Středeční podvečer

Kdo si nekoupil dnešní zlínskou přílohu MF DNES, dva článečky z ní... Připíšu k nim později samozřejmě ještě pár slov. Jelikož jsem ale právě skončil klasicky svůj pracovní den před osmou, nechce se mi dnes už psát ani jediné písmenko :) Krásný večer, vážení čtenáři!

RB

Nejdříve úvodní článek k rozhovoru v MF DNES i jeho původní delší verze:

Působit unaveně? To není možné

KUNOVICE - Pokud mám ještě trochu dobrou paměť, z osobního setkání si pamatuji jen jednoho generálního ředitele Letu Kunovice. Byl jím Zdeněk Pernica, a já ho vidím jako dnes, když stál evidentně vyčerpaný v polovině devadesátých let minulého století na chodbě obchodního soudu v Brně, kde bojoval za to, aby veleznámý podnik s několika tisíci zaměstnanci nemusel zkrachovat.

Od té doby jsem žádného šéfa Letu nepoznal, až tento týden. Ve velké kanceláři  generálního ředitele se tak trošku ztrácela spíše drobnější šéfka podniku Ilona Plšková. Na rozdíl od svého dávného předchůdce ovšem nijak vyčerpaně nepůsobila, i když jsme si povídali až v pozdním odpoledni na konci jejího pracovního dne.

„Na takovém místě člověk nikdy nesmí působit unaveně nebo vyčerpaně, stále se musí soustředit," pravila přesvědčivě, a já přemýšlel, jaký povzbuzující nápoj jí to asistentka přinesla na začátku našeho rozhovoru.

Nevypadal totiž ani jako káva, ani jako čaj,  vyzvěděl jsem jen to, že je to nějaká bylinka. Ovšem hodně zdravá, Ilona Plšková je totiž velkou příznivkyní zdravého životního stylu, sportuje, jí především obiloviny, zeleninu a ryby, a ve volném čase je nejraději se svými dvěma vnoučaty - jejichž fotky ukazuje na svém stole, nebo cestuje.

Zatímco tyto osobní informace prozrazuje až po několika prosbách, o podniku je schopná vyprávět dlouho. Už na první položenou otázku totiž odpovídala tak podrobně a obsáhle, že by vystačila na celou novinovou stránku. „Stačí, nebo ještě něco?" zakončila s úsměvem odpověď.

Za novinářský zájem byla evidentně ráda. Bývalému Letu, který má dnes název Aircraft Industries a.s a vlastní ho velká ruská těžařská společnost Ural Mining and Metallurgical Company a pražská společnost PAMCO INT. a.s., se totiž evidentně daří a jí se zdá, že se to málo ví. Firma kromě prodeje letadel totiž rozjela naplno i jejich výrobu, takže všichni zaměstnanci nedávno slavili při pravých slováckých koláčcích.  Zdá se, že bývalý Let měl na svého čtvrtého majitele během pouhých osmi let štěstí. A štěstí určitě nechybí ani Iloně Plškové, která je ve své funkci třetí rok. Když jsem ale viděl její nadšení z práce, bylo mi jasné, že jen štěstím to nebude.

Radek Bartoníček 

Koho toto téma zajímá, doporučuji ještě několik odkazů.

TADY jsou stránky společnosti Aircraft Industries.

TADY je rozhovor s šéfem odborů v podniku. Myslím, že se i z tohoto rozhovoru dozvíte mnoho zajímavých informací.

TADY jsou stránky pana Michala Orlity. Velkého znalce všeho, co se týká bývalého Letu i letadel.

Tady se můžete podívat na část stránky dnešní MF DNES, kde vyšel rozhovor, přidávám také rozhovor v písemné podobě. V týdnu bych chtěl dám sem na stránky delší verzi rozhovoru, do novin se totiž vešla jen malinká část. S paní ředitelkou jsme se bavili o mnoha dalších věcech a mně přijde škoda, kdyby si o dění v bývalém Letu nemohli lidé přečíst podstatně víc informací.

Výroba letadel? To je můj koníček

Letadla, letadla, letadla, letadla. Když člověk stoupá po schodech do míst, kde sídlí generální ředitel kunovické společnosti Aircraft Industries, a.s., vidí všude na stěnách takřka samá letadla. A letadla, tentokrát malá plastiková, jsou také v kanceláři nejvyššího šéfa. Tedy - šéfky. Generální ředitelkou je totiž žena, a to paní Ilona Plšková.

Omlouvám se, ale když vidím na takovém místě, a ještě v leteckém podniku, který má navíc obrovskou tradici, ženu, tak se přece jen trošku podivím. Jsem jeden z mála, kdo se takto diví nebo je nás hodně?

