Plakát s pozvánkou

Letos jsem už nechtěl žádnou jízdu králů doprodrobna mapovat, zdálo se mi, že jsem na nich zbytečný, protože bych se už asi jen opakoval a navíc počet fotografů, kameramanů a různých novinářů i nenovinářů dosáhl takového počtu, že už mě nebaví pohybovat se v bezprotředním okolí podobných akcí. Dovedu si představit, jaký bude letos blázinec v Kunovicích, Vlčnově i Hluku, propagační kola se točí stále rychleji a ve stále větším množství, takže počet nabalených turistů a dalších návštěvníků bude jistě ohromný - pokud bude hezké počasí, které pořadatelům samozřejmě přeji.

Mám ale i sám pocit, že bych potřeboval nějaký ten rok přestávku a větší odstup, abych byl schopný napsat něco hodnotnější, abych se zkusil dostat více do hloubky a poznával, kdeže se podstata této tradice vlastně posunula, proč je o ni tak enormní a ještě enormnější zájem a co říká či neříká o nás, dnešní době i samotných tradicích.

Mám tu svobodu, že nejsem za mapování Slovácka nijak placený, nepracuji pro žádnou obec, město nebo instituci, nemám ambici dávat cokoliv na výstavy, takže si skutečně můžu říci před začátkem té které akce, jestli můžu takové akci prospět nějakým "mapováním" nebo se mám raději věnovat dětem - což vím, že je činnost, která má jako jedna z mála skutečně smysl. 

Na Antonínek jsem ale nakonec přece jen jel, mám to hodně blízko a navíc mám prostě jízdy králů rád. Hodně mě také zajímalo, jak toto setkání bude vypdat, protože jsem, upřímně řečeno, moc nebyl přesvědčený o smyslu takového setkávání.

Pojďme se tedy na Antonínek podívat, jak je u mě zvykem, zkusím se na vše podívat svýma očima, kombinací písmenek, videoukázek i fotek, přičemž i takto vyzývám vás, čtenáře: velmi bych přivítal, kdybyste se o to pokusili také, bylo by určitě zajímavé číst či vidět více pohledů na tuto naši (či nou) slováckou tradici!

RB 

Kdyby chtěl někdo po mně jednu větu, kterou bych mu setkání králů na Antonínku přiblížil, musel bych asi říci toto: Co vám mám vykládat, byl to velký mediální humbuk a zpočátku i trošku organizační chaos, protože nás novinářů bylo až příliš, stejně jako aut, jejich řidiči spěchali na Antonínek a proplétali se mezi krojovanými, takže šance na nějaké pěkné zpívající procesí všech krojovaných od lhotské studánky se ukázalo jako nemožný "akt".

Na první videoukázce jdou k Antonínku Hlučané, na druhé Kunovjané a Vlčnovjané - a mezi oběma "procesími" jela auta a auta, která jsem netočil :)

Tady jsem zachytil samotné setkání tří králů, včetně povídání starostů Vlčnova a Kunovic, plus obrovský zájem fotografů.... Zkuste si, prosím, nakliknout tady čas kolem páté minuty. V té chvíli pro mě tato slavnost (ano, ona to byla slavnost) začala, do té doby jsem měl pocit, že to je spíše tlačeni mezi fotografy a divadlo - byť pěkné divadlo. V páté minutě totiž uslyšíte modlitbu, která se nádherně nesla celým Antonínkem - proto jsem také kamerku zvedl a ukázal celé prostranství. Poslouchal jsem tuto modlitbu, a hned jak toto focení králů skončilo, spěchal jsem se podívat, odkud se tato modlitba nese. Že by šlo o nahrávku? To určitě ne? Že by někdo zpíval u polního oltáře? Tady ne. Šel jsem ke kapli, otevřel dveře a ....

... a uviděl ty, kteří zpívali a jejichž hlasy se tak - díky mikrofonům a reproduktorům - nádherně nesly Antonínkem. Pro mě to byl nejsilnější okamžik celého nedělního odpoledne, zdálo se mi, že právě v těchto chvílích jsme se potkali s těmi, kteří tady byli před námi a zažívali možná i podobné pocity, protože jistě také oni takto zpívali a písním a modlitbám naslouchali. S tím rozdílem, že jich jistě zpívalo a modlilo seo mnohem a mnohem a mnohem víc, než nás, takže jejich prožitek byl podstatně silnější. 

A rád bych pokračoval v podobném duchu jako u předcházející videoukázky. Pokud se mají králové setkávat na Antonínku i v budoucnosti, má to smysl jen ve spojení se mší svatou, která právě na této ukázce začíná. V médiích se podle očekávání psalo, že lidé se sešli, aby vymodlili organizátorům jízd králů pěkné počasí, ale myslím, že to tak úplně není pravda a trošku to zkresluje podstatu tohoto setkání. Šlo přece o mši svatou, obětovanou za účastníky jízd králů, šlo o mši svatou, která byla také vzpomínkou na všechny ty, díky kterým tuto tradici dodnes máme a oni tady už mezi námi nejsou. A šlo také o mši svatou, na které bylo velmi hezky řečeno, že skutečným králem je někdo jiný - což se ale nikde neobjevilo, protože - což jako novinář chápu - to už nebylo mediálně zajímavé... O skutečném králi bylo i kázání, jehož zvuk jsem nahrál a které sem dám. 

