V pondělí jsem slíbil rovněž pokračování zajímavého psaní Veroniky Hoferkové, která píše pro naše stránky přímo ze Švédska, kam odešla za svým fotbalovým snem. První její povídání z minulých dnů si můžete přečíst prosím tady. Jsem opravdu rád, že Veronika se takto "rozpovídala", budu vděčný i vám dalším, kteří žijete za hranicemi a napíšete o svém životě k nám sem na stránky. Děkuju! A příští pondělí bude psaní Veroniky Hoferkové pokračovat. Držíme jí na dálku palce, aby se jí ve Švédsku dařilo! RB 

 ... o sportování

      Další věc, kterou jsem byla mírně zaskočena, je styl jakým jsou stavěny novodobější veřejné budovy, které ve mně vzbuzují pocit nedokončené stavby. Vůbec se nesnaží zakrývat větrání, někdy elektrické rozvody, panely betonové ponechávají ve své původní šedé barvě aniž by je čímkoliv natřeli. Pro mě tyto „nedodělávky" nejprve působily jako pěst na oko, nevábně, ale s postupem času jsem si na ně zvykla.

     S tímto stylem jsem se setkala nejen ve škole a také ve fitnes centrech. A že jich tu je jako hub po dešti. Absolutně nesrovnatelné na naše poměry, pro naše podmínky. Na tak malé město-menší jak Olomouc zde funguje opravdu nepřeberné množství fitnes center, které nenabízejí jen posilovnu, ale i další aktivity jako např. aerobic, pilates, jogu, step, tanec aj.

     V Campusu (ve škole) je také jedno sportovní centrum, které nabízí posilovnu, atletický ovál, několik sportovních hal, v kterých kdokoliv, kdo si zaplatí, si může zacvičit přes aerobic, pilates, box, jógu, bodycombat, míčové hry, badminton až po golf. Neskutečné množství lidí sem chodí cvičit, hrát míčové hry (především studenti). I já jsem si koupila roční předplatné-zlatou kartu do tohoto centra a do Nového roku jsem ji i hojně využívala. Něco takového bych si přála i v ČR.

... o budovách

     Pro veřejné budovy jsou také typické světelné stavby - budovy s velkými prosklenými plochami, neboť světla je tu málo a tak, kde mohou, tam si ho dopřávají. Především restaurace jsou stavěny ve stylu prosklených budov. V Linköpingu mají přenádhernou knihovnu, která je skoro celá prosklená. Ale dominantou tohoto města zůstává kostel, který pochází z 11. století a nazývá se Domkyrkan (čti domšyrkan). Viz foto katedrála, cesta ke katedrále

     Při stavbě rodinných domků používají trochu jinou technologii než my. Domy sídlištního typu, ve kterém bydlím i já, jsou z cihel, takový baťovský styl, akorát že barva cihel je bílá a ne červená. Tradiční a nejobvyklejší rodinný dům ve Švédsku je postaven něco jako z cihel, či panelu, či betonu, či  jen izolace, což je tzv. výplň pro dům, na níž jsou přibity dřevěné nabarvené lišty (desky). Barvy bývají: modrá, žlutá, zelená, červená. Nejužívanější a nejtradičnější však stále zůstává červená. Viz foto ke katedrále a domy staré.

     Dříve byly domy jen červené barvy (na vesnicích, osadách nalezneme výhradně červenou), Známkou zámožnosti v dřívějších dobách byl dům jiné barvy než červené. Vesnice českého typu tu však nenajdeme, spíše jsou typická malá města, osady či samoty.

     Většina domů ve Švédsku má nějakou pidi mini „zahrádečku-terásku", která je ohrazena nízkým či živým plotkem, nebo ani není ohrazena. Druhým typem jsou okrasné zahrady, které bývají kolem rodinného domku-na vesnicích zůstává neoplocena, ve městě již oplocení je. V těchto zahradách nalezneme většinou zeleň, stromy spíše ve stylu okrasném než ovocné a také trampolínky pro děti. Vůbec tu nepěstují vlastní zeleninu, jenom farmáři na vesnicích.  Ba dokonce, i když mají na zahradě ovocný strom, často z něj ani plody nesbírají a nechají je spadnout a uhnít, či je pak odklidí.

     Když jsem svým spoluhráčkám říkala, že pěstujeme doma brambory, zeleninu, ptaly se mě, zda máme farmu. Takovéto naše zahradničení oni vůbec neznají. Všechno si v obchodech kupují.

... o historii

     Další švédské bláznovství a neuvěřitelné odhodlání pro zachování kousku švédské historie pro mě naskýtá Gamla Linköping (staré město) a Skanzen ve Stockholmu. Oba tyto komplexy nevyrostly tradiční cestou, že dům byl na tom místě postaven, ale většina domů, které tu stojí, byly přesunuty z různých koutů Švédska těchto dvou muzeí. Pro Linköpinga z různých částí Linköpingu. Pro Stockholm Skanzen přispěla k utváření komplexu celá země. Švédové v podstatě domek na jednom místě rozebrali na jednotlivé částičky, které pak označili, a na novém místě je dali dohromady a zase postavily stejný dům. Takováto technologie přenosu domu, kterou Švédi provádějí je velmi nákladná a zdlouhavé, ale na druhou stranu jedna z nejšetrnějších vůči domu.

 .. o sluníčku

     Říká se, že ve Švédsku je nejvíce sebevražd v Evropě a velký podíl na tom má počasí, nedostatek slunce-světla. Dnes už chápu, že tomu tak opravdu může být. V jedno období bylo asi jenom 6 hodin denně světlo s tím, že od osmi se začalo rozednívat a od tří stmívat. Teď se den naštěstí pomalu prodlužuje. Často se stává, že sluníčko třeba celý týden nevyleze, nebo jen na pár hodin, půl hodinu. Velmi často v toto období je zataženo a stále to vypadá, jako by mělo pršet, či sněžit, či se začít stmívat. Šedivo je na každém kroku.

     Nebe je tu velmi nízko, až se mi z toho na začátku trošičku točila hlava i země pod nohama. Často tady prší, v období podzimním pršelo téměř každý den. Podzim sem přišel dříve, ale zima, ta pravá zima se sněhem tu moc není.

     Je celkem mylná představa, kterou většina lidí nejspíš má, že Švédsko je v zimě celé zasypáno sněhem. Vůbec tomu tak není. My v Linköpingu, jelikož jsme stále ještě položeni jižněji, se se sněhem potkáme párkrát do roka a to jen do 10ti cm s tím, že max. do 5 dnů sníh roztaje. Samozřejmě čím člověk postupuje severněji, tím sněhu přibývá, ale není to tak drastické jaká byla má představa dříve.

 Veronika Hoferková, Linköping, Švédsko