžete vidět při zpívání a tanci samotné porotce.

K celému večeru se ale ještě skutečně vrátím, mám nahrané i všechny vystupující verbíře, zachytil jsem také mladou lipovskou muziku, kterou bych vám chtěl také představit. Za samostatný článek by stál lipovský "fenomén", nebýt totiž folklorního souboru Lipovjan, nevystupoval by v horňáckém oblastním kole vůbec žádný verbíř, což je na pováženou - jestli jinde na Horňácku tanečníky nemají, nevychovávají, nebo soutěž prostě bojkotují, nevím.

Pokud někdo máte svůj názor na to, proč z celého Horňácka máme tanečníky verbuňku jen v Lipovjanu, budu rád, když mi tento názor napíšete. Jinak zvu samozřejmě všechny na finále soutěže do Strážnice, mnozí čtenáři těchto stránek jistě vědí, že ve Strážnici jde o velký divácký zážitek, kdy finále sleduje zcela zaplněný stadion a atmosféra je jako na fotbale. No, na fotbale asi ne, protože na českých stadionech je pravá divácká atmosféra jen výjimečně.

Tady si můžete všechny verbíře z Horňácka prohlédnout, psát jestli jsou z Velké nebo dalších míst Horňácka je zbytečné, všichni jsou ze souboru Lipovjan :) Psát, v čem je verbuňk výjimečný, že je na seznamu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO, že jednotliví tanečníci jsou často zajímaví kluci, osobnosti atd. atd., to je asi zbytečné, to všechno jako čtenáři těchto stránek přece dávno víte, ne? :)

Rád bych vám - kteří máte vztah k lidové kultuře - ukázal následující fotky a také jednu videoukázku. Zachytil jsem na ní dvě dívky ze souboru Danaj ze Strážnice ve chvíli, kdy si vázaly šátek na svém strážnickém kroji. TADY si můžete pustit také video, kde dívky povídají o sobě i o tomto vázání - přál bych si, aby vás toto povídání zase o něco víc obohatilo, není moc dívek, které umí vázat šátky... Mám na videu i fotkách zachycené také strážnické kluky, ale ty vám ukáži zase jindy, abyste se v přívalu informací, fotek a videí neztratili...

Ta vlevo se jmenuje Markéta, ta vpravo Barbora. Oběma to moc slušelo a hezky se s nimi povídalo. Obě studují pedagogickou fakultu v Brně, a když jsem se zeptal, co by chtěly dělat, odpověděly, že by chtěly učit tanec. "Budeme nositelky tradic," pravily s úsměvem.

Pokud jde ještě o lidovou kulturu, Tonda Vrba právě zpracovává včerejší soutěž o nejlepšího dětského zpěváčka lidových písní v České republice Zpěváček 2013, sám jsem velmi zvědavý, jak vše dopadlo a kdo vlastně vyhrál. Postupně sem některá videa dám a případně napíši i pár řádek k nim. Shodou náhod, když jsem jel v sobotu do Lipova, slyšel jsem poměrně dlouhý rozhovor na Rádiu Proglas, který měl zpravodajku přímo v místě soutěže ve Velkých Losinách.

Samozřejmě jsem si vědom, že o víkendu byla řada dalších zajímavých akcí, přesto mi bylo líto, že veřejnoprávní média, pokud se nemýlím, toto zpívání nejlepších zpěváčků v zemi, zcela pominula, nebo jim možná věnovala minimum prostoru. Souvisí to s tím, jak se vůbec Česká televize a Český rozhlas (které mám jinak velmi rád) staví k lidové kultuře, jak ji "zobrazují", mapují, zprostředkovávají... To je ale opět spíše na samostatné psaní. TADY je zatím začátek nedělního soutěžení ve Velkých Losinách od Tondy Vrby.

