Zdeněk Troška

Šéfredaktorka připravovaného webu NAŠE ADRESA HODONÍNSKO Lenka Fojtíková (a s úsměvem bych dodal, že moje kolegyně z redakce) se vydala do Buchlovic za známým režisérem Zdeňkem Troškou, který na tamním zámku natáčí pohádku. Vznikl následující zajímavý rozhovor, který máte možnost si přečíst jako první. Web NAŠE ADRESA, pro který rozhovor vznikal, bude totiž "otevřený" pro čtenáře na přelomu srpna a září.

RB

Měl jste čas na nějakou dovolenou, když máte tak náročné a pracovní léto?

Toto je pro mě dovolená! Natáčení je pro mne největší odpočinek a relax. To jsem ve svém živlu. Takové to ležení u moře a točení se z břicha na záda a ze zad na břicho, to mě opravdu nebaví. To bych se zbláznil. Já jsem akční člověk, musím všude chodit, šmejdit. Když jedeme třeba na ostrov Fuerteventura, což je můj milovaný ostrov, tak jsme ho projeli křížem krážem. Stále jsme někde byli, zastavili, vykoupali se a jeli dál. To je úžasné. Navíc si s sebou beru takových sedm knížek, které si přečtu. Brzy ráno vstávám, chodím kolem moře, sednu s knížkou, po obědě také relaxuji a potom zase třeba večer. To je úžasné.

Tady jste se měl čas jít někam podívat?

Zatím ne, protože makáme od rána do večera kvůli nádhernému počasí. Byl jsem se ale podívat večer po Uherském Hradišti, protože jsme skončili dřív, tak jsem si prošel město. Je nádherné! Je upravené a čisté! Buchlovické náměstí je taky krásné. Je to tu úžasný. Jsem velice potěšený a nadšený.

A co lidé?

Ti jsou tady neuvěřitelně vstřícní. Vybíhají za mnou třeba z obchodů a zvou: „Pane Troška, zajděte na slivovicu, pojďte k nám na víno!" A když jim řeknu, že nepiju, tak ne mne koukají ze začátku nedůvěřivě, že filmař nepije. Nosí mně pak koláčky. Byly výborné! Jak říká Kája Mařík: „Ty šly rovnou do ledvin! Lidé mně ale nosí taky okurky, rajčata a cukety. Jedna paní mne pozvala na večeři. Připravila cuketu plněnou masem a s omáčkou. Moc jsem si pochutnal.

Kdy a proč jste přestal pít?

No já jsem pít nikdy nezačal, protože mně to nikdy nechutnalo. Říkám, že jsem abstinent čistě od narození. A to jsem žil do dvaceti let uprostřed nekonečných lánů vinohradu v Burgundsku ve Francii. Tam jsem se naučil pít nealkoholický jablečný mošt. Miluju taky rajčata. Přes léto sním metráky rajčat a vypiju litry rajské šťávy. Jak jiným lidem nosí flašky alkoholu, mně známí nosí krabice rajské šťávy.

Ke spravení nálady tedy nepotřebujete alkohol nebo nějakou drogu?

Ne.

Čím si tedy spravujete náladu?

Dobrým jídlem. Jsem polívkový typ. Když nemám k obědu polévku, a to můžete mít třeba čápa s mákem, tak nehraju, protože se cítím ošizený. Tuhle zrovna nedávno měli v jedné restauraci česnečku, dršťkovou, vývar s vejcem a kulajdu. Tak jsem si je objednal všechny čtyři a to už vykukovali z kuchyně kuchaři, že všechny ty polívky nosí Troškovi. Druhé jídlo pak už mít nemusím.

Zpět ale k pohádkám. Natočil jste jich celou sérii. Je některá z nich vašemu srdci nejbližší?

Každá pohádka má něco do sebe, protože je každá jiná. Snažím se je vždy udělat jinak, aby mě nenapadli kritici, že se opakuji. Hledám proto stále jiný styl. Jiná byla Jasněna, Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, Nejkrásnější hádanka a úplně jiná bude i Čertova nevěsta. Všechno to jsou moje děti, takže ke všem mám svůj vztah. Princezna Jasněna byla moje první filmová pohádka. Na tu samozřejmě myslím úplně jinak než na tuto poslední, která už je i díky pokročilé době, technice a možnostem triků zase někde jinde. Dnes lze díky počítačům udělat neuvěřitelné věci, což před pětadvaceti lety, kdy se točila Jasněnka, nešlo. Všechno jsme dělali na koleně pomocí klasických triků. Za den jsme tehdy natočili třeba jen dva záběry, takže to šlo doopravdy pomalu. Jiný způsob ale tenkrát ještě neexistoval.

