Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Slovácko má tři body, ale ztratilo dva klíčové hráče

„Já su z Myjavy, to je kousek od Velké,“ prozrazuje útočník Slovácka

„Je to ztracený čas,“ tvrdí někteří fotbaloví příznivci o zápasech Slovácka. Bohužel v předposledním domácím utkání proti Fulneku jsem jim musel dát za pravdu. I když Slovácko vyhrálo, tak mimo úvodní dvacetiminutovky se na to opravdu nedalo dívat.

Už před zápasem jsme byli upozornění na velký transparent, který rozvine přesně  v 60. minutě domácí kotel. Zatím co se ve Zlíně pálila vlajka Slovácka, tak v Uherském Hradišti na to šli fanoušci důstojněji. Sloučení obou klubů si nikdo z fanoušků nepřeje, jak je vidno z domácího chorea, ale podle zákulisních informací se prý jedná a jedná.

V sobotním zápase nešlo přehlédnout útočníka Slovácka Petra Sládka – rodáka z blízké Myjavy. Byl u všech gólů utkání. Jasný kandidát na rozhovor po zápase. „Já su z Myjavy, to je kousek od Velké nad Veličkou,“ vysvětloval mně mladý útočník, který po zápase na můj pokyn ochotně počkal až se vymluví střelec gólu Randa.  

 

 

Slovácko má tři body, ale přišlo o dva klíčové hráče.

Tomáš Randa: Bylo to vydřené, hráli jsme špatně…

Hrotek vstřelil gól snad po dvou letech.

Pocit vítězství a zisk tří bodů je v letošní sezóně pro fotbalisty Slovácka svátkem.  I když  s posledním Fulnekem si s vypětím všech sil hráči poradili, o nějakém zlepšeném výkonu nemohla být vůbec řeč. Na hřišti chyběla  kvalita a hlavně fotbalovost. Výkon fotbalistů Slovácka byl po vstřelené brance v některých chvílích až trapný. Trpěli všichni - fotbalisté na hřišti a diváci, kteří v některých fázích zápasu na své miláčky dokonce  pískali. Úvodní dvacetiminutovku psali scénář zápasu přitom domácí. Byli aktivnější, tlačili se do útoku a především chtěli hrát fotbal. Tlak vyvrcholil v jednadvacáté minutě, kdy vyškrtl bezbrankový stav  sváteční střelec Richard Hrotek. „Za sezónu jsem se vždycky tak třikrát nebo čtyřikrát trefil. V poslední době se to ale nějak zaseklo. Za poslední dva roky je to snad jediná branka v soutěžním zápase, kterou jsem dal,“ loví v paměti obránce Slovácka a popisuje úvodní gól zápasu.

„Roh byl perfektně kopnutý a já jsem to jenom „přilízl“. Ale bylo to také hodně o štěstí. Naběhl jsem tam od přední tyče a gólman už nestačil reagovat.“ Že se fotbal nemohl divákům líbit, tak s tím souhlasil i Hrotek. „Herně to určitě nebylo ono. To všichni víme, ale  pro nás bylo důležité hlavně vítězství. Před zápasem jsme byli po dopoledním vítězství Vítkovic dokonce  na předposledním místě. Fulnek byl kvalitní a strašně těžký soupeř a určitě patří někam jinam než na dno tabulky,“ myslí si zkušený obránce.

Nespokojenost diváků s výsledkem trvala do 73. minuty. Domácí se ještě jednou nadechli a výhru Slovácka zařídil svým druhým podzimním gólem  – Tomáš Randa.

„Bylo to vydřené. Dneska jsme hráli špatně, ale důležité je vítězství a to je pro nás v současné situaci nejvíc. Po naší vedoucí brance jsme nesmyslně vypadli ze hry a koledovali si o vyrovnání, které bohužel - i když s pomocí teče a se štěstím pro soupeře - přišlo,“  zcela správně odhadl vývoj zápasu Randa.

Osm  minut po poločase se po nezaviněném souboji svíjel na trávníku nejlepší střelec domácích Aleš Chmelíček. Držel si nedávno zlomenou pravou ruku a  odešel za postranní čáru. Do hry už se podobně jako Michal  Gonda, který se zranil v první půlce, nevrátil. „Spadl jsem na to nedávno zlomené zápěstí. Jenom doufám, že to nebude nic vážného. Snad to bude jenom pohmožděné. Jestli kvůli tomu nebudu zase hrát, tak je to pro mě  tragédie,“ komentoval svůj nešťastný pád Chmelíček.

22 – 24 – 26. Pěkně nám to jde po sobě. Že vám tato čísla nic neříkají? Věřte, že to jsou střelci branek Slovácka v zápase s Fulnekem. Hrotek – Randa – Sládek. Všichni nastoupili na straně domácích. Hráče s číslem 26 by jste ovšem v programu  na zápas hledali marně. Vydavatelé tohoto zpravodaje ho ještě nestihli do domácího kádru zapsat, ač nastoupil v základní sestavě už podruhé. Jmenuje se Peter Sládek - útočník, kterého si kouč Jurkemik vytáhl z béčka a je rodákem ze slovenské Myjavy. „Ta vyrovnávací branka soupeře byla fakt moje. Balón jsem nešťastně tečoval ve zdi,“ přiznal po zápase mladý ofenzivní hráč Slovácka. V hodnocení zápasu se v podstatě shodoval se svými spoluhráči. „Toto vítězství bylo pro nás nesmírně důležité, bylo to tvrdě vybojované, fotbal žádná sláva, ale důležité jsou tři body a my jsme za ně určitě rádi.“

Peter Sládek se podílel ve všech gólech zápasu. První branka padla po rohovém kopu, který zařídil. Na vyrovnání se podílel tečí, když poslal gólmana Filipka na opačnou stranu branky než letěl míč a na vítězný gól přihrál Randovi. Sám útočník si to ale příliš neuvědomoval. „ Já to tak neberu a  jestli mám v gólech prsty nebo ne, tak na to se nehraje. Hraje se hlavně na body a ty zůstaly dneska u nás a to je nejdůležitější. Teď to musíme potvrdit v dalším domácím zápase proti Hradci. V tabulce na tom nejsme nejlépe a další ztráta by byla hodně nepříjemná,“ dobře ví Sládek.

Po nahrávce na vítěznou branku odnesli Sládka na nosítkách k ošetření mimo hřiště. Co se stalo  vysvětluje sám postižený fotbalista. „ Nehledejte v tom nic závažného, prostě jsem jenom dostal křeče. Bolelo to jako čert, ale masér mně to rozmasíroval, ale už jsme cítil, že nemůžu hrát naplno. Dobře jsem věděl, že jsme vyčerpali všechny střídání, tak jsem se chtěl co nejspíš vrátit na hřiště,“ povídal ještě před nedávnem hráč juniorky Slovácka.  

                                                                                                          std