Tady mi už Tonda poslal fotky i první výsledky, které jsou překvapivé - vítěz totiž není poprvé z Moravy, ale z Čech. Jestli byl skutečně nejlepší, nebo si porotci řekli, že je potřeba vítěze "prostřídat", v této chvíli nevím. Díky Tondovi si ale budeme moci všechny děti poslechnout. Tedy, pořadí:

1. Jakub Ošmera z české vesnice na Plzeňsku - Postřekov

2. Patrik Hradecký z Domažlic

3. Nikol Stávková z Hodonína

Na fotce Tondy Vrby můžete vidět prvního Kubu a třetí Nikol. Jak mi Tonda napsal, Kuba si přál vyfotit právě s dívkou z Hodonína. Ta Tondovi ke svému úspěchu řekla: „Z třetího místa jsem úplně unešená. Je to můj dosavadní největší pěvecký úspěch v životě. Výborně se mně spolupracovalo i s muzikou BROLNu pod vedením primáše Františka Černého," sdělila Nikol. Díky moc Tondo za informace, fotky i videa!

Přidávám ještě jeden snímek, tento jsem udělal včera v Hluku, kde se uskutečnilo jedno z pěti postupových kole na republikové finále mažoretek. Na videu jsem zachytil především nejmenší hlucké mažoretky, větší jsem nenahrával, protože většina si své sestavy tají až právě do finále. TADY a TADY se tedy můžete podívat na hlucké Včeličky, které se účastnily nesoutěžní části.

Co k mažoretkám napsat? Je to zvláštní, zajímavý svět dětí, které při soutěžích vypadají už jako skoro dospělé slečny, přestože v duši jsou to pořád děti. Mám jednu takovou malou mažoretku doma a vždy s úsměvem sleduji všechny její přípravy, radosti i starosti, a zároveň vidím, jak moc a moc  jsou pro ni důležité starší dívky, které to například v Hluku dotáhly až do skvělých výsledků na evropských soutěžích. Za vším tím "máváním" či "hypnotizováním" hůlek je především mnoho úsilí, práce, tréninků, děti musí na sobě pracovat, což, věřím, jim může v životě jen a jen pomoci. Když potom děti napochodují za doprovodu muziky a hlasitého povzbuzování  i potlesku ke svému vystoupení, je to nepopsatelný pocit. Každý, kdo vychovává své dítě od kolébky, mi jistě rozumí.

Při včerejším soutěžení v Hluku, stejně jako při soutěžení dětí v Losinách nebo kdekoliv jinde, bych si ale ze všeho nejvíce přál, aby výsledky byly co nejvíce spravedlivé a porotci či rozhodčí se vždy řídili jen a jen tím, kdo skutečně podal nejlepší výkon. Zdá se to jako samozřejmost, ale bohužel, pokud jde například o soutěže ve zpívání nebo třeba o různé soutěže mezi školami, až příliš  často slyším nad výsledky pochybnosti. Vyhnout se tak úplně různým sympatiím asi nejde, přesto je nesmírně moc důležité, aby děti vyrůstaly v atmosféře, v níž budou moci věřit ve spravedlnost. Moc bych si přál, aby tomu tak bylo. Tedy - mějme, prosím, smysl pro spravedlnost a vychovávejme k ní i naše děti, je to mnohem důležitější než to, jestli vyhrála naše škola či jiná škola nebo soubor, případně, zda vítězství slaví Petr, Pavel, Kristýnka nebo třeba naše či vaše Terezka.  

Když už tak o mažoretkách píši, vzpomněl jsem si na mažoretky z Ostrožské Lhoty, fotil jsem je minulou neděli v novoveském lázeňském parku, kde vystupovaly pro lázeňské hosty. Od hostů sklidily potlesk, a to nejen za samotné vystoupení, ale zcela jistě také za chuť s jakou se svému koníčku věnují i ve věku, který není u mažoretek až tak typický. Kdoví, kolik z těch všech mladičkých mažoretek, které jsem viděl v Hluku, zůstane svým "hůlkám" věrným až do dospělosti. Kdo to dokáže tak, jako ony lhotské mažoretky, potom klobouk dolů - tedy, spíše, lodičku z hlavy dolů... Ženy, ať už se věnují čemukoliv, mají neuvěřitelné množství energie a já je nepřestávám obdivovat... Zatímco nás chlapy kosí mrtvičky, infarkty i pohodlnost, mnohé ženy sprintují před našima očima rychlostí větru jakoby ani neměly na zastavení čas.

