Nikdy nezapomenu,

Všem, kteří přijdete na toto místo mého webu, přeji pěkný den. Během víkendu 19. a 20/11 2022 jsem doplnil několik dalších videoukázek, plus napsal několik poznámek. Větší část plánovaných věcí je tedy už tady. Další dám ještě v příštích dnech, ale půjde spíše o drobnosti. Když něco doplním, vždy to sem na začátek napíši, abyste měli lepší orientaci. Slibuji, že udělám i jazykovou korekturu - hlavně na překlepy :) Moc vám děkuji za zájem! Radek Bartoníček

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

Na tomto místě svých internetových stránek se věnuji týdennímu pobytu v Izraeli, který proběhl od neděle 6. listopadu 2022 do neděle 13. listopadu 2022. Bylo to 7 dní, pouhých 7 dní, to je v lidském životě vlastně jen nezanedbatelná část,  pro mnoho lidí se takové malé množství mění vlastně jen v jedinou nudnou vteřinu, protože během těch dní nezažili nic nového. Z tohoto pohledu mě 7 dní v Izraeli velmi oslovilo, nejen každý den, ale každá hodina a často i minuta byla pro mě zajímavá. 

Než začnu cokoliv psát, musím poděkovat několika lidem, bez kterých bych do Izraele asi nikdy nevyrazil a nemohl tedy ani udělat nic z toho, co sem postupně dávám. VELMI DĚKUJU!!!

VELMI DĚKUJI Josefu Lopatovi z Ostrožské Lhoty. 

Kdo nezažil, nemůže pochopit, jak obrovské množství času a úsilí Josef přípravě této cesty věnoval. Nebylo to nijak jednoduché už z toho důvodu, že přišel covid a cesta se po dva roky odkládala. On ale přesto věřil, že se uskuteční a dělal pro to vše možné i nemožné. Na samotné cestě v Izraeli byl pro nás všechny pokaždé oporou, přestože pro něj určitě nebylo nijak jednoduché řešit spoustu a spoustu věcí a ještě držet pohromadě padesátku lidí. Jsem mu za toto všechno velmi vděčný. 

VELMI DĚKUJI Riadovi Abú Assadovi, průvodci.

Pro mě osobně, ale myslím, že nejenom pro mě nebyl "jen" průvodcem", na kterého člověk po několika dnech zájezdu zapomene, ale také výjimečným člověkem, který mě obrovsky oslovil šířkou svých znalostí i každodenní snahou nám předat co nejvíce vědomostí. K tomu přidal ještě velmi vstřícné, příjemné chování, a to v podmínkách neustálého přecházení z místa na místo v přeplněných turistických cenntech, kde nebylo jednoduché udržovat si chladnou hlavu a dobrou náladu.  

VELMI DĚKUJI několika ženám, které Josefu Lopatovi pomáhaly.

Dopíši sem jejich jména, protože i jejich pomoc byla velmi důležitá. Ať už třeba v různých organizačních záležitostech, tak i při překládání, které bylo často nezbytné... Pokud jde o jména, mám obavu, že na některou zapomenu. Když tak ji dopíši.   

VELMI DĚKUJI svému kamarádovi Staňovi Dufkovi.

Staňa je pro mě jednotkou dobré nálady a pohody, což se potvrdilo i tentokrát. Udržovat dobrou náladu, zlehčit problémy, vyhýbat se konfliktům, to je něco, čeho si na lidech velmi vážím. A na Staňovi nejvíce. Navíc jsme se oba navzájem podporovali v plánech letět na tuto cestu, oba jsme několikrát zvažovali, že přislíbenou účast zrušíme, ale nakonec jsme si vždy řekli, že to prostě Josefovi Lopatovi nemůžeme udělat.

VELMI DĚKUJI Vaškovi Pavlasovi.

Stejně jako bez Josefa a Stani, tak i bez Vaška si nedovedu představit, že bych jel. Všichn tři by mi chyběli, všchni tři byli pro cestu nezbytní. Se všemi bylo opravdu příjemné třávit čas, navíc Vaškovi jsem opravdu moc vděčný za trpělivost, kterou se mnou má. Není to vůbec jednoduché. Jako kameraman výpravy se snaží zachytit co nejlepší obraz a zvuk, a do toho pobíhám já, který se o něco podobného snažím s mobilem. Občas nastanou složité chvíle, ale Vašek se vždycky nakonec usměje a jdeme dál. Když si ještě vezmu jeho věk nad sedmdesátku, má můj naprostý obdiv. A rád bych dodal, že pro naši Lhotu udělal obrovsky moc, zachytil tak mnoho a mnoho věcí, ke kterým se buou vracet ti, kteří přicházejí a budou přicházet po nás, že to nejde ani spočítat. 

A VELMI DĚKUJI I VŠEM DALŚIM. 

