Petr Švancara,

Byla to dvě smutná hradišťská loučení v minulých dnech. Obě by šlo nazvat divadelní, byť jedno se odehrávalo ve Slováckém divadle a druhé na fotbalovém stadionu Slovácka.

Na fotbalovém stadionu? Je to tak, tam se totiž v sobotu loučil s diváky miláček fanoušků, fotbalista Petr Švancara, který zřejmě odehrál své poslední utkání za 1.FC Slovácko.

Co má ale Švancara společného s divadlem? No, kromě toho, že je zábavný společník, je také špičkovým „hercem", který proslul svým filmováním na hřišti. Ovšem pozor! Petr Švancara dokázal být především báječným hráčem, kterého bylo často požitek sledovat.

Krásné zpracování míče, patička, narážečka, centr, nečekaný pohyb. Jen kvůli němu mělo smysl chodit na bídné Slovácko, u něho jediného jste se mohli těšit, co zajímavého s míčem zase vymyslí. Teď má končit. Proto ten smutek a zároveň údiv nad chováním šéfů klubu vůči tomuto hráči, který chtěl v Hradišti zůstat.

Pojďme raději k druhému loučení. To bylo ještě bolestnější. V pátek večer mohli diváci ve Slováckém divadle naposledy vidět představení Obchodník s deštěm v režii Igora Stránského. Je to nádherně napsaná hra, které režisér i herci posloužili tím nejlepším možným způsobem. Nic neubrali z její síly a krásy a my, co jsme seděli v hledišti, jsme s každým z herců sdíleli jeho bolesti i jeho štěstí.

Představení končilo, diváci potleskem několikrát vraceli herce na scénu a já jsem litoval, jaká je to škoda, že tento obchodník musí ustoupit dalším představením divadla.

Divadelní loučení má ovšem oproti fotbalovému alespoň jednu výhodu. Jako diváci Slováckého divadla se můžeme těšit na řadu dalších výborných her, už tento týden například divadlo uvádí premiéru skvělého představení Hráči.

Bohužel v případě fotbalového Slovácka a odchodu Petra Švancary silně pochybuji, že vedení klubu přivede nějaké hráče, na které bude mít smysl do hlediště stadionu chodit.

Radek Bartoníček
(publikováno v MF DNES)