Jedna zpráva mimo Slovácko. Dnes zemřel Ivan Medek, skvělý a vzdělaný člověk, špičkový novinář, vlastenec v pravém slova smyslu, muž svobodného ducha, gentleman každým coulem, který své zemi sloužil až do smrti, udělal pro ni nesmírně mnoho dobrého, jeho hlas znali mnoho let například posluchači Hlasu Ameriky... Nesmírně moc bude naší zemi chybět...

Bližší informace najdou zájemci například TADY...TADY...

Čest jeho památce...

Byl požitek ho poslouchat, číst ho, setkat se s ním, takových lidí má naše země málo - a stále jich bohužel ubývá... Po nedávné smrti pana profesora Vojtěcha Cepla odchází další ochránce naší mladé demokracie... Věřím, že oba dva (a samozřejmě i řada dalších osobností typu těchto dvou)  budou sloužit jako obrovský vzor mladé generaci, která nyní vyrůstá... O těchto lidech by měli učitelé na školách učit, ne suše z učebnice, ale vyprávěním, povídáním, srdcem... Jenže, aby mohli vědět žáci, musí nejdříve vědět sami učitelů, což je často problém...

RB

Ps. Do smrti nezapomenu na jednu situaci, které jsem byl přítomen. Bylo to někdy na konci devadesátých let, jako novinář jsem měl na starosti senátní volby, a Ivan Medek tehdy kandidoval proti herečce Jiřině Jiráskové, která byla kandidátkou ODS. Pan Medek kandidoval snad za Impuls, nebo nějaké hnutí, které mělo v tom okamžiku obrovskou lidovou podporu, která ale brzy uvadla - tak jako to čas od času bývá. Pan Medek herečku  pozval na kávu do jedné restaurace naproti pražskému orloji, přišlo poměrně dost lidí, nálada byla zcela ve prospěch pana Medka - a ve velký neprospěch paní Jiráskové, lidé se nad jejími názory usmívali a občas použili i nepěkné slovo. Pan Medek z této nálady mohl ohromně těžit, mohl říkat cokoliv, vždy by sklidil potlesk. Když opět někdo něco nehezkého řekl paní Jiráskové, on se zvedl, rázně řekl, že paní Jirásková je jeho host a on nedovolí, aby se k ní někdo neslušně choval. Od té chvíle si už nikdo nic nedovolil. Byla to ohromná škola slušnosti, kterou by potřebovali absolvovat téměř všichni politici - a nejen oni.