A tu úspěšnost vidíte jak?

Já se na své filmy podruhé už nikdy nekoukám. Na dvou, třech premiérách jsem vždy jen sledoval reakce diváků. Když mluvím s lidmi, tak vím, že mají rádi Jasněnku, Princeznu ze mlejna a teď objevují Nejkrásnější hádanku. Líbí se jim ale i výpravná pohádka Z pekla štěstí.

Naše republika byla dříve co se týká natáčení pohádek určitou velmocí. Proč tomu už tak není?

Pohádka a komedie jsou dva nejtěžší žánry vůbec. Ať si říká, kdo chce, co chce, je to pravda. Pohádka by měla být v národním duchu. Čím je češtější a nejčeštější, tím je světová a nejsvětovější. Nemá cenu kopírovat americké móresy a západní Evropy. Oni to umí daleko líp, mají na to také jiné peníze a prostředky než my. Pokud je ale pohádka naše, odráží se v ní česká duše a kolorit, tak to ve světě boduje. Několikrát jsem si to ověřil. Když jsme byli například s Princeznou ze mlejna a s Jasněnkou na festivalech ve Francii, Itálii a Rusku, tak tam bodovaly, protože to byly jiné pohádky než všechny ty fantasy a scifi filmy. A vyhráli jsme hlavní ceny.

Čím si to vysvětlujete?

Protože to bylo jiné, čisté a více o srdíčku než o efektech. Myslím si, že pokud chce být člověk světový, musí být hodně národní. Podívejte se třeba i na Mrazíka. To je tak ruská pohádka, že ruštější už být nemůže a tím pádem boduje. Je to ve svém žánru čistý útvar.

A v čem vidíte hlavní příčinu, že se dnes už u nás pohádky téměř netočí?

Je to strašně drahá a náročná záležitost. Za kostýmy, paruky, triky, pronájmy hradů, zámků a kočárů jsou obrovské pálky. Dnes taky lidi také kolikrát neví, co by za co chtěli, takže to odrazuje. Pohádku také musíte bytostně milovat, musíte jí věřit a nemůžete ji dělat jako melouch, protože zrovna nemáte do čeho píchnout a nějak to uděláte. To se vždy vymstí.

Slyšela jsem, že jste měl tuto pohádku připravenou už před třemi lety, ale natáčí se až dnes. Proč to zpoždění?

Nesehnali jsme peníze. Na jedné straně mám pocit, že na Vánoce všichni chtějí nové, krásné pohádky, aby se na ně mohli dívat, protože české pohádky jsou bez toho nemyslitelné. Na druhé straně nemůžu říct, že by se našlo tolik lidí, kteří by české pohádce fandili. To se spíš dávají peníze na golf, tenis, fotbal, hokej a takové akce jako je Miss mokré tričko a závody motokár do kopce či z kopce. Když ale kolikrát řeknu, že chceme dělat naši národní pohádku, byť jich mám už sedm a všechny úspěšné, tak furt na mne mnozí koukají jako na nepřítele státu. To je neuvěřitelné. Nechápu, jak je to možné.

Do kdy vás ještě čeká natáčení?

Natáčíme do dvacátého září. Do čtyřiadvacátého srpna v Buchlovicích a potom se stěhujeme na zámek do Ploskovic u Litoměřic. Následně budeme jeden den ve skanzenu v Přerově nad Labem a nakonec v ateliérech na Barrandově. Potom přijdou práce ve střižně, ozvučení, všechny zvukové efekty, nahrávání hudby a trikové záležitosti. V pohádce bude kolem padesáti trikových záběrů, které pochopitelně vyžadují časovou rezervu. Každý den bude nabitý od rána do večera.

Už se ví, kdy bude premiéra Čertovy nevěsty?

V březnu příštího roku.

LENKA FOJTÍKOVÁ
šéfredaktorka webu NAŠE ADRESA HODONÍNSKO