Starosta Blatnice pod Sv. Antonínkem Josef Vavřík stojí před obecním úřadem, kde má každou chvíli začít místní fašank. Podle plánu se má maškarní průvod vydat od radnice k nedalekým vinohradům, kde už je připravená oblíbená zabijačkai.

„Moc dětí asi nepřijde, řada z nich je nemocná, navíc začíná pršet," prorokuje starosta. Před radnicí stojí jediné dítě v masce a zdá se, že žádné další nepřibude. „Kluci, já myslím, že vyjdeme!" volá starosta na mladé muzikanty, které objednal.

Stejně jako jinde na Slovácku, také tady v okolí sv. Antonínka jsou fašanky velmi rozdílné. V některých obcích či městech nejsou vůbec, někde se pokouší tuto tradici oživit a jinde si nemůžou na zájem lidí stěžovat. Také samotná podoba fašankového veselí se liší. Stále sice zůstávají místa,  kde dominuje zpěv či muzika, stále více jde ale spíše o přehlídku masek a snahu fašankářů využít volný čas k pobavení.   

První muž Blatnice pod Svatým Antonínkem patří mezi ty, kteří se pokouší tradici fašanku obnovit. Snaží se přitom „sázet" na ty nejmenší, jejichž vedoucí založili před necelými dvěma lety folklorní soubor Vavřínek. Právě děti z tohoto souboru se přidávají k muzikantům a společně kráčí k vinohradům.

„Začínali jsme úplně od začátku, děti samozřejmě neuměly nic," říká jejich vedoucí. Dojíždí ze sousedního Veselí nad Moravou a přístup Blatničanů si nemůže vynachválit. „Tady se nám snaží všichni vycházet obrovsky vstříc, vedení obce, rodiče, i lidé, kteří se kolem folklóru točí," tvrdí vedoucí a při cestě v průvodu zároveň děti povzbuzuje ke zpívání.

Ve sklepích pod vinohrady už stojí v sychravém počasí několik desítek lidí, které evidentně přilákala především  zabijačka. Většina si ale ráda poslechne také muziku, k houslím se přidává cimbál a také blatnický mužský sbor, který je tentokrát bez krojů. Zájem o zabijačku je velký, po loňských dvou prasatech letos zabíjeli tři. A ani to nestačilo. „Už je to pryč," upozorňuje známé žena, která si odnáší plnou tašku masa.

 

Fašank, to je hlavně maškarní veselí

 

Fašank v nedaleké Ostrožské Lhotě má tradici mnohem delší a je také veselejší a vyhledávanější. . V místním obecním sále se schází před průvodem především mládež, pro kterou je (alespoň podle odposlechnuté řeči) fašank vítaným zpestřením víkendu. Masky jsou tady opravdu pestré, indiáni, cikánky, zdravotní sestřičky, prostitutky i Křemílek s Vochomůrkou.

Hlavní duši je ale nutné hledat u „medvěda". Tedy u Petra Radocha, vedoucího místního folklorního souboru Háječek, který se převléká do masky medvěda. „V posledních letech organizujeme fašank právě my, kromě maškarního průvodu bude večer zábava. Loni jsme pochovávali basu, letos bude klasický maškarní ples, snažíme se to obměňovat," vysvětluje.

V Ostrožské Lhotě žijí tradice z velké části právě díky Háječku. A také několika málo rodinám, které tady drží folklór „nad vodou". Kdysi s ním začínali dnešní rodiče, dnes pokračují jejich děti, a s tradicemi se začínají seznamovat také děti těchto „dětí".

Lhotský fašank je tedy především maškarní přehlídkou, v kroji uvidíte jen dvojici ze souboru, která u každého domu zazvoní, předá pozvánku na večerní zábavu a zároveň poděkuje za menší peněžitý dar. Většina domů se před nimi otevře, ale žádná velké pohoštění tady zvykem není.

Vybrané peníze jsou například na obnovu krojů, ale také na zaplacení objednané dechové hudby Blatnička. Její muzikanti tady také v převážné míře zajišťují zpěv, ve Lhotě je sice předlouhá a slavná tradice dechové hudby, ale ta v posledních letech skomírá. Muzikantů ubývá a navíc není zřejmě nikdo, kdo by se je pokusil dát dohromady.

V Ostrožské Nové Vsi je ještě veseleji, průvod je pořádně rozjařený, dechovku střídají housle, na první pohled to vypadá, že v něm jde snad každý, kdo má něco společného s muzikou a zpíváním, navíc nechybí například ani hasiči. V průvodu jde ovšem také několik masek, temperament nechybí nikomu, projíždějící  auta nemají šanci a musí minimálně pozastavit.