Ano, opravdu, díky díky všem. Za jejich dobrou náladu, úsměvy, vstřícnost a konec konců i za trpělivost, když jsem občas přišel na smluvené místo trošku později nebo jsem měl až příliš dotazů na našeho průvodce. Není to se mnou úplně jednoduché a já jsem všem vděčný, že mě brali takového jaký jsem. I když občas někteří jedinci si asi zanadávali. Děkuju vám. S řadou z nich bych se chtěl někdy potkat v klidu a popovídat si o cestě do Izraele i celkově o životě, snad k tomu budou příležitosti. Na každého budu vzpomínat v dobrém.

Na co myslím nejvíce několik hodin po příjezdu. Aneb mých TOP 10 míst. No, nakonec jich asi bude o něo více :)

1. Zeď nářků v Jeruzalémě

2. Památník obětem a hrdinům holocaustu

3. Arabský území, jak tam byli ti školáci

4. Nazaret, starý trh, ticho v Bazilice Zvěstování, a celkově město

5. Betlém, 4 dny ubytováni, celkově město, bylo cítit, že Palestinské, vysoká zeď, Grafiti...

6. Mešita al-Aksá a celý prostor Chrámové hory 

7. Chrám Narození Páně v Betlémě. Nízký vchod, uvnitř opět mnoho lidí, a do toho mše pravoslavná...

8. Návště staré části Jaffy a pak chůze k moři

9. Golanské výšiny, pohled na celý prostor, povídání s pamětníkem

10. Hrob Ježíše Krista v Jeruzalémě, obrovský nával a hádky v řadě 

11. Plavba po Galilejském jezeře

12. Ulička plná obchodníků v Betlémě

13. Kána Galilejská ve městě Kafr Kanna 

14. Osada Ejn Kerm, kde se měl narodit Jan Křitel 

15. Haifa, samotné město, pohled na něj z výšky, sportující lidé brzy ráno

16. Samozřejmě mám doteď před sebou i v sobě všechnu tu "změť" lidí, tváří, zvuků, vůní,  

17. A v neposlední řadě přemýšlím nad oním velmi složitým vztahem mezi Židy, Araby a dalšími, což je možné pozorovat například při proházení mnoha nápisů a kreseb například na vysokých betonových, bezpečnostních zdích.

A tady už jsou mé poznámky, videa a fotky, postupně budu dávat další a další: 

TADY dávám své fotografie účastníků cesty, několik dalších doplním ještě zítra, ve středu.  

Toto je video číslo 1. Se Staňou jsme ho natáčeli u Gelilejského jezera a jeho součástí je také nahrávka veselých účastníků naší cesty, kteří tančili na lodi jeden místní tanec. Rád bych hned u prvního videa napsal, že tato má videa, kde mluvím, vznikala improvizovaně a jen na několika málo místech. Neměli jsme se Stanou dopředu vůbec žádnou představu, nejeli jsme do Izraele pro to, abychom natáčeli, takže prosím, berte tuto část naší činnosti s pochopením a tolerancí. Moc děkuju!  

Tady jsme u Zdi nářků v Jeruzalémě. Bez přehánění se přiznám, že jsem byl ohromený atmosférou, kterou jsem v těchto místech zažil. Kromě mých slov uslyšíte také slova našeho průvodce a také se můžete podívat na několik ukázek toho, co jsem na místě viděl. Udělal jsem i několik fotek, které dám později.   

Na několika místech jsem se pokusil zachytit atmosféru, kterou vytvořili poutníci z různých zemí. Například tady jsem uslyšel tento nádherný zpěv, který zněl kousek od míst, kde se měl narodit Jan Křitel. Být nablízku takovým chvílím, kdy poutníci zpívali či se modlili, bylo hodně silné.

V Jerichu jsme se zastavili vlastně jen náhodou. Potřebovali jsme se naobědvat. Místo jsme našli, ovšem nešla elektřina. Takže ti, co obědvali, tak v poněkud provizorních podmínkách. Já se místo jídla vydal do ulic tohoto města. Udělal jsem i několik fotek, které uvidíte na konci tohoto videa.

Mrtvé moře mě opravdu hodně překvapilo. Ale všem účastníkům cesty se v něm líbilo. Někteří dokonce říkali, že to byl pro ně největší zážitek celého pobytu.

Ulice Betléma jsou nesmírně zajímavé! Tady můžete jejich atmosféru okusit. 

Tady je rozhovor s Jožkou Lopatou a průvodcem Riádem Abú Assadem

Rozhovor s průvodcem Riádem Abú Assadem

Tady je povídání s kamarádem Staňou, se kterém jsem byl v roce 2019 na Ukrajině a nyní v Izraeli. Jak si můžete poslechnout, byl moc rád, že se nakonec rozhodl s námi do Izraele jet.