Novinář by se neměl "uchylovat" k jednoduchým slovům jako je krása nebo zážitek, měl by dokázat takové chvíle popsat podrobněji a nepateticky, než si vše usnadnit takovými slovy, ale odpusťte mi to. Byl to nádherný okamžik, krása, zážitek, když Hlučané začali, doprovázeni harmonikářem, takto zpívat. Nádherný okamžik, stáli jeden vedle druhého u lesíka, byla by to nádherná fotka, ale nemám ji, dal jsem přednost tomu, abych vám raději tuto atmosféru přiblížil ve videoukázce. Tam kde je písnička, muzika, lidský hlas, tak je hned jiná nálada, taková, že člověk ani nechce, aby ty okamžiky někdy končily.  

Nerad bych zapomněl na Skoronice, jedno ze čtyř míst, kde se jízda králů jezdí. Jela se loni, snažil jsem si ji podrobně zmapovat i tady na stránkách, a byla podle mě fantastická. Byl jsem rád, že Skoroňáci přijeli i na Antonínek, i když jejich král nebyl mezi třemi králi z letošní jízdy, je dobře, že na Antonínek přijeli jak dospělí tak děti. Tady jsem natočil děti, když měly takové milé, malé improvizované vystoupení před kapličkou... Jinak Skoroňané jezdí už mnoho let jízdu králů v Kyjově na Slovácký rok, to bývá hóóódně velká sláva!

Chtěl jsem udělat na Antonínku rozhovory kolem letošních příprav, ale dost foukal vítr, který by rušil zvuk. Dva rozhovory ale tady jsou, na první videoukázce mluvím o přípravách s Hlučany, na druhé se starostkou Kunovic. Mimo jiné se bavíme o penězích. Téma, které není časté, ale je důležité, možná i zásadní. Náklady na pořádání jízdy králů jsou vysoké - a snaha získat tak co nejvíc turistů stále větší. Pro zajímavost - například Kunovice dostaly od státu 200 tisíc korun a od kraje 70 tisíc. Myslím, že u Hluku a Vlčnova to bude podobné. Kdoví, kolik získají od sponzorů, kde si jak vedou. 

DODATEČNĚ DOPLNĚNO - TADY je slíbené kázání, které se hodně lidem líbilo... Jde o zvukový záznam ...

Tady už jsou mé fotky. Málokdy je dávám takto na veřejnost, možná jejich smysl podceňuji, ale dávní čtenáři mých stránek vědí, že jsem k fotkám poněkud skeptický, byť fotím hodně a snad ne úplně špatně.

Proč tedy ta skepse? Protože mám obavu, aby nás touha po fotce, po zobrazení, případně po výstavách či osobní prezentaci před foťákem či za foťákem neodvedla od podstaty různých setkání.  A podstata je přece jinde, třeba v nom zpěvu, tichých modlitbách nebo vzomínkách na ty, kteří tady už nejsou. Zdá se mi, že je to jako s rozhlasem a televizí, rozhlas bez obrazu podle mě přináší člověku mnohem hlubší a silnější zážitek, má schopnost ho mnohem více oslovit. Byť, samozřejmě, všichni čučí na televizi... Osobně se snažím při focení jakékoliv ambice potlačit, nedávám fotky nikdy na výstavy, nefotím kvůli tomu, nefotím ani proto, abych fotky prodával, když už tak, fotím proto, abych více přiblížil to či ono setkání, přiblížil lidi, které mám rád, nebo třeba se pokusil vystihnout podstatu různých akcí. Snažím se prostě sloužit těm, které fotím...

Začínám Josefem Holcmanem, byla to náhodná fotka, nerad se fotí, ale po skončení mše jsme si povídali a v jednu chvíli jsem zmáčkl spoušť. Josef Holcman je nejlepší spisovatel Slovácka, který svým psaním není dávno "jen" regionálním spisovatelem, moc bych vám doporučil, abyste si jeho knihy přečetli - vidíte, zase jsme u podstaty, tato fotka není nijak důležitá a svým zůsobem je zbytečná, mnohem podstatnější je číst to, co píše. .. Pro zajímavost ještě dodávám, že na motivy některých částí jeho knihy Cena facky připravuje Slovácké divadlo v Uherském Hradišti svou novou hru. Jde podle mého názoru o pozoruhodný a nesmírně zajímavý (a důležitý!!!) počin, kterému se tady na stránkách budu hodně věnovat - i o tom jsme si s Josefem na Antonínku povídali...   

