Košty vína najdeme na Slovácko skoro "všady", noviny jich bývají plné každý týden - když je sezona koštů. Hluk byl ale v tomto dosud velkou výjimkou, košty vína tady vůbec nebývaly, hlučtí vinaři jakoby neexistovali.

Jediný košt tady bývá vždycky jen na jízdu králů, každé tři roky, jeho organizátorem je pan Hájek, se svou paní mají v Hluku na náměstí obchod Duha - to je ten, jehož fasáda je vymalovaná po Slovácku. Jenže pan Hájek musel na košt shánět vždy vína cizí, jak mně říkal, hlučtí vinaři až na naprosté výjimky žádný "vzorek" nedávali. Skoro to vypadalo, že vinaři v Hluku neexistují - objevili se většinou jen tehdy, když se vypravoval populární zájezd do Rakouska, do tamních sklepů :)

Vinaři tedy existovali, ale neradi dávali víno na výstavy, na košty, prostě tam, kde jejich víno hodnotil nesmlouvavý jazyk  degustátorů. Své víno "vytahli" až teď, na vůbec první košt hluckých vín, který se uskutečnil 8. května. Někteří kroutili hlavou a divili se, kolik že to vinařů nakonec v městečku je a kolik vína ve svých sklípcích ukrývají. 

O koštu se ani tak moc nevědělo, to bylo ovšem přesně to, co hluckým vinařům vyhovovalo. Chtěli si prostě udělat svůj vlastní, spíše skromný košt - samozřejmě bez hodnocení :)

Na této videoukázce jsem se snažil ukázat, jaká atmosféra na hlucké tvrzi panovala. Mám pocit, že byla taková "vláčná", jako písnička, kterou zpívají, možná vláčná tak, jak bývá jazyk, když na něm převalujete už kdo ví kolíkátý vzoreček vínka. Právě toto je ale jeden z odlesků našeho Slovácko, košt vína, písnička, spíše trošku přítmí, šikovná obsluha, převážné študování katalogů se vzorky vína, vědecké zkoumání obsahu skleniček, kamarádi... Prostě život v okamžicích, kdy je nám dobře a není vůbec žádný důvod někam spěchat...   

RB      

Tady je prosím videoukázka, hlučtí vinaři zpívají písničku Když jsem šel z Hradišťa...