Ptá se mě na to spousta lidí. Ale já si myslím, že to nezvyklé není. Spíš to ukazuje, že i žena dnes může v takto zaměřeném podniku vykonávat takovou funkci. Nehledejte za tím ale nic jiného, než spoustu  mého úsilí  a zkušeností v oblasti letecké techniky.

Jak moc bylo obtížné, nebo třeba relativně snadné, získat takovou pozici?

To je záludná otázka. Snadné to nebylo a není, protože pracovat v letecké společnosti je velmi náročné, vyžaduje to spoustu hodin práce, pracovní úsilí je tedy obrovské. Mnohdy je to víc než dvanáct hodin denně.  Nemám mnoho volného času,  když je to jeden den v týdnu, tak jsem ráda.

Kdy jste vlastně poprvé do této kunovické firmy vstoupila?

Bylo to v roce 2001, kdy jsem přišla z Moravanu Otrokovice, protože Moravan koupil tehdejší Let. Začala jsem tady jako ředitelka kvality, ale v leteckém oboru pracuji od roku 1986. Prošla jsem v Moravanu různými činnostmi, od plánovačky na dílně, dispečerky prototypů, personalistky až po ředitelku kvality, a nakonec jsem skončila tady v Aircraft Industries, a.s. jako ředitelka odboru kvality a posléze jako generální ředitelka.

Někteří lidé jsou při pobytu na „vrcholu" šťastní, jiní litují, kdeže se to ocitli. Vy byste se přidala ke které skupince?

Tato práce mě naplňuje a dělám ji opravdu ráda. I přes ta léta mě stále baví,  protože je nesmírně různorodá, pořád se člověk může setkávat se spoustou zajímavých lidí a může se tak neustále učit, což považuji za obrovský přínos v mé práci. To, že se nám dnes ve firmě daří, je výsledkem kolektivu lidí, s nimiž mám to štěstí pracovat.

A skutečně se firmě daří?

Určitě ano. Stačí se podívat na to, že každý rokem například prodáváme více letadel, v roce 2006 jsme prodali dvě a letos jich máme v plánu čtrnáct. Navíc, a to považuji za nejdůležitější, jsme zase začali letadla vyrábět a spustili jsme nyní dvacátou osmou sérii této výroby.  

Teď jste mě překvapila. Já jsem si myslel, že se tady letadla vyráběla prakticky pořád, byť počet zaměstnanců v minulosti prudce klesl. Nebylo tomu tak?

Vyrábělo se tady stále, ale obrovský rozdíl je v tom, že se zde několik let sériově nevyrábělo to nejdůležitější, - trupy letadla, draky. A my právě nyní toto obnovujeme, navazujeme na něco, co se tady vyrábělo před dvaceti a více lety.

V tomto roce jste tedy po letech vyrobili opět první kompletní letadlo se vším všudy?

Vyrobili jsme letadlo s označením 2801, které jsme skutečně dělali úplně kompletně celé nové.

Než ale vaše firma přišla, prožil bývalý Let Kunovice několikrát téměř klinickou smrt, kdy odešla také spousta odborníků. Nechyběli vám teď při výrobě?

Musím přiznat, že nám chyběli velmi. Využili jsme zaměstnanců, kteří tady v minulosti pracovali a odešli do důchodu. Požádali jsme je o dočasnou výpomoc, chtěli jsme, aby nám pomohli výrobu opět rozjet a zaškolili nám nové zaměstnance. Tito senioři svůj úkol prakticky splnili, my jsme jim velmi vděční, a teď je to na lidech, kteří se od nich měli učit, aby ukázali, co umí a zároveň to předávali dál.

Navázat na takovou tradici ve výrobě letadel asi není nijak jednoduché.

Je to nesmírně složité a vyžaduje to splnění obrovského množství úkolů.  Proto také nabíráme do výroby další a další zaměstnance. Takto přišlo do výroby přes sto lidí a další mají zájem u nás pracoval. Musíme si ale pečlivě vybírat. Probíhají masivní investice do výroby, vývoje, technologií...

Jaký je zájem mladých lidí, máte možnost získávat nové učně?

To je velký problém, máme svou  střední leteckou školu s učilištěm, ale bohužel, potřebovali bychom učňů mnohem více.  Získat například kvalitního nýtaře nebo technika je velmi složité, takový nýtař byl kdysi učňovský obor, dnes o něj není žádný zájem.

Svým způsobem jste vlastně na začátku nové éry firmy, kdy je nutno řešit spoustu problémů. Neděsí vás to? Nejste ve stresu?

Vůbec ne! Naopak!  Taková práce vás nemůže stresovat, protože byste ji nemohl vůbec dělat. Je to můj koníček!

Koníček?

Určitě! Pořád mě tato práce baví. A do práce se těším.