Mějte se hezky,

sluníčko si postupně zjedná na obloze pořádek a v průběhu týdne nám bude dělat radost. Držme palce páťákům a deváťákům, kteří dnes začínají podstupovat povinné celostátní testy svých minimálních znalostí, nerozčilujme se nad tím, že ne Česko, ale Švýcarsko, dotáhlo až k soudu podivnou mnoha miliardovou privatizaci Mostecké uhelné a šetřeme nervy na zítřek, kdy se naši hokejisté utkají s Nory o postup do čtvrtfinále mistrovství světa v hokeji.

A pokud chcete vidět skutečně lahůdkový hokej, sledujte na satelitu NHL, kde například v noci bojoval tým Bostonu proti Torontu, atmosféra utkání byla fantastická, mimo jiné na začátku zazpíval příslušník kanadské vojenské posádky hymnu USA a Kanady tak nádherně, že jsem si přál přeletět v okamžiku moře a být někde v té převeliké torontské hokejové hale, kde ani velká snaha Jaromíra Jágra nezabránila prohře Bostonu. I kdyby ale Jágr a celý Boston prohrál, pro mě právě on zůstane tím sportovcem a člověkem, od kterého se i člověk bez bruslí může mnohému učit.  

Sobota 11. května 2013

Na svatby chodím výjimečně, tak mi dovolte se zmínit o jedné, na které jsem dnes chvíli byl a před dvěma hodinkami se vrátil. Tato hezká dívka je dnešní nevěsta, jmenuje se Martina a - možná budete překvapeni -  je to dcera veleznámého folkloristy a novináře našeho regionu Tondy Vrby! Jo jo, Tonda má tuto krásnou dceru, kterou podle mě nikdy nikde neukazoval na fotkách, netočil ji na video, ani s ní neprožil moc okamžiků, protože on žije, točí a fotí jen a jen své Slovácko - sám se mi k tomu přiznal :) Tak dopadneme všichni, kdo tak nějak odsunujeme na pozdější a pozdější dobu věcí osobní a rodinné ...

Dnes se ale Tonda věnoval jen a jen své dceři a její svatbě, což jsem viděl na vlastní oči. Tonda totiž potřeboval natočit samotný obřad, a tak mi půjčil kameru a já se ho pokusil na chvíli v roli kameramana nahradit. Když už obřad skončil, využil jsem chvilku před odjezdem svatby za další zábavou, a v rychlosti jsem udělal několik málo fotek.

Tady jsou dvě z nich, ještě se můžete podívat i na video, TADY jsem si povídal chviličku s nevěstou a ženichem, TADY jsem v pár sekundách nahrál samotného zpívajícího Tondu a TADY zachytil také povídání prarodičů o jejich vnučce. No, a asi vás nijak nepřekvapím, když napíši, že zítra brzy ráno už bude Tonda spěchat za dalším natáčením, v pět ráno jede do Velkých Losin, kde proběhne finále soutěže o nejlepšího dětského zpěváka lidových písní v České republice - předpokládám, že díky Tondovi se budeme moci někdy večer už podívat na zpívající děti i na vítěze.

