Jelikož už teď vidím, že dnes nestihnu dát některé věci na stránky, přicházím alespoň s tímto slibem, na co se můžete v příštích dnech těšit či netěšit...
Napíši vám o muži jménem P. Jan Maria Vianney Dohnal,což je provinciál Řádu menších bratří františkánů - hlucký rodák, tak jako já, mohl bych se chlubit:) Na stránkách Hluku si můžete TADY přečíst, co jsem napsal o jeho nedělní mši, samozřejmě - jak se o to snažím vždy - vám přinesu na slovackoDNES.cz ještě něco navíc.
Nyní jen poznamenán, že mše se vydařila, Jan Dohnal je zajímavý člověk, používat slova o osobnosti nebudu, rád bych, aby má slova byla stejně skromná jako je skromné jeho vystupování. Na stránkách Hluku si můžete přečíst, že se při svém kázání "opřel" o citát z Bible, z Evangelia Matouše. Tady je:
"Když Ježíš šel jednou do svého města, uviděl u silnice sedět člověka, který se jmenoval Matouš, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním. Když byl Ježíš u stolu v jeho domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizejové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš mistr sedí s celníky a hříšníky?" On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená milosrdenství..." Právě na základě těchto slov poté Jan Dohnal "rozvinul" vyprávění o svém životě, o tom, proč se rozhodl sloužit lidem a proč také tohoto svého rozhodnutí nikdy nelitoval.
Sáhl jsem večer do Bible a potvrdil si, že právě tato část Evangelia patří k těm, ke kterým se lidé oprávněně vracejí nejčastěji. Jeden citát jsem tady vybral i pro dnešní ráno: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?" Atd atd, však se podívejte...
Napíši vám také o brněnském rozhlase, tedy napíši především vám, kteří tento rozhlas posloucháte jako já. Vím, že je vás mnoho, především vás starších, přesvědčil jsem se o tom i o víkendu. V sobotu ráno jsem zjistil, že je v rozhlase Den otevřených dveří, vyrazil jsem tedy do Brna a pustil se do reportáže. Pokusím se ji napsat i do Časopisu Ostrožska a Horňácka, postupně jsem promluvil s ředitelem a některými redaktory, myslím, že to bude zajímavý text především o lásce k rozhlasu. A těm, kteří se mě ptali včera na Antonínku slibuji, že uvidí na fotkách i své oblíbené "rozhlasáky" - pana Veselého, Ostrého, Witmana, Eliáše, moderátorky paní Dufkovou a další... Všechny jsem nafotil, byť až v moc velké rychlosti, což asi bude vidět na kvalitě...
Rád bych také napsal o jedné vernisáži v Uherském Hradišti a druhé v Buchlovicích, o dětském Domečku v Ostrožské Lhotě, o lhotských mažoretkách, opožděně také o lhotské škole (nevíte, jestli dnes stávkuje, ale asi ne, děcka šla do školy), o konkurenčním boji místních solárních elektráren, o dětském folklóru, vrátím se k módní přehlídce Marie Zelené, no, je toho ještě víc, co mám "načtrtnuto" a potřebuji to dopsat...
Leccos by šlo napsat i o éře vládnutí Mirka Topolánka, ale asi škoda slov, z jeho chování je zřejmé, že s nějakým delším vládnutím už nepočítá...Topolánci přicházející a odcházejí, horší je, že nám tady zůstanou nynější soudci i žalobci, jejichž úroveň (samozřejmě ne všech) je podle všeho katastrofální - to je zřejmě v současnosti nejbolavější problém naší země, byť ne tak na první pohled viditelný jako jiné potíže. Je strašné, v jakém stavu je česká spravedlnost. A můžou za to politici všeho druhu a barev, protože se vždycky snažili spravedlnost ohýbat tak, aby vyhovovala právě jim. Jenže ona nemá nadarmo pásku na očích - padni komu padni...
Chtěl jsem vám také napsat o včerejším koncertu na Antonínku, ale co psát, tady je nejdůležitější poslouchání, a že nás bylo, kteří jsme poslouchali. Udělal jsem pár fotek, ale spíš jsem hledal na internetu, co natočil redaktor Slováckého deníku Vojta Johaník. Rád bych vám doporučil adresu, kde bude jeho reportáž, ale zatím ji marně hledám. Jakmile ji uvidím, dám vědět.
Jinak jsem ale Vojtovi děkoval za jeho sloupečky ve Slováckém deníku, jeho psaní patří k tomu nej co můžete v současnosti najít v okresním tisku. Zkuste se podívat, kéž by bylo více takových textů, které sdělují skutečný názor, mají svůj originální styl psaní a dokáží být kritické k našim "slováckým elitám" (které se ukazují, kde to jen jde). A Vojta má i výborný postřeh, všímá si věcí, kterých bychom si možná ani sami nevšimli. A to je to přitom bývalý sporťák, světe, div se :) Když mi vysvětloval, že nechtěl psát stále dokola jen o sportu, velmi jsem mu takové rozhodnutí schvaloval... A těším se na další sloupky!
V této chvíli končím, čeká mě spousta jiné práce, ale slibuji, že se budu snažit být tady na stránkách každý den. Vlastně ještě dlužím vysvětlení, cože je to na fotce. Tak tento krásný pohled jsem měl štěstí uvidět, když jsem včera odjížděl z Antonínku. Na fotce to není ono, realita je realita...
Jenže k čemu takové pohledy, k čemu všemu krása, k čemu všemu Boží milosrdenství (třeba to nedělní z hluckého kostela), když se pak člověk dozví o šíleném činu zjevně nemocného člověka, který znásilnil a zavraždil malého Jakuba? Co dělat s milosrdenstvím, jak s ním naložit, kde hledat vysvětlení? Přesto všechno se člověk musí ptát - jaký byl život toho, kdo něco takové spáchal, jakými cestami se tento život ubíral, jací lidé byli kolem něho, bylo možné mu pomoci? Skončím opět Matoušem: "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy všem jednejte s nimi." Ale jak jednat s někým, kdo se dopustil něčeho tak hanebného? Jak jednat s jemu podobnými?