Tady už jsou Hlučané, většinou kluci v kroji. Když fotím, rád dělám nepózovací fotky, požná jsou ty portréty kluků takové studené až nefolklorní, ale zdá se mi, že takto je více šance podívat se někdy hlouběji, než jen udělat povrchní usmívající se fotku juchajícího šohaja v kroji... Jo, a ten muzikant, to je Holanďan, vlastně už Hlučan - zajímavý chlapík na článek!  

Bývalý místostarosta Hluku David Hájek - ej, ten sa nerád fotí... Ale mám ho rád, přestože je ostrý jak břitva a nejde pro ostré slovo daleko,  jednú mě seřvál tak jak asi nikdo nikdy  :)  Představte si, že to bylo kvůli článku, který sem psál o něm,  Vlčnovjanoch a jízdě králů... Pro Hluk důležitý člověk, dá-li se to takto napsat, i když z radnice dobrovolně odešel a šél dělat do rodinného obchodu klobásky, hodně pomáhá například  právě s Jízdou králů... Ještě přidám fotky těch, kteří mu nejvíc pomáhají - Mirek Šuránek a Pospíškovi ... 

A tady se omlouvám, že neznám jména, z fotky jde ale taková příjemná atmosféra, tak jsem ji sem dal. Ta atmosféra souvisí možná s tím, že muž vpravo je z Bojkovic (snad se nemýlím), a mosí mět rád lidovů kulturu opravdu moc. Jednou se mu líbil hlucký mužský sbor, poslechl si ho, zeptal se, jestli by mohl do sboru jezdit a od té doby jezdí... Paráda! A vedle je jeho paní. Tož, sluší jim to, pěkný slovácký pár :)  

Vlčnovjané. Svými rysy i kroji (a možná i mentalitou) jsou v něčem jiní, čímž nechci říci nic špatného. Naopak Vlčnov i Vlčnovjané jsou velmi zajímaví a také fotogeničtí, kluků na Antnonínku moc neměli, takže tady vidíte hlavně Vlčnovjanky - samozřejmě, s překrásnými kroji. Žádná fotka se mi bohužel nepovedla tak, aby tato krása byla na fotkách dostatečně vidět - i když, snad nejsou fotky nejhorší. 

Tady si dovolím připsat jednu poznámku. Holky, když jste v kroji, buďte veselé jako třeba tato děvčica! Dost často se mi při cestách po Slovácku zdá, že zejména mladičké holky bývají v krojích jaksi navštvané, zamyšlené, mobilující apod. Přitom: když se holka v kroji usmívá, stráááááášně moc jí to sluší. Každééééj!!!! :) Byť, přiznávám, nejčastěji fotím ty, které se zrovinka neusmívají...  

Vlčnovská krása na Antonínku... Onom nevím, jestli by ty vlasy na čele neměly byt schované pod čepením... Co říkáte, tetičky? :) 

Tady už následuje (pelmel), krásné Kunovjanky, a potom už jsou náměty různé.  

Kunovjané... Chlapi jak lusk... Je to u nich stejné jako jinde na Slovácku...  Člověk potkává stále ty samé tváře, které drží lidovou kulturu nad vodou. Vždy jde svým způsobem o pár jedinců - díky za ně!!! 

Hlučanky a příroda... Bylo by pěkné, kdyby se podařilo obnovit procesí z okolních obcí Antonínka, vždy´t je to přece krása, ne?  

Á, pan Konečný se svýma koníkama. Když se píše historie a současnost jízd králů, nemělo by se na něj zapomínat, stejně jako na další koňáky! 

Pochopitelně nemůžu vynechat krále. Šikovní kluci, jednou to budou velcí frajeři, kdoví, co jim zůstane v paměti z toho dnešního kolotoče, spojeného s jízdou králů. Až všechno odezní, jízdy se odjedou a mnohá voda řekami proteče, stanou se z nich možná ti, kteří potáhnout naši krásnou tradici dál - kéž by tomu tak bylo, kéž by takových kluků bylo co nejvíc. 

Tak, a to je pro tento úterní pozdní večer a úterní ráno všechno, nic nebudu opravovat, nechám to i s překlepy, jak jsem to cítil, tak jsem to napsal. Už mám moc jiné práce, musím pryž ze stránek, později dám sem na stránky ještě další fotky a všechny odkazy, na kterých se něco o jízdě napsalo, řeklo, vyfotilo... Mějte se hezky... A přestože nechci být "lákač" turistů, přijdeďte se na jízdy králů podívat, v klidu, bez spěchu, s pochopením, že se třeba to a to nemusí tolik podařit, jiízdy králů, stejně jako mnohé další akce nedělají žádní profíci draze zaplacení, dělají to v dobrém slova smyslu obyčejní lidé, kteří mají tradice rádi a nechtějí, aby tyto tradice zanikli.  Díky Bohu i jim samotným za to...  

RB