Co prozradit o začátku svatby? Atmosféra byla příjemná, srdečná a uvolněná, ve vzduchu už byla cítit malinko slivovice, Tonda měl v obřadní síni slzy na krajíčku, a nebyl jediný. Bylo vidět, že nevěsta má velmi pěkný vztah také se svými prarodiči, její babička o ní hezky vyprávěla a jen těžko se s její "nesvobodou" a odchodem z domu smiřovala. Víc už neprozradím, pokud vás nějaká svatba čeká, ze všeho nejvíce si ji užijte a zbytečně se nestresujte, až příliš často slyším o svatbách, kterých chyběla atmosféra a bezprostřednost. Ty dřívější svatby, s velkými dechovkami a plnými parkety svatebčanů, si ani nedovedu představit - opravdu kdysi takové svatby bývaly?    

Pokud byste na nějaké svatbě potřebovali fotografa a chtěli byste to risknout, s klidem se mi ozvěte :) Za poslední roky jsem vždycky dával o víkendech přednost tomu, co je třeba nafotit nebo natočit "ve prospěch Slovácka", tedy všemožné akce, zejména ty folklorní, byly jich stovky a mnohé jsou tady na webu, ale dnes odpoledne mě napadlo, proč bych nemohl dávat přednost svatbám před Slováckem - ať už "pro Slovácko" fotí jiní :) Beru ale jen ty svatby, kde vládne úsměv, dobrá nálada a opravdová láska, na jiné svatby bych nešel ani za tisíce :) :)

Čtvrtek 9. května 2013

Rád bych vám ukázal Jaroslava Uhlíře, fotil jsem ho včera v Rekreačním středisku Kamínka, což je místo, o které jsem do loňského roku vůbec nevěděl. Loni jsme tam ale jeli s dcerami na dětský den a letos jsme si to zopakovali, tentokrát už se třemi dcerami :) Zmínku o této akci ale dávám do tohoto zápisníku právě kvůli panu Uhlířovi. Moc se mi líbilo, jak na Kamínku vystupoval, jak nebránil dětem v tom, aby ho samy od sebe "obklopily" a nakonec se s nimi i jejich rodiči po vystoupení fotil.

Poslouchal jsem ho, sledoval naši dceru i další děti, jak s ním zpívaly, a přemýšlel nad tím, jak strašně moc toho Jaroslav Uhlíř (samozřejmě ve dvojici se Zdeňkem Svěrákem) pro děti za předlouhé roky udělali. Nebýt obrovského zájmu lidí o focení, zašel bych za ním a moc bych mu za všechnu tuto práci poděkoval. Pokud jste rodiče, možná mi víc porozumíte, mně se totiž zdá, že při výchově dětí mají rodiče jen málo "spojenců", většina lidí i firem přemýšlí nad tím, jak z dětí i rodin vytáhnout co nejvíce peněz, jak vymyslet ještě promakanější reklamní akci, která děti zblbne a fakticky jim nic dobrého nepřinese. 

Proto jsem vděčný pánům Uhířovi i Svěrákovi za jejich nádherné písničky, ve kterých je tolik laskavosti a dobroty jako zřejmě v žádných jiných českých písničkách. Člověk by řekl, že to přece nemůže být tak těžké poskládat slova a muziku k písničkám pro děti, ale opak je pravdou, je to těžké tak jako máloco jiného. Však také neexistuje nikdo jiný, kdo by jim v tomto "oboru" mohl sahat na kotníky.

Tak nějak příznačné pro dnešní dobu se mi zdálo to, co následovalo poté, co Jaroslav Uhlíř odešel z pódia. Moderátor pustil reprodukovanou hudbu a celým areálem zněly písničky typu "jak jeden mašinka plných ožralých" apod. Prostě naprosto stupidní písničky v příšerné kvalitě, které rádia hrají stále dokola, aby se slova těchto "písniček" víc a víc uvrtávaly do dětských hlaviček, kam bychom my rodiče chtěli dostat naopka onu vlídnost světa pánů Svěráka a Uhlíře. 