Tak, v této chvíli jsme už měli téměř sbaleno a já se loučil i děkoval tímto videem. V jeho druhé části uvidíte, co nás trošku zdrželo před odjezdem :) A proč jsem neměl oproti předcházejícím video vstupům zub :)

V sobotu 19/11 2022 jsem přidal tento videorozhovor, který jsem dělal po návratu z Izraele se zpravodajem České televize v Izraeli Davidem Borkem. Původně jsme se měli potkat v Izraeli, plánovali jsme setkání s našim zájezdem, ale pan Borek toho měl opravdu hodně a setkání vyšlo v Praze. Moc mu za rozhovor děkuji! Dám ještě delší verzi.

A tady jsem vložil delší verzi rozhovoru, která už není určena jen posluchačům z naší Lhoty či účastníkům zájezdu. Věřím, že rozhovor by mohl zajímat mnoho dalších lidí, snažil jsem se ptát spíš v pozitivnějším duchu a pan Borek také v tomto duchu nabízel odpovědi. Budu rád, když si povídání poslechnete. Děkuju moc!

V den odjezdu jsem se probudil už někdy po páté ráno, a když jsem hledal v hotelu místo, kde nebudu nikoho rušit, uviděl jsem v přízemí otevřené dveře. Vedly na dlouhý balkon, ze kterého jsem poznal Betlém, kde jsme se nacházeli opět úplně jinak. Zatímco z přední strany byla slyšet téměř stále auta, v zadní části, kde jsem se octitl, bylo ticho. Úplné ticho. Násobené ještě tím, že bylo nedělní ráno, kdy téměř všichni lidé spali. Díval jsem se do širokého okolí, sledoval východ slunce, zaslechl občas kokrhání kohouta, štěkot psů či zpěv ptáků a psal následující slova: 

Přeji všem krásné nedělní ráno z Betléma, můj izraelský týden končí a já se přiznávám, že se mi nechce odjíždět. A ten, kdo mě zná, tak ví, že já jsem doma v naší zemi velmi šťastný, nesmírně mě baví moje novinářská práce a mapování českého života. Jenže tady v Izraeli člověk vidí a slyší tak obrovské množství zajímavostí, neustále je něčím překvapovaný, chtěl by poznat téměř každého, koho tady potká. 

Samozřejmě, poznávání zdejší unikátní historie je něco výjimečného, ale mě možná ještě více zajímá současnost, všechen ten komplikovaný život místních lidi odlišných náboženství i představ, jak by podle nich měl svět vypadat. To a to místo je laboratoří světa, zní o různých místech, ale možná tou skutečnou "laboratoří" je právě převelice složitý život lidí tady v Betlémě, o kousíček vedle v Jeruzalémě a na mnoha dalších místech, kde žijí Židé, Arabové a mnozí další. Ale pochopitelně, na historii nelze zapomenout, nelze ji dát bokem a už vůbec ji není možné ignorovat. Je v ní skryto nejen mnoho poznání a pochopení pro dnešek, je to i strašlivě komplikovaný spletenec mnoha křivd, bolestí a vzájemného lidského nepochopení.

Ale každý problém, každou překážku, která je před člověkem či celou velkou skupinou lidi či zemí je třeba vnímat hlavně jako výzvu a příležitost k hledání receptů na naši současnost, na řešení mnoha problémů, které svět 21. století před sebou má. A pokud člověk Izrael opouští, mnohdy posílený ve víře a v příběh Ježíše Krista, který nejen rozděluje, ale především spojuje většinu mírumilovných lidí, potom by člověk poznávání Izraele měl brát jako jakýsi začátek něčeho nového ve svém vlastním životě. Ať už životě osobním, zcela soukromém, tak životě ve prospěch druhých lidí nebo své země. Je třeba mít v sobě neustále dobrou vůli, touhu vzdělávat se z minulosti i současnosti, poznávat druhé lidi a hledat k sobě navzájem cestu. 

A pokud chcete trošku více poznat prostředí nedělního rána v Betlémě, když jsem psal předcházející řádky, tady je video:

Přeji všem krásné nedělní ráno z Betléma! Můj pobyt v Izraeli končí, jsem fascinovaný tím, kolik podob tato země má, kolik zajímavého je toho možné vidět i slyšet a přitom přemýšlet nad složitostmi této země i světa. Je třeba toho tak moc udělat k jeho dalšímu vylepšování! pic.twitter.com/pDMq3s54zO

— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) November 13, 2022

TADY budu dávat odkazy na jiné účastníky zájezdu, kteří někde něco na internet dali.

!!! Zatím dávám od Stani Dufky odkaz na lhotské stránky a jeho facebbok. TADY dal fotky na web Ostrožské Lhoty, TADY je jeho profil na Facebooku.  

Moje osobní poznámka na konec: Až sem dám maximum informací, což nebude asi dříve než během listopadu, rád bych upozornil, že i potom sem budu ávat různé odkazy a informace ohledně Izraele. Pobyt v této zemi mě velmi oslovil a inspiroval a můj zájem rozhodně neskončil s koncem cesty 13. listopadu 2022.