Posádky aut by si mohly skoro myslet, že vesnice, ve které se ocitly, patří k vyhlášeným „fašankářským" baštám. Vždyť v hlasitém průvodu jsou také tanečníci, kteří s chutí a opakovaně tančí například i  proslulý šavlový tanec, který  by tady čekal opravdu málokdo.    

Jenže pozor - omyl. Všechno to veselí a vzpomínání tradic by tady s největší pravděpodobností nebylo, pokud by Ostrožská Nová Ves neslavila letos výročí. „Hlavním impulsem pro vznik fašanku bylo to, že slavíme 750 let od první zmínky o naší obci," potvrzuje starosta.  „Co bude dál, uvidíme, pokud by vydrželo toto nadšení, možná se dočkáme fašanku i v dalších letech," dodává starosta, který se snaží průvodu udávat směr. „Nestojíme, ideme," volá a prudce zvedá ruku.

 

 

Fašank, to je hlavně zpěv a hudba

 

Na rozdíl od ostatních míst na Ostrožsku, je fašank v Hluku zcela jiný. Někdo by mohl namítnout, že přísně tradiční, bez masek a „vyvádění" jednotlivců, také drobotina chybí. O to působivější ale hlucký „tradiční" fašank je.

Má svůj pevný řád, městem jde mužský sbor, především starší chlapi, oblečení vesměs do tradičních starých kožichů, doprovázení několika muzikanty, kteří hrají na housle. K průvodu patří ještě několik tanečníků, kteří tančí jen příležitostně. Průvod jde městečkem a zastavuje se u rodin, které mají k lidovým tradicím vztah. Mužský sbor zpívá, tanečníci předvádějí důsledně a přesně šavlový tanec. Všude je doprovází vůz, tažený koňmi.

Za pozornost ale stojí i samotní hostitelé, právě oni prozradí o historii Hluku více než cokoliv jiného. Vítání fašankářů je totiž v některých domech velmi srdečné, nechybí slivovice, koláče, milosti, obložené chlebíčky, jednohubky, slivovice, víno, špek, slanina, klobásky. Ještě více prozradí dvory domů, na nich je vidět bohatá folklorní tradice Hluku. Na stěnách jsou obrazy městečka i mnoho krojovaných, dokonce nechybí ani pravé slovácké jizby, bohatě namalované, vyzdobené i vybavené. Hluk, to je bohatá minulost a poněkud složitější současnost.

Když vyjedete za fašankem na Horňácko, najdete tady určitou podobu právě s Hlukem. Maškary chybí, podstatná je muzika, která chodí například po Javorníku nebo Malé Vrbce, „centrem" fašanku je ale Velká nad Veličkou.  

I tady se setkáte v některých rodinách s velkou srdečností a pohostinností, pozvání domů není vůbec výjimkou. Nejvíce se samozřejmě nalévá slivovice, stůl je ale zaplněný řadou dalších věcí, a to přesto, že vybavení domácností působí skromněji. Podobně jako v Hluku i ve Velké nad Veličkou najdete na stěnách mnoho připomínek minulosti a folklóru, nechybí samozřejmě ani výšivky s horňáckými vzory.

Nejdůležitější je ale muzika, ta horňácká je hraná naplno, hutně a skoro až do vysílení, na jménech skoro nezáleží, ať hraje třeba muzika Petra Mičky, Jožky Staši, nebo v případě nedělního fašanku bratrů Kubíkových.

Bohužel s postupujícími roky ale fašankové veselí ve Velké slábne. Zájem lidí znatelně upadá, evidentně se mění i ti, kteří zpěváky i muzikanty hostí a těší se na ně. Když jsem například navštívili jeden z velických domů,  vítala nás přibližně padesátiletá dcera jednoho z místních, už zesnulých, tanečníků. Dům byl plný folklorních motivů, zněla muzika i zpěv,  jeho dcera s chutí tancovala, fotografie jejího otce, oblečeného do velického kroje, visela na stěně.  Opodál stáli  dva kluci a dvě holky, mlčeli a vše tak trochu nezúčastněně pozorovali.  Byly to synové oné dcery s nevěstami. Ptal jsem se jedné nevěsty, kdo že to na krojované fotografii je, nevěděla.  „Nám folklór nic neříká," odpověděla mně.

 

RADEK BARTONÍČEK