Rád bych vám představil také tyto čtyři ženy, fotil jsem je v neděli na zámku v Uherském Ostrohu, kde začala vernisáží výstava Něžně romantická - ach, ten název! :) Přijel jsem sice trošku pozdě a navíc jen na ráfku kola, v jehož duši chyběl vzduch, přesto jsem byl ale šťastný, že jsem poněkud dobrodružnou cyklojízdu nevzdal. Můžu vám tak představit Gabrielu Lapčíkovou, Alici Horákovou a Janu Martinákovou, které právě na zámku vystavují. Čtvrtou dámou je Vlasta Šiková, ta ale na vernisáži chyběla. Pro větší zvědavce ještě dodávám, kdo je kdo, dívka vlevo je Alice a bydlí v Moravském Písku, uprostřed je Jana a úplně vpravo Gabriela, všechno Ostrožanky.  

V Uherském Ostrohu totiž mají pěkný zvyk, že si všímají místních lidí, kteří mají sklon k umění a umí vytvoářet zajímavé "věci", proto je možné se na zámku seznamovat s ostrožany, kteří například malují, fotí, váží knížky, vyrání šperky a spoustu podobných věcí. Velkou zásluhu na takové přehlídce zajímavých Ostrožanů má paní Magdalena Štachová, což je dáma na této fotce vpravo. Už několikrát jsem o ní chtěl napsat do časopisu Krajem svatého Antonínka, ale vždy to nakonec dopadlo tak, že jsem si řekl: "Mám málo místa, ona si zaslouží více místa, tak přiště." A jedno příště vystřídalo druhé příště a třetí příště. 

Paní Štachová je velmi milá žena, učitelka výtvarného výchovy, která umí o svých žácích mluvit velmi hezky. - proto má také každou takovou vernisáž slovo. Když představovala třeba Gabrielu, s kterou je na fotce, prozradila o ní mimo jiné to, že je to maminka tří dětí. Po vernisáži jsem tedy za touto krásnou maminkou šel a zcela nenovinářsky a možná i neslušně se zeptal: "Jak moc těžké je pro vás vychovávat tři děti?" A když mi prozradila, že jedno z jejích dětí je desetiletá dcera, s dovolením jsem se zeptal: "Chcete po ní, aby vám například pomáhala s domácností, a co musí doma všechno dělat?"

Paní Lapčíková se snad za tyto otázky na mě nezlobila a snad se nebudete zlobit ani vy. Když máte doma osmiletou holčičku, které se moc pracovat nechce, přemýšlíte nad tím, jak to změnit i kde jít na rady. S paní Lapčíkovou jsem si proto povídal rád a poté si také s velkou radostí prohlížel její obrazy. A pokud vás zajímá, co mi řekla o výchově tří dětí, bylo to mimo jiné něco v tomto smyslu: "Snažím se nic nehrotit, když byste k nám přišel, nenašel byste žádný super pořádek, snažím se děti vychovávat v klidu a pohodě." Věřte mi, že jsem jí byl za tuto radu vděčný.

Tolik tedy o těchto ženách, budu se snažit vám brzy více povědět i o těch dalších. Dívka v modrém, Alice Horáková totiž například šije kroje, Jana Martináková pro změnu dělá fotky zvlášní, netypickou technikou. Takže se těšně někdy brzy také na setkání s nimi. 

... nakonec jsem se rozhodl ukázat i práce vystavujících žen, tyto obrazy patří mezi několik dalších, které můžete v galerii uherskoostrožského zámku najít. Ani nevíte, jak moc bych chtěl náš regionální časopis Krajem svatého Antonínka už dávno obohatit různými výtvarnými díly, ať už jde například o malbu, keramiku, fotku či jiné techniky, bohužel ale nakonec vždy "ucuknu". Důvod? Hlavní je nedostatek místa, už dnes řada čtenářů skoro na počet řádků počítá, kolik místa jsem věnoval té které obci, často musím odpovídat na otázky, proč je tam víc psaní o lidech z té či jiné vesnice. Takjže časopis pěchuji ohromným počtem písmenek, což má za následek, že výtvarně působí časopis naprosto bídně. A další důvod? Vkus či cítění místních lidí, odkojených v lepším případě obrazy Uprky a jeho napodobitelů, v horším případě jelenů někde na palouku. Předložil tomuto "vkusu" něco jiného by byla asi kalamita :)  

Jinak, toto je obraz Gabriely Lapčíkové ...

