Sliby chyby na začátku týdne - tentokrát o Antonínku a dalších setkáních
Přiznávám, že je těžké se soustředit na jakékoliv psaní po tak neuvěřitelném konci utkání fotbalové reprezentace, zvláště, když je to v zápase, kterých člověk nezažije v životě mnoho. Mistrovství Evropy je jen jednou za čtyři roky, a navíc se na něj zdaleka ne každá země podívá. Ale holt, je to pryč, prohráli jsme naprosto šokujícím způsobem, stalo se a nedá se to nijak odestát, české hospody alespoń mají o čem další dny, týdny a možná i měsíce diskutovat. Vždycky přemýšlím nad tím, jak je ona činnost v podobě fandění na dálku iracionální, zbytečná a vlastně nesmyslná, přesto člověka dokáže vtáhnout i posledním konečkem nervů. Takže raději rychle k mnohem podstatnějším tématům, nebo-li k tomu, co byste měli na stránkách najít v tomto týdnu.
Určitě se vrátím k oslavám 340 let kaple na Sv. Antonínku, určitě je k čemu se vracet. To nejpostatnější se odehrávalo dopoledne při hlavním mši, kterou sloužil arcibiskup Jan Graubner, jeho kázání jsem si nahrál a přepíši ho sem na stránky. Pro ty, kteří na místě nebyli, poznamenávám, že mluvil mimo jiné o nedostatku kněží a o příčinách, proč tomu tak je. To je téma, které církev trápí stále víc (i když ono by mělo trápit celou společnost, nejen církev), mimochodem o něm mluvil i lhotský farář, který sloužil mši, předcházející té hlavní. Onen nedostatek kněží je skutečně katastrofální, jestliže se po celé zemi nenajdou za rok ani dvě desítky kluků, ochotným takovou službu "nastoupit", mluví to o naší době víc než možná cokoliv jiného. Ale o tom až příště.
S tím možná souvisí i další slibovaný článeček, ve kterém vám ukáži jednu řádovou sestru z Ostrožské Lhoty. Přiznám se, že jsem o ní dodnes neměl tušení, chvíli jsem se s ní včera na Antonínku povídal a rád bych vás s ní seznámil. Stejně jako s tím, jaké službě se věnuje. Zajímalo by mě, jaký zájem je mezi dívkami právě o řeholní službu, ale tuším, že to bude ještě horší než u kluků. Příčina? Mluvil o ní Jan Graubner - snaha obětovat se pro druhé v naší supermoderní době padá rapidně dolů, projevuje se to v tisíci a tisíci věcech, a zájem o kněžské povolání je jedním z mnoha důsledků. Ale více v příštích dnech...
Ještě jednu větu k Antonínku. Kroutil jsem hlavou nad počasím, nad tím, jak nádherně se vyčasilo, když jsem po sedné ráno fotil jednoho z prvních poutníků - přijel na kole (také vás s ním seznámím) - bylo hodně zamračeno a pršelo, během dvou hodin se ale udělalo krásně a sluníčko vydrželo až do odpoledne. Byl to prostě pěkný den, ke kterému se jistě mnozí budou vracet ve vzpomínkách ještě dlouho... Ale nejde jen o vzpomínky, jde především o celkovou atmosféru, slova, barvy, pocity...
Odpolední program jsem viděl jen částečně, proto se omlouvám, že fotky z něho nemám. Pokud mně někdo fotky pošlete, rád je na stránky dám. Je mně líto, že nemám hlavně "naše" Lhoťany, lhotský soubor Kameňáček se na vystoupení přiravoval velmi pečlivě, děcka měla dokonce předminulý týden na Antonínku soustředění. Ale věřím, že najdu další příležitost, abych vám je ukázal a napsal o nich...To platí také o mužském sboru, v sobotu pořádal ve Lhotě oblíbené kosení v parku, spojené se zpíváním, ale já v té době sledoval Maryšu ve zlínském divadle (mimochodem, skvělé představení!)
A samozřejmě chci tady na stránkách (a také v časopisu) napsat o lidech, kteří byli v neděli na Antonínku oceněni, skutečné osobnosti, žádná Ordinace v růžové zahradě nebo Příliš křehké vztahy.
V novinách jsem si povšiml také značně kritického článku na adresu nového polního oltáře, také tento článek dám na stránky, zároveň se ale budu snažit ještě přinést názory jakoby z druhé strany, plus základní informaceo o oltáři. Tak, abyste měli k dispozici opravdu úplné zpravodajství - a samotný názor na oltář je už zcela na vás.
Poznámka k novinám. Zaskočilo mě, že ani jedny okresné noviny nemají na první straně oslavu právě 340 let Antonínku, to si myslím, že páni žurnalisté trošku "přestřelili". Ale možná byla lákavější fotka rozesmátého starosty Pijáčka, který slavil padesátku, nebo fotka staré hasičské stříkačky (s rozesmátými hasiči), to jsou totiž asi důležitější informace. Fakt, že noviny (lépe řečeno mladíci, kteří je vedou) nepovažovaly - nebo napovažovali - takové setkání mnoha tisíc lidí na dávném poutním místě za významné pro první stranu, také svědčí o lečems v našem rodném kraji. Bylo by to ovšem na delší rozepisování...Hodně mě zklamala i moje "rodná" MF DNES, na kterou většinou nedám dopustit, ta neměla pro jistotu o Antonínku ani písmenko (alespoň ne v celostáním vydání a vydání pro Zlínský kraj). Acho jo...
Dost novin, další texty přidám na stránky snad zítra, rád bych vám mimo jiné napsal o dvou rozdílných rozhovorech, které jsem dělal s různými muži našeho regionu, jeden dělá starostování a politiku, druhý podniká, byla to setkání velmi zajímavá, byť každé z jiného důvodu...
No a samozřejmě nezapomenu na fotky z Antonínku! A vrátím se i domů k našim fotbalistům, kteří se zachránili a večer si šli spokojeně na večeři k paní hospodské. Pozor! Sponzorce fotbalu... To se máme ve Lhotě :)