Radost ze Slovenska: Setkání s paní učitelkou + zpívání a hraní z Ostrožské Lhoty
Rád bych se zmínil o jedné osobní radosti, kterou jsem prožil v sobotu dopoledne na Slovensku, kousek za hranicemi, ve Staré Myjavě. Jel jsem se tam podívat za dětmi a muzikou z Ostrožské Lhoty a zároveň byl zvědavý na místní prostředí. Když jsem z Myjavy odjížděl, měl jsem za sebou setkání s jednou paní učitelkou, která mi nenalévala žádné vínko ani slivovici (vlastnu tu ano, byla s medem!), ale něco mnohem důležitějšího - naději, že i kousek od nás za "kopečky" jsou lidé, kteří považují tradice za velmi důležitou součást výchovy dětí.
Paní učitelka učí ve školce ve Staré Myjavě a zároven je vedoucí dětského folklorního souboru Kopaničiarik, do kterého chodí kolem 120 dětí. Povídala mi o tom, jak se snaží vést tyto děti právě k tradicím, jak usiluje o to, aby výchova k tradicím fungovala také v dalších školkách a základních školách v jejich regionu.
Chtěl bych vám citovat její odpověď na mou otázku, zda má smysl mluvit o tradicích a pracovat na jejich obnovení v dnešní, supermoderní době, kdy pozornost mladých je upřena zcela jinde:
"Já už vidím, že ty deti, keď my sa někam dostaneme, do jinej materskej školy, medzi jiné děti, ktoré sa až tak tradíciam nevenujú, už to správanie a myšlenie dětí je nějaké také iné. Len fakt treba začať od malička a prekonať nějakú tu generáciu, ktorá s tím zase začne. Naše děti majú úplně jiný vztah ku všeckému, k vecam, prírodě, aj voči sebe sú iní, hodnoty majú postavené inak. Mám teda ten pocit. Keď sme sa někde dostali, lebo si nás vela volajú na různé akcie, vidia ako by nám tu rostly nějaké iné děti. A já im hovorím, nie, to sú ty isté děti ako máte vy, len sa s nimi inak robí, pracuje, hrá. My využíváme staré prameně, tam sú fakt také ludové múdrosti, a děti to dostávajú do svojho života, přitom máme mateřskú školu vybavenú aj počítačmi aj všetkým, ale zdá sa mi, že so všetký umí rozumnější narábat. Myslím, že tradície dávajú dětom vela," řekla mi paní Adriana Hradská a já se velmi omlouvám, že její slova jsem nepřepsal slovensky dobře.
Právě ve Staré Myjavě jsou místní lidé na lidové zpívání zvyklí, proto i srdečně vítali děti ze souboru Kameňáček a cimbálovou muziku Višňa z Ostrožské Lhoty. Samozřejmě mě hřálo na srdci, když jsem viděl, jak naši Lhoťané rozdávají potěšení "někde" na Slovensku. Patří jim za to velké poděkování, určitě je z chození musely pořádně bolet nohy, Stará Myjava se dost táhne :)
Pokud si prosím chcete přečíst další slova o této akci, podívejte se TADY na stránky Mikroregionu Ostrožsko, kam napsala článeček (a přidala fotky) Zuzka Lipárová.
Na Slovensku jsem samozřejmě fotil také video, můžete se podívat, jak procházka Starou Myjavou vypadala, na jednom videu jsem natočil i samotnou cimbálovou muziku Višňa.
Věřím, že se na Slovensko budu vracet častěji, zejména jeho "pohraničí" mě velmi zajímá, rád bych tam za tradicemi, lidovou hudbou i lidmi jezdil opravdu víc, a to nejen proto, že slovenština je nádherná řeč, kterou zapomínáme. Všiml jsem si například na dětech z Kameňáčku, jak mnoha slovenským slovům už nerozuměli...
RB
"Naše děti majú úplně jiný vztah ku všeckému, k vecam, prírodě, aj voči sebe sú iní, hodnoty majú postavené inak," řekla mi paní Adriana Hradská.
A ještě paní Adrianková s Lidkou Hájkovou, vedoucí dětí z Ostrožské Lhoty.
... a to jsou děti z Myjavy a Ostrožské Lhoty - další fotky přidám prosím později....
... a ještě něco pro turisty...
... a ještě fotka jiného "druhu", spíš náladová, reportážní...