Fotografie Jany Martinákové ... 

A obraz Alice Horákové, dělaný zřejmě zvláštní technikou, v kombinaci s voskem. Bohužel jsem s ní nemluvil, stále měla kolem sebe hodně přátel. Podle toho, co jsem o ní slyšel, mně ale přišla tak zajímavá, že jsem si  stejně plánoval, že ji oslovím písemně.  

A ještě mail, který rozesílal novinářům ředitel ZUŠ ve Veselí nad Moravou, pan Smutný, podívejte se a přijďte!

Vážení přátelé, srdečně Vás zveme na akce, které se v nejbližších dnech konají v ZUŠ Veselí nad Moravou.

Ve středu 15. 5.

1/ v 16.45 hod. - Vernisáž nejlepších žákovských prací výtvarného oboru ZUŠ v galerii na Panském dvoře

2/ v 17.30 hod. - Vernisáž absolventských prací výtvarného oboru ve foyeru ZUŠ

3/ v 18.00 hod. - Výběrový absolventský koncert v koncertním sále ZUŠ

V pátek 17. 5. v 17.05 hod. - Absolventské představení literárně-dramatického oboru: Uspávanka s Hokusajem

V úterý 21.5. v 18.00 hod. - Klavírní recitál kroměřížské konzervatoře

Pondělí až pátek 27. - 31. 5. 13.00 - 17.00 zápis žáků do ZUŠ Veselí nad Moravou 

Úterý 7. května 2013

Čím začít? Možná bych mohl začít "překvapivě" ránem, hlucká rána pro mě občas začínají nákupem pečiva pro manželku a dcery, v půl sedmé chodím do potravin u Hájků, což je první obchod, který v Hluku otvírá. Vůně čerstvého pečiva a ohřívaných předpečených sladkostí láká, prodavačky se alespoň trošku, nebo někdy i víc usmějí, což je po ránu to nejdůležitější.

Nevím jak vy, ale ale já se místo letáků se slevami dívám raději na vstřícnost personálu, proto také nepatřím k těm, kteří by volali po hypermarketu v Hluku, byť jsem si vědom, že malé obchody mají ceny vyšší. Z přístupu majitelů ale tady cítím vstřícnost a srdečnost, což platí také o druhých potravinách v Hluku, které mají označení u Nemravů. Ani nevím, jestli obchod vlastně Nemravům patří, což jen dokazuje, že jsem prachbídný znalec tohoto svého rodného městečka, do kterého jsem se nastěhoval po 35 letech, odešel jsem odtud v sedmi, a přes Ostrožskou Lhotu, Brno, Prahu a zase Lhotu  jsem zpět v Hluku - 35 let uteklo tak neuvěřitelně jako by to bylo včera.

Nebýt neustále projíždějících aut, nebyl by Hluk tak hlučný a bylo by to výborné místo pro život. Takto jsem alespoň každé ráno nesmírně vděčný lidem, kteří hlídají bezpečnost dětí na dvou přechodech u školy, a přeji si, aby řidiči nebláznili tady ani u dalších přechodů, kudy chodí děti do školy. Ještě jeden kladný bod pro Hluk: neznám místo, kde by radnice zajišťovala tak pravidelný úklid a údržbu jako právě ta hlucká, velmi často jsou tady vidět pracovníci, starající se právě o tato místa.

