Uherské Hradiště

Juchů, juchů, juchů!!! Tak nám ty slavnosti vína a otevřených památek úspěšně začaly, proběhly i skončily, a jak jistě pravidelní čtenáři mých stránek asi tuší, nebudu tady v juchání pokračovat, to přenechám novinám a televizím, které od toho existují a jistě najdou dostatek "zvukomalebných" a véééélkých slov, v nichž se budou nad hradišťským víkendem rozplývat a sypat rekordní čísla krojovaných - nedivím se jim, velká čísla a velká slova vždy noviny dobře prodávají.  

Upřímně řečeno, mám spíš názor, že letošní ročník dostoupil hranice, za kterou by už celá akce mohla přestat bavit návštěvníky i krojované, a jediný, kdo by si mnul ruce, by byli obchodníci, pro které je tento víkend štěstím, které je může během celého roku potkat.

Docela se bojím, aby krojovaní a jejich vystupování nebylo časem pouhým divadlem a kulisou pro pití, jezení a nakupování. Vždyť vystupující se mnohdy ztrácejí v celkovém ruchu mnoha a mnoha návštěvníků, kdy je skoro jedno, kdo na pódiu zpívá, tančí nebo hraje. Nebýt toho, že soubory mají za přítomnost a vystupování na slavnostech aspoň nějakou kačku, tak by jich jistě tolik do Hradiště nepřijelo. Je to prostě podle mého názoru všechno už moc megalomanské a jistě stojí za zvážení, jak dál. Chápu, že existuje mnoho lidí, kteří chtějí na slavnostech vydělat a k tomu potřebují zástupy lidí, pak je ale otázkou, jestli  jako "návnada" slavností mají sloužit kroje a krojovaní, stejně jako lidové tradice.

Moje předcházející slova, která určitě některé čtenáře naštvou, nejsou ani v nejmenším zaměřeny proti krojovaným a proti lidem, kteří mají rádi Slovácko. Naopak, ty obdivuji stále více, a obdivuji je také po tomto víkendu, kdy jsem s řadou z nich mluvi, fotil je nebo některé i točil. Jsem opravdu šťastný, že v našem krásném regionu je tolik obětavců a nadšenců, kteří se snaží probouzet všechno dobré, co je spojeno s tradicemi a lidskou pospolitostí. I letos jsem měl občas slzy v očích, kdy jsem s některými takovými lidmi mluvil nebo různé krojované pozoroval. Ať už to bylo v sobotu na různých místech nebo v neděli při krojované přehlídce, kterou jsem celou nafotil i nahrál zvuk, a časem to i to sem na stránky dám.           

Nezlobte se za ještě jednu poznámku. Když jsem při průvodu z bezprostřední blízkosti sledoval chválu, chválu a chválu, která se hrnula na všechny starosty a obce, zasnil jsem se a představoval jsem si ještě nějaké jiné průvody, na kterých by znělo:

Tento a tento starosta je maximálně vstřícný, protože svým občanům poskytuje maximální množství informací o veškerých rozhodnutích obce, včetně detailů o hospodaření a výběrových řízeních, tento starosta je osvícený, protože v místním zpravodaji i na internetu se snaží, aby prostor měli lidé různorodých názorů, včetně jeho kritiků, tento a tento starosta je obětavý, protože vždy nadřazuje veřejný zájem obce nad své zájmy či zájmy rodiny nebo známých.

Abychom v tom ale nenechali jenom starosty, protože řada z nich (včetně těch dobrých) to jistě nemá se "svými" občany jednoduché, zvláště, když člověk je ten nejnevděčnější tvor na zeměkouli. Tedy, bylo by skvělé, kdyby v takovém vysněném průvodu se lidé z jednotlivých obcí hned za jucháním chválili tím, jak se podílejí na správě své obce, jak chodí na zastupitelstva, jak přinášejí návrhy, co by se dalo v obci změnit k lepšímu a také s takovou změnou pomůžou. To by byl teprve průvod!

Ano ano, utekl jsem od krojů někde jinde, uznávám to, ale je to tím, že svému rodnému kraji přeji nejen zájem o lidové tradice a co nejslušnější vztahy mezi lidmi, ale přeji mu také co největší rozvoj a také co největší míru spravedlnosti, které by se mělo lidem dostávat. Jenže, nedokážu v klidu popíjet burčák či víno, když vidím, že mnohé věci nefungují tak jak by měly, a kroje občas působí jako opona, která schovává to špatné.

Nedávno jsem byl například při přípravách projektu Naše adresa na Okresním soudu v Uherském Hradišti, protože jsem chtěl psát o "stavu spravedlnosti" v našem regionu. Byl jsem až šokován, jak špatné podmínky jsme spravedlnosti vytvořili, v jak v mizerných podmínkách soudci pracují, jaké velké množství případů musí řešit, a přitom pracují v obrovském stresu a malém počtu. O dalších věcech se tady ani rozepisovat nebudu, už jsem o tom tady v minulosti psal, nadvláda některých starostů se spřízněnými podnikately, přičemž ten největší se stal nepsaným vládcem našeho regionu (bez jehož peněz by snad na Slovácku ani nerostla tráva a nikdo nebyl schopen realizovat jakýkoliv projekt), slabé informování občanů řadou radnic, nezaměstnanost, neprůhlednost zakázek, využívání evropských peněz atd atd...

Když ale toto a další člověk nevnímá, je na Slovácku i na světě móóóć krásně !!! Juchů, juchů, juchů !!! Kéž bychom na Slovácku věnovali stejně úsilí, peníze a dobrou vůli, které věnujeme krojům a různým folklorním projektům, také rozvoji občanské společnosti. Naštěstí mnozí lidé, kteří se točí kolem krojů či tradic, jsou právě těmi, kteří k rozvoji takové společnosti hodně přispívají  ...        

Už mlčím, poj'dme k tomu příjemnějšímu, pojďme ke krojovaných ...

RB

Ps. Ještě cítím jeden dluh. Rád bych takto na dálku a vlastně anonymně chtěl poděkovat lidem, kteří se organizačně podíleli na celých slavnostech, je mně jasné, že jich bylo strašně moc a jejich práce musela být velmi nesnadná. Snad se dočkají alespoň zasloužené slušné odměny. 

Pokud jste úvodní článek nečetli, udělali jste dobře, s klidem začněte až TADY videoukázkami!

Tak, a teď už opravdu krojovaní. Jistě, jak jinak, začínám dětmi, tím nejdůležitějším, nejkrásnějším a nejkouzelnějším, co nás obklopuje a čemu má zcela jistě smysl se věnovat. Tyto děti jsou ze souboru Dolinečka ze Starého Města, zachytil jsem je v průvodu při zpěvu, v druhé části videoukázky mluví jejich vedoucí. Moc mě její slova potěšila.