Když jsem vzpomněl úsměvy v obchodech a Hluk, pozvu vás na jedno místo, kde mi právě úsměv personálu chyběl. Tím místem je kavárna v novoveském lázeňském parku, zvu vás do této kavárny i parku, pokud budete hledat pořádné ticho, právě tady ho najdete. Kavárna jede po celý rok, ale jak jsem slyšel, mimo sezonu je obrat katastrofální, vše by se mělo zlepšit během následujících měsíců. Doporučji vám v kavárně například capuccino s palačinkami a zmrzlinou, vše v jedné ceně - 78 korun. Palačinky správně teplé a chutné, capuccino v pohodě, pokud chcete celou porci i vidět, není problém, tady je fotka :) Bohužel, chybí "jen" onen úsměv personálu a nějaká ta vstřícná slova, ale to je na Slovácku problém i v mnoha jiných podobných podnicích.

Když už jsem u kaváren a hospod, zastavil jsem se v neděli také v lhotské hospodě na hřišti, byl tam tento plakát, který je možná předzvěstí lepších časů tohoto podniku. Rád pomůžu propagaci takových akcí, tak pokud budete mít čas, přijďte posedět a pobavit se. Jen si možná vemte obyčejnou vodu sebou, protože 22 korun za obyčejnou Bonaqua se mi zdá docela dost. To už je lepší dávat děckám pit pivo :)

Rád bych dodal ještě několik odkazů, které považuji za důležité, zajímavé... TADY si můžete přečíst o smrti válečného pilota Milana Malého, TADY je článek o velkém úspěchu skvělého filmu o Janu Palachovi Hořící keř, TADY pro změnu najdete informace o audio archívu Jana Wericha. A TADY na serveru Lidovky mě velmi zaujala série rozhovorů s cizinci, kteří žijí u nás. Je to velmi užitečné čtení, které nám umožňuje, abychom se jako Češi či Moravané v lecčems nad sebou zamysleli.  

Občas přidám i různé postřehy a poznámky z Facebooku, tuto větu napsala na svůj profil dívka, která je velkou patriotkou svých rodných Čejkovic, ale zároveň i emancipovanou dívkou, která fandí křesťanským demokratům a v Praze si našla spoustu přátel. "Čím víc jsem starší, čím déle žiji v Praze, tak zjišťuji, že mě doma neučili mnoho podstatných věcí. Třeba odpočívat, rozmazlovat se, mít se ráda, věřit si, brát život s lehkostí a nadhledem, být sebevědoma ... No, vlastně mě učili hlavně makat (nesmyslne), obětovat se a držet hubu. A já toho mám právě dost!" napsala v minulých dnech a připsalal, že je "vichřice z Čejkovic, křesťanská aktivistka, katolička, milovnice módy, zábavy a politiky."

Skončím bohužel smutně zprávou, kterou jsem chtěl původně celé toto úterní psaní začínat. Chtěl jsem vzpomenout smrt jednoho mladého člověka, která nám opět připomíná, jak je ten náš život křehký. Skutečně není kam spěchat a zbytečně se stresovat. Na fotce je Bronislav Kunovský ze Suché Lozi, lidé z této obce mi vyprávěli o tom, jak ho z ničeho nic začala bolet záda, zašel tedy do nemocnice v Uherském Hradišti, a poté díky pomoci poslance Gazdíka také do nemocnice v Praze, kde už jen lékaři konstatovali, že tomuto třicetiletému mladíkovi není pomoci - během několika dnů v tomto týdnu zemřel.   

Mějte se, milí čtenáři, pěkně, opatrujte se, nikam nespěchejte a usmívejte se - ať nejste, jak ten personál v těch našich kavárnách a restauracích :)

Nakonec mě ještě napadlo, že bych vám mohl doporučit tuto cestu na fotce, je to zbrusu nová cesta od farmy v Uherském Ostrohu po Oboru ve směru na Ostrožskou Lhotu, kam vede pěknou krajinu cyklostezka. Pokud si chcete zajezdit na kolečkových bruslích, je to po Oboru výborná trasa, ne sice moc dlouhá, ale zatím rovná bez různých puklin. Několik bruslařů jsem na ní potkal. Za pět milionů je to slušná vyjížďka - je vidět, že Pozemkový fond, který tento účet zatáhl, má peněz habaděj :) 

RB